Přesně to se mu splnilo. Kvalifikací mistrovství Evropy v Římě prošel, jak nejrychleji mohl.
Při ostrém pokusu se rozeběhl, náčiní poslal do vzdálenosti 83,36 metru, skoro o metr a půl tak přehodil vypsanou hodnotu pro přímý postup do finále, a mohl jet na hotel.
Ano, tak snadno to v jeho podání vypadalo.
„Samozřejmě, že jsem to takto chtěl,“ byl spokojený. „A to, že se mi hod ještě úplně nepovedl technicky, tak o to lépe. Mám rezervu.“
5. den ME: Jíchová doběhla čtvrtá. Pod pódiem skončili i Štefela a Ogrodníková |
Finále ho čeká ve středu od 20:20 hodin a nastoupí do něj jako největší česká naděje na šampionátu. Vždyť na posledních čtyřech vrcholných akcích v řadě pokaždé slavil medaili, naposledy loni získal na mistrovství světa v Budapešti bronz.
I v Římě má nejvyšší cíle. „Hrozně rád bych medaili pro Česko získal. Ať je jakákoliv. Chtěl bych hodit dál než dneska. Což si, myslím, bude znamenat slušné umístění,“ plánuje.
Jakub Vadlejch se rozbíhá ke svému kvalifikačnímu pokusu na mistrovství Evropy.
Formu by na to mít měl. Už od začátku sezony si pochvaluje, jak se cítí. Má za sebou kvalitní soustředění v Jihoafrické republice, kde prý házel jako nikdy předtím. Nezastavilo ho žádné vážně zranění a odtrénoval prakticky vše.
I v závodech se mu zatím daří. Před odletem do Itálie startoval třikrát. A výsledek? Triumf v jihoafrickém Potchefstroomu výkonem rovných 87 metrů, vítězství na Diamantové lize v Dauhá za 88,38 a druhé místo na Zlaté tretře, kde vrhl 86,08.
I v Římě se cítí skvěle. „Nohy jsou perfektní. Možná nejlepší ze všech letošních závodů,“ cítil po kvalifikaci. „Věděl jsem, že když neudělám žádnou zásadní chybu, tak to nějak poletí.“
Pochvaluje si i místní kulisy. O Olympijském stadionu asi ani nemusí být řeč. Jde o monumentální arénu s tribunami pro více než sedmdesát tisíc lidí a bohatou historií. V atletice se zde už konalo mistrovství Evropy i světa a v roce 1960 hostila i olympijské hry.
I její okolí umí nabudit. Rozcvičovací areál obklopují antické sochy, kolem něj borovice. Jako v dobách starověkého Říma.
„Sektor je tu parádní. Rychlý povrch, takzvaně kope. O to víc teda budeme na finále rozlámaní. Ale musím se dát dokupy, rozbalit to a hodit ještě dál,“ říká.
Na zregenerování bude mít méně času, než byl zvyklý na posledních velkých akcích. Při nich měl mezi kvalifikací a finále zpravidla den volna.
„Myslím, že to není úplně ideální krok,“ přemítal. „Zvlášť v oštěpu, v němž přece jenom nějakou vzdálenost nabíháme. Samozřejmě laikům se může zdát vtipné, že si dáme dvacet metrů a jsme unavení. Ale únava těla tam je. Kdybychom měli den volno jako třeba výškaři, tak ve finále budeme daleko lepší.“
Jakub Vadlejch míří daleko za kvalifikační limit pro finále mistrovství Evropy.
Navíc se házelo až od později po poledni, čímž se mu čas na regeneraci ještě zkrátil a taky nestíhal oběd. Tak ho jakožto vyhlášeného milovníka kávy potěší alespoň italské espresso?
„Víte, jak to je. Nechci se do toho tedy moc pouštět, ale italská káva vlastně neexistuje. Tady se nepěstuje, historicky se vozila,“ usmíval se dobře naladěný. „Normálně si s sebou všude vozím vlastní propriety na přípravu. Teď se mi ale do kufru nevešly. Tak se snažím po okolí hledat dobré kavárny, ale je to docela složité. Nejbližší máme od hotelu docela daleko.“
Pak se už ale vážněji vrátil ke svému cíli. Medaili. Chce ji, nejen pro sebe, ale i pro malou dcerku Emmu, která ho s vlaječkami na tvářích sledovala přímo na tribuně.
„Ještě předloni na Evropě v Mnichově byla uzlíček a nevěděla, že je na stadionu. Teď už je ale tvor, skvělý. Říká mi: Tati, do toho! Což je pro mě nejvíc,“ hřeje ho.
I ona ho svou přítomností požene.
