Když bylo po všem, Níradž Čopra – čerstvý mistr světa – se sebral a šel za českým oštěpařem.
Do soutěže byl tak ponořený, že ani nevnímal, kdo za ním v pořadí skončil. A tak se šel Vadlejcha zeptat, jak dopadl.
„Když jsem mu řekl, že jsem skončil třetí, Níradž byl regulérně rád, že mám medaili, objal mě. Je to skvělé, protože s těma klukama se potkávám x let, a i oni vidí, jak jsem vyrovnaný. Že se to pak na hlavní akci sezony zúročí, je skvělé,“ vyprávěl bronzový medailista.
Bronzový Jakub Vadlejch (vlevo) s mistrem světa Níradžem Čoprou po finále oštěpařů na šampionátu v Budapešti
Jakube, jaký byl váš bronzový boj?
Medaile na mistrovství světa je samozřejmě skvělá, má třetí. Za poslední tři mistrovství světa je čtvrtá, nejhůře jsem byl pátý, což je skvělá série. Na druhou stranu je to pro mě i obrovská motivace pokračovat v dřině, protože se očividně vyplácí. Stále věřím, že se medaile jednou může blyštit ještě víc.
Váš trenér Jan Železný říkal, že jste házel možná trochu v křeči, je to tak?
Nebyl to můj den a myslím, že to bylo vidět. Stabilně jsem házel relativně daleko, ale zkrátka to nebylo ono. Kdybych prvním hodem začal na 85 nebo 86 metrech, závod by vypadal úplně jinak. Spíš to byl boj.
Bronz jste trefil až pátým pokusem, kterým jste se dostal na 86,67 metru.
A už ten čtvrtý mě navnadil. Nebyl sice vůbec trefený, ale chytil jsem tam určitou smyčku a doufal jsem, že když ji udělám ještě o trochu lépe, tak to odletí o x metrů dál. Stalo se, za což jsem hrozně rád.
Velké zlato opět uniklo. Vadlejch na MS bere bronz, triumfoval Ind Čopra |
Byl jste v té době nervózní? Po čtyřech pokusech jste byl až pátý a bez medaile. Bylo těžké se zmobilizovat?
Hrozně. Fakt to vůbec není jednoduché, když nemáte den, kdy to lítá samo. Ale znovu, jsem hrozně moc rád, že jsem ze sebe dokázal vydolovat další skoro tři metříky a kluky jsem přeskočil. I v posledním pokusu jsem bojoval, ale už to tam nebylo.
Po posledním pokusu jste vyloženě nadšeně nevypadal, jaké jsou vaše pocity teď?
Tak to je proto, že jsem maximalista, ale samozřejmě jsem hrozně moc rád. Říkám to pořád, ale pro mě je to další motivace pokračovat, protože si myslím, že zas tolik lidí se třemi medailemi z mistrovství světa není. Pořád to ve mně je a můžu to dokazovat dál a dál. Víte, já tu atletiku žeru, je to moje vášeň. Dokud budu chodit, do té doby budu házet.
Váš nejdelší hod byl vlastně stejně dlouhý jako ten na olympiádě v Tokiu.
Všiml jsem si toho a je to docela zajímavé. Pořád to tak jsou vlastně ty „nejhorší centimetry“, jaké jsem na medaili hodil. Mám ji i za 87, 88, 89 metrů, takže je skvělé, že všech mých pět velkých medailí jsem získal za výkon 86,70 metrů a dál. V historii bývaly medaile i za 82, 83 metrů, což značí, jak kvalitní teď ty soutěže jsou.
Čekal jste, že i ta budapešťská bude tak kvalitní?
Asi jo. Tušil jsem, že Nadím (stříbrný Pákistánec) bude skvěle připravený. Níradž (Čopra, vítěz), to je jasná věc. Na druhou stranu, 88,17, to nejsou takové metry. Já jsem zkrátka dneska ten topový den neměl, ale o to víc mě těší, že jsem bojoval. Julian (Weber, čtvrtý) mě asi nebude mít rád, snad potřetí jsem mu vzal medaili.
Jakubu Vadlejchovi gratuluje k bronzu z mistrovství světa v Budapešti jeho trenér Jan Železný.
Jak se vám líbilo místní publikum?
Naprosto dokonalé, elektrizující, spousta Čechů. Bylo to úplně jiné než v Eugene, kde jsem kromě české výpravy neviděl českou vlajku. Věřím, že i jim jsem udělal hezký den, dost fanoušků mi i děkovalo za hezký výkon, tak věřím, že je ještě někdy v budoucnu potěším.
Byla v hledišti i manželka s dcerou?
Nevím, jestli dcera, protože je docela pozdě, ale manželka určitě. Myslím, že i slzičky byly, je neskutečné, že je u toho. Ona jediná ví, co všechno pro to dělám. Ta sdílená radost je opravdu největší.
Sportovci po třicítce často mluví o motivaci, kterou jim dodávají děti, které se na ně chodí dívat. Budete to mít podobně?
Malá bude vnímat až za nějaký ten rok, tak musím ještě vydržet, ale za rok v Paříži už by mohla trochu tušit.
