Pod černými brýlemi jen tma. Způsobila ji malárie, která Keňana Francise Karanju v osmi letech připravila o zrak. Jeho jediným okem je šňůrka, kterou mu jeho bratr James a zároveň vodič ukazuje cestu.
Prahou ho v sobotu provede už podruhé. On poběží s číslem 17, postižený bratr s šestnáctkou. Dáváme odvahu nevidomým na celém světě, říkají maratonci o svém poslání.
Pocházejí z Nairobi, z početné a chudé rodiny. Mimo dvou sourozenců, kteří jsou teď v Praze, se u Karanjů narodili další čtyři kluci a stejně tolik dívek.
"Běhají všichni, od těch nejstarších po nejmladší," ujišťoval James. "Máme talent, Francis závodil na paralympiádě, já sám jsem běhal maratony, mám rekord 2 hodiny 10 minut. Starší bratr zase výborně zvládal silniční závody, desítku uměl za 27:04."
Možná stejně skvělé časy mohl předvádět i Francis. Když oslepl, začal s ním běhat bratr James.
Každý den deset kilometrů hrbolatými ulicemi hlavního města. Díky silné vůli se tým propracoval až na světové šampionáty.
Tři roky po sobě vyhráli běh na pět kilometrů nevidomých v rámci maratonu v Bostonu, ze stejné distance mají i paralympijské stříbro z Pekingu.
"Teď běháme dvakrát denně, v součtu asi třicet kilometrů," povídal trasér. "Trénujeme každý den v týdnu kromě neděle, to chodíme do kostela. Myslím, že jsme dobře připraveni."
Jejich cílem je konečně po čtyřech letech snažení překonat světový půlmaratonský rekord mezi nevidomými. Hodnotu má 1:10:02 hodiny a jeho držitelem je sám Karanja.
Nové maximum se má narodit právě v české metropoli. "Chceme se o to pokusit tady v Praze, náš cíl je dostat se pod hodinu deset," plánuje Francis. "I kdyby to bylo o jedinou sekundu, budeme rádi. Chceme to zlomit."
Forma, zdá se, je. Když spolu bratři nedávno na šampionátu v Nairobi běželi desítku, časomíra se zastavila na hranici 32 minut a 10 sekund.
"A to je opravdu svižné," upozornil Francis. "Pokud tu nebudou kopce, pak máme šanci. I počasí bude asi lepší než loni. I když... U nás doma je teď léto, 28 stupňů."
