Po olympiádě v Sydney jste byla nemocná, už jste v pořádku?
Prodělala jsem mononukleózu ve stadiu chřipky a usadilo se mi to na štítné žláze. Ještě pořád beru léky. Trvalo mi rok, než jsem se z toho dostala.
Loni jste odešla od trenérky Jarmily Kratochvílové do Prahy k Janě Jílkové, zvykla jste si?
Změnila jsem systém tréninku. V Čáslavi jsme pořád běhali, už bych se tam nevrátila. Tady jsem mezi sprintery. Děláme různá cvičení a sprinty. Míň to bolí, ale taky je to makačka.
Nechyběly vám závody?
USK mi dal šanci. Dostala jsem čas, abych se vyléčila. Nemohla jsem za to, že jsem byla nemocná. Hrozně jsem si odpočinula. Po dvanácti letech závodění jsem byla unavená.
Chtělo se vám vůbec zpátky?
Na podzim už moc ne. Ale pak jsem zase do toho kolotoče zajela. Pořád mám z běhání radost.
A co letos?
Jako každý rok, ráda bych se dostala na velkou akci - na mistrovství Evropy v Mnichově. O limit se pokusím na dvoustovce a ve štafetě.
Ve čtvrtkařské? Zatím se nezdá, že by se dala dohromady, její bývalé členky mají zatím problémy.
Ne, na čtyřikrát sto metrů. Kritéria svazu nejsou tak vysoká, prý bychom je možná zvládly. S Andrýskovou, Klapáčovou a Suchovskou už jsme se připravovaly v maďarské Tatě, soustředily jsme se především na předávky, ale zatím nám moc nešly.
Spojujete atletiku i vaší další budoucností?
Zkusím sezonu a uvidím. Olympiáda je ještě daleko.
Trenérka Jarmila Kratochvílová (vpravo) se svými svěřenkyněmi-běžkyněmi Ludmilou Formanovou (uprostřed) a Hanou Benešovou. Jitka Buriánová po předání kolíku přihlíží, jak na trať vybíhá Hana Benešová.
