Habarta skončil desátý, Vích o dvě příčky za ním. V silné konkurenci více než slušný výsledek.
Ještě víc je ale musí hřát, že si oba vylepšili osobní rekordy. Vích své maximum na trati 3000 metrů překážek posunul na 8:22,95 minuty, Habarta na 8:21,83, čímž zároveň překonal i vlastní český rekord.
Právě tohle si trenéři vždycky cení. Ukázali, že se na vrcholnou akci připravili nejlépe, jak mohli. Ustáli všechen tlak a vydali ze sebe všechno.
„Jsem spokojený,“ kývl Vích. „Myslím, že můžeme být oba. Běžet na takové akci osobní rekordy má váhu, i umístěni jsou solidní. Nějaké rezervy jsme sice měli. Je ale dobré, že je aspoň můžeme do příštích velkých závodů zlepšit a být ještě výš.“
Habarta si vytkl, že se mu nedařilo na překážkách: „Ty Damián běžel výborně, u mě bída,“ říkal dvacetiletý atlet.
Pětadvacetiletý Vích se zase možná nechal strhnout atmosférou velkého finále a začal finišovat dřív než normálně: „Pak mě to stálo přeběhy překážek. Na začátku byly super, jak mi ale začaly docházet síly, tak se zhoršily.“
4. DEN ME: Manuel čtvrtou nejlepší Evropankou, Jíchová vyběhla finále i Paříž |
Na spokojenosti jim to ovšem zas tolik neubralo. Vždyť to bylo poprvé, co se oba potkali v bojích o medaile na tak velké akci.
Že by šlo o nějakou náhodu? Kdepak. Řím je jen vyvrcholením jejich progresu.
Zkušenější Vích se lepšil už minulou sezonu a blížil se k českému rekordu Moravčíka.
Habarta vylétl letos. Na začátku května se v Karlsruhe se zařadil na třetí místo domácích tabulek a v polovině měsíce v Chórzově už Moravčíka předčil, na čelo rekordních listin se dostal časem 8:22,68 minuty.
Za zlepšení vděčí i modernímu přístupu k tréninku kouče Hakima Saleha či konkurenci, která v jejich skupině panuje.
„Je vidět, že náš trénink funguje na oba. A nejde jen o nás dva, jsem rád, že nám v Česku vyrostla konkurence a můžeme se vzájemně posouvat,“ říká Vích.
Habarta patří k velkým talentům. „Potenciál má obrovský,“ tuší Saleh. „Už jen díky zlepšení během posledního půl roku. Uvidíme ale, jakým způsobem bude reagovat na vyšší tréninkové dávky v budoucnu. Pokud se ovšem se vším vyrovná, má dobře našlápnuto.“
První steeplechase běžel v roce 2019. Šlo o hec, s kamarádem půlkařem se domluvili, že si ho dají jen tak pro zábavu.
Jdeme na to jako Norové. Čeští běžci našli recept, spojili se s vědou![]() |
Sám se pousměje, jak hned ve vodním příkopu spadl, ovšem i tak doběhl, a dokonce vyhrál. A tak si řekl: Co kdybych ho zkusil častěji?
„Další sezonu už jsem ho běhal pravidelněji a už u něj zůstal,“ popisuje. „Nejvíc mě na něm baví překážky. Moc nepřemýšlíte, jestli můžete, nebo ne, ale spíš máte v hlavě, abyste je přeskočili. A je díky nim i větší zábava.“
Pětadvacetiletý Vích se už této distanci věnuje déle. I jemu ale zprvu trvalo, než zakotvil zrovna na ní.
„Mně moc atletika nešla,“ usmívá se. „Zkoušel jsem všechny disciplíny a steeple na mě zbyl. Jak jsem vyrostl a nebyl jsem úplně levý na překážky, tak se nějak vyvinulo, že mi začal jít. Byla trochu náhoda, jak jsem se k němu dostal. Ale jsem za ni rád.“
Ještě nedávno se o něm mluvilo, že by ho mohl vyměnit za delší silniční distance. Loni ve Valencii zaběhl desítku za 29:07, čímž se dostal do první desítky českých tabulek, druhý pak skončil v čase 1:06:10 na půlmaratonu v Ústí nad Labem. Načež Moira Stewartová dokonce prohlásila, že v něm vidí i velkou maratonskou naději.
I Vích o přesunu na delší vzdálenosti říkal, že by ho lákal. Po takových výsledcích ho ale plánuje odložit.
„Bude to ještě dlouhé přemýšlení,“ vykládá po finále v Římě. „Dokud se posouvám, tak asi nic měnit nebudu. Snad až jednou přijde nějaká stagnace výkonu, tak budu zvažovat co dál. Ale zatím se mi nechce končit. Věřím, že ve mně je ještě lepší čas. I v Tomovi. A že ještě postoupíme výš.“
Třeba na olympijské hry v Paříži. „Tom má olympiádu našláplou a je na ní jedním krokem,“ říká Vích. „Já musím ještě bojovat na ranking. Ale věřím, že ještě dva závody dám, protože forma je. Olympiáda by pro nás byla snem.“
Pokud takto budou postupovat dál, tak rozhodně ne nereálným.