Když v pondělí odcházel z doskočiště na bájném stadionu v Eugene, mával přitom rukama jako pták.
Symbolická oslava.
Vždyť on tak často nosí kšiltovky, na kterých mu září křídla. Až se zdá, jako kdyby Mutaz Essa Baršim ta křídla skutečně měl. Když se vyhoupne nad laťku, skoro jako kdyby se zastavil ve vzduchu.
I v Eugene to tak vypadalo. Katarský zázrak laťku přeletěl při každém svém pondělním pokusu až na 237 centimetrů. A když bylo jasné, že se stal prvním člověkem, který kdy vyhrál světový titul ve výšce potřetí za sebou, poprosil o výšku 242 centimetrů.
Tu sice neskočil, ale i tak se radoval.
Katarský výškař Mutaz Essa Baršim slaví úspěšný pokus na mistrovství světa v Eugene.
„Tři světová zlata v řadě jsou něčím, co ještě nikdy nikdo nedokázal. Proto jsem sem přijel. Proto jsem vynaložil spoustu tvrdé práce, abych to dokázal. Jsem na sebe pyšný,“ říkal.
Jak by nebyl. Vždyť po dalších měsících plných pláče, pochybností, zranění, nedostatku času na přípravu to zase dokázal.
Je znovu mistrem světa, je znovu pýchou Kataru.
Vždyť už samotné jméno Mutaz v arabštině znamená pýcha, hrdost. A hrdí na něj v pondělí opět byli všichni.
Nebyl jsem talentovaný
Už předlouhých deset let se pohybuje buď nad laťkou 240 centimetrů, nebo jen lehce pod ní.
Jeho pohyb při skoku připomíná poezii a fanoušky nutí k úžasu a nechápavým výrazům. Trochu to vypadá, jako kdyby se nad laťkou narodil.
Katarský výškař Mutaz Essa Baršim na mistrovství světa v Eugene
Přitom katarské Dauhá není zrovna líhní atletických talentů.
„V 80. letech u nás byla atletika hodně populární. Pak ale odešla jedna generace atletů a šlo to trochu dolů. Vlastně až se mnou se to zase zlepšilo,“ vysvětloval Baršim.
V Dauhá se stal jakýmsi ambasadorem svého sportu.
Narodil se do početné rodiny. Kromě něj vychovávali rodiče ještě další čtyři bratry a jednu sestru.
O výškařích: Katařan létal, Ital se zlobil a Ukrajinec hledá dům pro rodinu |
Všichni odmala tíhli k atletice, otec byl dříve reprezentantem Kataru na středních a dlouhých tratích. Po konci kariéry se stal trenérem v místním klubu. A právě do něj Mutaz v mládí vstoupil. Tehdy se však věnoval především běhu a skoku do dálky.
„Vyrůstal jsem jako každé normální dítě v Kataru, nic zvláštního. Nebyl jsem nijak talentovaný a nevyčníval jsem z davu. Když jsem byl malý, plno dětí bylo lepších než já,“ líčil těžko uvěřitelnou historku.
Až v patnácti letech se definitivně rozhodl pro výšku.
A jeho výkonnost raketově rostla. V roce 2009 se na jeho tréninku začal podílet Polák Stanislav Sczyrba, bývalý kouč islandské tyčkařky Valy Flosadóttirové či švédského výškaře Linuse Thörnblada. A když ho poprvé viděl, hned mu řekl: „Jednou skočíš 240 centimetrů.“
Mezi legendami
Netrvalo to dlouho a stalo se to na stejném místě, kde v pondělí slavil třetí titul.
Na Diamantové lize v Eugene v roce 2013 se stal devátým mužem, který tuhle výšku překonal a dostal se do výjimečného klubu.
Baršim tehdy zvládl na první pokus 236, dvakrát pak ale shodil 239. Tím, že měl jisté vítězství, poprosil pořadatele, aby mu na poslední pokus zvýšili laťku na 240 centimetrů.
Kdyby ji pokořil, znamenalo by to vylepšení asijského rekordu a vstup mezi výškařské legendy. V mladším věku se to mimochodem povedlo pouze Javieru Sotomayorovi.
A Baršim to dokázal. Po krátkém rozběhu, rychlém švihu se přehoupl do elegantního oblouku, a přestože se laťka zachvěla, zůstala stát na stojanech.
„Jednou bych chtěl i světový rekord, ale ještě je brzy. Není to snadné, ta výška je extrémní, musím jít krok za krokem,“ vyprávěl tehdy.
V každé z následujících sezon pak hranici 240 centimetrů překonal.
Na finále Diamantové ligy o rok později dokonce skočil 243 centimetrů. Pouze Sotomayor skočil dvakrát výše.
Pak se ale začala kupit zranění. Roky ho srážejí k zemi bolavá záda a tuhle bitvu nemůže vytáhlý chlapík s mírami 188 centimetrů a 67 kilogramů nikdy zcela vyhrát.
„Tím, že je tak hubený, až průsvitný, působí na jeho záda dopady z velké výšky velmi negativně. Proto si na všechny závody vozí s sebou i fyzioterapeuta,“ popisoval sportovní manažer Zlaté tretry Alfonz Juck.
Konec kariéry? Ještě ne
Už prodělal únavovou zlomeninu obratle, kvůli bolestem přišel o týdny a měsíce tréninků i závodů. Před čtyřmi lety na mítinku Gyulai Memorial v maďarském Székesfehérváru byl ale v takové formě, že si na laťku nechal nastavit 246 centimetrů. Výšku, kterou by překonal bájný světový rekord Sotomayora.
Při prvním pokusu se laťky jen lehce dotkl, přeletěl ji a ona po chvíli měkce spadla dolů. „Byl to asi jeden z mých nejlepších skoků vůbec,“ prozradil pak.
Ani druhý pokus nevyšel a třetí byl zlomový…
… přetrhl si při něm vazy v kotníku.
„Bylo to zvláštní. Pokoušíte se skočit světový rekord a o chvíli později nemůžete chodit,“ popisoval. „Hned jsem věděl, že je to zlé, protože takovou bolest jsem nikdy nepocítil. Myslel jsem si, že jsem skončil.“
Těžko najdete v těle pro výškaře důležitější vazy než ty v kotníku. Podstoupil operaci, přišel o zbytek sezony a přišel i o start té další.
„Mé zranění bylo fakt vážné, mohlo mi ukončit kariéru,“ uznal.
I tak se vrátil, aby triumfoval nejprve v Dauhá na MS 2019, poté na olympiádě v Tokiu a teď i na třetím mistrovství světa po sobě v Eugene.
4. DEN MS: Hrochová byla v maratonu sedmnáctá. Rojasová i Baršim opět zlatí |
Ve své éře je stejně dominantním skokanem, jakým byl Sotomayor během 90. let.
„Až mě mrzí, že jsme se nikdy v závodě nepotkali. Kdyby se naše kariéry protnuly, mohly z toho být nezapomenutelné souboje,“ uznal i Sotomayor.
On sám má jedno olympijské zlato z Barcelony a stříbro ze Sydney. K tomu dvě světová zlata a dvě stříbra. Co do počtu a cennosti medailí už ho Baršim překonal.
Jen ten jediný skok do jiné galaxie mu chybí.
