Halová sezona je "odpískaná". Atlet tak má nyní čas na rodinu a hlavně na svou manželku Jiřinu (atletka Jiřina Ptáčníková). Ta ho navíc v těžkých chvílích drží nad vodou. "Mám se doma jak v peřince," usmál se Svoboda.
Jak jste oslavil první Vánoce jako manžel?
Příjemně. Byli jsme u rodičů od Jiřinky, protože rok zpátky jsme byli u našich. Takže to bylo takové rozloučení s rodiči a příští rok už budeme mít Vánoce sami.
Takže letos jste si ještě okusili rodinnou atmosféru?
Přesně tak. A pak už si budeme vytvářet svoji.
Byl jste hodný?
Právě že asi ne.
Ježíšek na vás zapomněl?
Ne tak úplně. Ale pořád nepřichází to, co si přeju.
A co to je? Zdraví?
Ano, to kdyby bylo, tak by to bylo fajn. Škoda, že Ježíšek ho nenosí.
Z jakého dárku jste měl největší radost?
Já spíš mám radost, že ostatní mají radost, že se umějí radovat i z maličkostí.
Každý rok říkáte, že se přes svátky přejíte, tak to bylo i letos? Nebo jste se snad šetřil?
Ne. To já se neumím krotit a obzvlášť na ty Vánoce. Dokonce u nás byla i babička, když jsme měli kachnu, a ta pak křičela: Ježiš, seberte mu to, vždyť on sní celý plech.
Takže jste si Vánoce užil se vším všudy?
Ano, úplně.
A co jste dělali s manželkou na Silvestra?
Byli jsme sami doma, protože Jiřince začíná pak sezona, takže se moc nebudeme vídat, tak jsme si ty chvilky museli trochu nahradit a začali jsme už před Silvestrem.
Myslím, že předsevzetí je u vás jasné...
Chtěl bych být zdravý. Nic víc a nic míň.
Vy jste ale říkal, že si předsevzetí nedáváte, že?
Ne, vůbec. Já je totiž nikdy nedodržím. Týden uplyne od Silvestra a všechna předsevzetí jsou ta tam.
Tak svátky jsme probrali dopodrobna a teď se zeptám na věc, o které se vám asi příliš dobře nemluví. Co vaše zdraví? Na soustředění se vám ozvala opět achilovka a říkal jste, že z toho máte špatnou náladu a deprese. Stále je to tak, nebo vám svátky trochu spravily náladu?
Já jsem se poslední dva roky pořádně od srdce nezasmál. Směju se, ale není to s takovou radostí jako dřív, když jsem byl zdravý a mohl jsem trénovat.
A jak to s vaší nohou vypadá teď?
Teď momentálně je noha fakt špatná. Mám problém i s chůzí a to je pro sportovce hrozný problém. Ale ještě vkládám velké naděje do doktora Wohlfahrta-Müllera. Je to kapacita v Německu. Léčil Beckhamovi achilovku, staral se o Usaina Bolta. Tak doufám, že tenhle člověk mi bude mít co nabídnout nebo co říct. Já zkrátka neumím prohrávat, takže jak mi někdo řekne, jestli neuvažuju o konci kariéry, tak říkám, že rozhodně ne.
Takže vás to ani nenapadlo?
Ale jo, jsou chvilky, kdy si říkám: Mám tohle vůbec zapotřebí a bla, bla, bla... Ale neumím prohrávat a myslím, že bych ani nezvládl prohrát sám nad sebou.
A nelítají vám hlavou takové myšlenky jako co já budu dělat, kdyby...?
Já se na tyhle otázky neptám nahlas, ale sám sebe uvnitř pořád. Nemám však na ně odpověď, tak že pak přijde taková dlouhá tichá odmlka.
A kdy se vůbec vydáte za lékařem specialistou do Německa?
Mám tam domluvenou konzultaci na 14. ledna.
Co vůbec doktoři tady v Čechách, dávají vám nějakou naději, že se k atletice vrátíte?
Tam je všechno problém v tom, že jsem to urychloval. Když se mi něco stalo, tak jsem rychle chtěl být zdravý a všem ukázat, že na to mám. Udělal jsem si to sám a tím jsem si zkazil dva návraty. Teď už bych se podřídil tomu, že bych seděl třeba půl roku na zadku, a všechno udělám tak, jak se má. Zkrátka to první zatížení bylo až moc.
Ale zase se říká, že člověk lituje spíš toho, co neudělal, než udělal...
Právě tohle je to, co mě vždycky přemluví. Vždycky si řeknu, proč to nezkusit. Pak je to sice vždycky špatně, ale bohužel mi nikdo nestanovil nějakou hranici, kdy to má bolet a kdy ne. Zkrátka, achilovka je strašně složitá.
Co vám v téhle situaci zlepší náladu a trochu vás rozptýlí?
To nejdůležitější dělá pro mě Jiřinka. Ta mě drží nad vodou. Ona má úžasný dar starat se o rodinu a já se mám doma jak v peřince, vůbec nic mi nechybí. Co se týče té psychiky, tak ji nechci zatěžovat, protože má před závody. Takže po této stránce mě drží zase kamarádi. Mám čas si jít sednout třeba do hospody a to jsou chvíle, kdy vypnu a nemyslím na atletiku.
Dá se na tom vidět i trochu pozitivních věcí, že máte konečně čas na kamarády a na věci, které jste při atletice nemohl dělat?
Rozhodně. Já když jsem začínal s atletikou, tak jsem od nějakých čtrnácti nebo patnácti let nechodil na diskotéky, na zábavy. Respektive jsem nechodil v takovém množství jako moji vrstevníci. Ti se sbalili a každý pátek a každou sobotu šli pařit. To já jsem nezažil. Teď najednou můžu a víc si to užívám. V klidu sedím, poslouchám dobrou muziku. Když jdu tancovat, tak to musí být echt pecka. Ale fakt si to užívám a aspoň něco málo se děje. Ovšem hned bych to vyměnil zase za atletiku.
