Umístění v závodě ovšem pro lanškrounského rodáka Šebrleho určitě nebylo to nejdůležitější.
„Pro mě je to tady hlavně společenská akce. Už den předtím potkám staré známé, což je fajn,“ vykládal 44letý olympijský vítěz. „Ten běh je takový bonus, vždycky se ho zúčastním pro radost. I letos. Jsem ve formě a původně jsem chtěl běžet rychle, jenže mám trochu kousnuté lýtko, tak jsem to nepřeháněl,“ pokračoval Šebrle.
Hrajete golf, běháte, ale taky jste třeba tančil skupinový tanec na festivalu. Jak vypadá váš běžný týden, pokud jde o sport?
Snažím se každý den běhat nebo posilovat. Abych se trochu udržoval, i k tomu golfu. Zatím se mi to daří.
Loni jste byl na ME v Berlíně podpořit jednoho z následovníků Jana Doležala. Sledujete dál desetiboj pod drobnohledem?
Jo, sleduju to. Pokud jde o Honzu, ani se snad nedá říct, že bych ho doprovázel, ale na velkých závodech, jako je Götzis nebo ten Berlín, klukům poradím s technickými disciplínami, kde to jejich trenér třeba tolik necítí, protože to sám na podobné akci nikdy nezažil. Honza Doležal na solidní výsledky má, dá se takhle hodně pomoci. Ale v každodenním kontaktu jinak s desetibojaři nejsem.
V září se při mítinku v Talence jako třetí v historii po vás a Ashtonu Eatonovi dostal přes 9 000 bodů Francouz Kévin Mayer a stanovil tak nový desetibojařský rekord 9 126 bodů (o rovných sto víc než někdejší Šebrleho rekord z Götzisu). Co jste na jeho počin říkal?
Je to samozřejmě super výkon. Mayer má obrovskou výhodu v tom, že umí tyč. Skočil 5,45 metru, což je o nějakých 190 bodů víc, než jsem při svém rekordu udělal já. Jenom na jedné disciplíně. To je v dnešní době asi docela klíčové, že kluci tu tyčku umějí a 5,20 (Šebrleho osobní rekord) skáčou běžně.
Mimochodem, jak by zněl váš bodový výkon, kdyby se sečetly všechny osobní rekordy?
Moje? Vy to víte, že jo (úsměv). Mě zkoušíte...
Vážně netuším, proto se ptám...
Myslím, že to je zhruba 9 360, něco takového (podle tabulek na webu Českého atletického svazu by to mělo být 9 327 bodů). Jsou kluci, kteří mají víc, nicméně je to trochu zavádějící, protože člověk osobáky posbírá třeba v rozmezí patnácti dvaceti let. Na začátku kariéry je rychlejší, později zase třeba silnější. Lepší ukazatel pro mě byl, že před světovým rekordem jsem měl součet osobáků necelých 9 100. Tím, že jsem v Götzisu udělal 9 026, jsem se tomu hodně přiblížil. To se teď asi povedlo i Kévinu Mayerovi. Jiní desetibojaři měli obrovský součet osobáků a nepodařilo se jim to.
Ví se o vás, že jste jako mládežník výborně hrával fotbal. Překvapil vás výbuch reprezentace ve Wembley?
Sice jsem ho neviděl, ale pochopitelně jsem o něm četl. Myslím, že se to asi čekalo.
Že to skončí 0:5?
No, to možná ne. Ale počítal jsem, že nevyhrajeme, Anglie je silná.
Naopak jízda Slavie Evropskou ligou i domácí nejvyšší soutěží vás musela zaujmout...
Slavia skvělá, to bylo vážně dobrý. To je prostě úspěch a věřím, že může přejít i přes Chelsea.
Vy sám jste sparťan, či slávista? Nebo fandíte jinému klubu?
Tohle hozené nemám. Ale když se bavíme o českém fotbale... Mladej (syn Štěpán) hraje za Duklu, takže trošku vím, jak to chodí v mládeži. Kolikrát jsem i zklamaný. Proto se tomu debaklu tolik nedivím. Ale reprezentaci a všem našim klubům v pohárech držím palce vždycky.
