Když se chystal na finále, žádné nervy necítil. Že šlo o jeho velkou premiéru na vrcholné mezinárodní akci? Kdepak, byl naprosto klidný.
„Až jsem se chvilkami přistihl, aby mi to nebylo lhostejné. Normálně jsem velký stresař, už před závodem mám vysokou tepovku, zmatkuju, zapomínám, co bych měl udělat. Teď jsem snažil až moc hlídat, což možná bylo na škodu,“ vykládal.
Až když se chystal do startovních bloků konečně mu došlo, co ho čeká.
Finále dvoustovky bylo vyvrcholením čtvrtého dne. Na monumentálním Olympijském stadionu zhasla světla, začala hrát hudba, navíc o medaile bojovala domácí naděje Filippo Tortu, tak i přes ani ne z poloviny zaplněné tribuny diváci bouřili.
Tomáš Němejc vbíhá do cíle finále dvoustovky na mistrovství Evropy.
„Úžasné. Jen škoda, že jsme opakovali start, tím trochu atmosféra pohasla. Ale i tak super, moc jsem si to užil,“ popisoval.
A závod si užil i po startovním výstřelu.
Před finále si říkal, že by mohl doběhnout jako osmý. I díky diskvalifikaci dvou soupeřů však nakonec poskočil až na šestý stupínek. Vydařená premiéra!
4. DEN ME: Manuel čtvrtou nejlepší Evropankou, Jíchová vyběhla finále i Paříž |
„Šesté místo je naprosto super,“ vykládal s úsměvem. „Mohl jsem tedy mít trochu lepší čas. Naneštěstí mi před startem praskla bublina v tretře. Ale nebudu se vymlouvat. Už jsem byl unavený, na rozcvičce to nebylo ono. Tak bych asi lépe neběžel.“
Tak příště? Na další vrcholné akci? Ano, takový je plán. Jde si za tím.
S atletikou začal na základní škole a na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích se naplno vrhnul na sprinty. S koučem Tomášem Najbrtem nejprve zkoušeli čtyřstovku, jenže pak trenér poznal: Kdepak, tudy cesta nepovede, budeš čistokrevný sprinter.
„Čtvrtku jsme dali jednou, dvakrát a pak zjistili, že na ni nejsem. Zkusili jsme proto šedesátku, stovku a dvoustovku a právě ta se ukázala jako nejlepší,“ vzpomíná Němejc.
Snaží se na ni jít trochu odlišně. Sám říká, že v českém prostředí vidí řadu rezerv v tréninku. „Je spousta věcí, které nikdo moc nedělá, jede se podle starého modelu. Trenéři jsou až na pár výjimek spíš konzervy a nechtějí si do toho sahat. Když už, tak dělají úpravy jen malinké,“ mrzí ho.
Spokojený Tomáš Němejc po šestém místě ve finále mistrovství Evropy
Proto se na to snaží jít jinak. Na sociálních sítích či internetu hledá, co dělají ti nejlepší. Pak s koučem Najbrtem konzultuje a zkouší, jestli by nové prvky neseděly i jemu.
Takto třeba upravil rozcvičku. A sám si v Římě při pozorování elitních závodníků potvrdil: Jsme na dobré cestě, dělám ji jako oni!
„Je to trochu pokus-omyl. Zkoušíme, co dělat a co ne. Ještě půl roku zpátky jsem neznal, jaký je rozdíl mezi dynamickým a statickým strečinkem. Podle mě to neví 80 procent sprinterů u nás. Což je možná kámen úrazu,“ líčí. „Já jsem tyhle prvky už zařadil. A co jsem koukal v Římě, dělám podobné věci jako dělali ti nejlepší. Za což jsem byl rád.“
Odlišuje se ale i jinak. Vedle vrcholového sportu studuje ve čtvrtém ročníku práva na vysoké škole v Plzni.
Jdeme na to jako Norové. Čeští běžci našli recept, spojili se s vědou |
Skloubit studium i školu mu problém nedělá. „Nemáme povinnou docházku, což mi dost pomáhá. Celý týden si naplánuju podle sebe. Na co chci, tak jdu. Popravdě jsem tam teda teď v poslední době moc nebyl… I v Římě jsem žádnou učebnici neotevřel, začne to zase ve čtvrtek,“ usmál se. „Ale ne, jde to. Trénuju v Plzni, jsem tam sám, tak se nemusím na nikoho vázat a mám času dost.“
Dokonce přemítal, jestli, až studium dokončí, se vedle atletiky zároveň nedá na advokacii. „V jedné advokátní kanceláři mi ale řekli, že naplno se tyhle dvě věci dělat nedají. Škoda. Takže asi až později,“ usmál se.
Pokud bude v podobných výkonech na atletickém oválu pokračovat dál, na právnickou kariéru si počká.
