Obrázky z vyhlášení Staňka halovým mistrem Evropy potvrdila slova Libora Varhaníka, předsedy Českého atletického svazu a viceprezidenta Evropské atletiky. „Čeká nás zvláštní šampionát ve zvláštní době,“ očekával před zahájením.
V Toruni, známé díky produkci perníku a rodákovi Mikuláši Koperníkovi, panovala přísná bezpečnostní opatření. Omezení kontaktů, testování, roušky, tribuny bez diváků. I díky tomu však atletika slavila úspěch.
Staněk o zlatém pokusu: Na všechno jsem zapomněl, dostal jsem se do transu |
V Polsku se po roce a půl odehrála první velká atletická akce. Naposledy se o vrcholné mezinárodní medaile bojovalo předloni na mistrovství světa v Dauhá. Od té doby nic.
Halový světový šampionát v čínském Nan-ťingu – odloženo.
Olympijské hry v japonském Tokiu – odloženo.
Ve sportovně okleštěném roce 2020 se konaly jen domácí závody, menší mítinky nebo zkrácená Diamantová liga. Na souboje o tituly mistrů světa či Evropy si atleti museli počkat. Až doteď.
„Přípravy nebyly jednoduché. Pro Evropskou atletiku to byla výzva,“ líčil Varhaník před šampionátem. „Pro motivaci atletů a letní sezonu je to však nezbytné.“
Chuť sportovců potvrzoval počet přihlášených – celkem 733 závodníků ze 47 zemí. „Což je rekordní číslo,“ těšilo Varhaníka.
Českých reprezentantů bylo třiadvacet. „Jako atleti jsme rozházení v hotelích všude možně, dokonce i za Toruní. Do centra mezi neakreditované lidi máme zákaz,“ popisovala z místa čtvrtkařka Tereza Petržilková.
A britská překážkářka Tiffany Porterová si nařízení ještě sama zpřísnila. Roušku totiž měla i při běhu (a byla s ní bronzová). „Je to úroveň ochrany navíc. Cítím se tak příjemněji, už jsem si na to i zvykla,“ vysvětlovala atletka, jež zároveň vystudovala i farmacii.
Všechno se podřídilo tomu, aby mistrovství proběhlo bezpečně. Což ale neznamená normálně, jak poznal i Staněk. Medaili si při vyhlášení musel nasadit sám, emoce mu při hraní hymny zakrýval respirátor.
„Kdyby mi někdo klidně v nějaké plynové masce a ve skafandru předal medaili a mělo to nějaký punc a glanc té slavnostní chvíle, bylo by to lepší,“ povídal. „Radost samozřejmě mám, ale byla tam i taková hořkost.“
Při ceremoniálu si vzpomněl na předchozí halové mistrovství Evropy v Glasgow, kde bronz převzal u východu z haly v sousedství občerstvovacích stánků. „Když jsem byl v Glasgow a předávali nám medaile u záchodků, tak jsem si říkal, že už nic horšího přijít nemůže. A je to tady,“ vyprávěl.
Na předloňském šampionátu v Glasgow byl Staněk největší českou hvězdou. Právě on tam totiž jako jediný z českých reprezentantů vybojoval medaili. A až do posledního dne to vypadalo, že se podobná situace bude opakovat i v Toruni.
Šéftrenér Jan Netscher před odjezdem do Polska říkal: „Pokud si někteří vytvoří letošní maximum, medailová želízka máme.“ Staněk si ho vytvořil. A uspěl. Ostatní naděje dlouho zůstávaly za očekáváními.
Čtvrtkař Pavel Maslák skončil v semifinále, mílař Filip Sasínek byl osmý. Nedařilo se ani Ladě Vondrové, která vypadla už v semifinále čtyřstovky.
Na zlato jsem si věřil, ale i stříbro je životní, pochvaluje si finišman Šorm |
Až v předposledním závodě programu – štafetě na 4x400 metrů – Češi přeci jen potvrdili předpoklady. Kvarteto Vít Müller, Pavel Maslák, Michal Desenský a Patrik Šorm vybojovalo stříbro.
Česká výprava se tak domů vracela se dvěma medailemi. V hodnocení národů jí patřilo třinácté místo. Nejlepší byli Nizozemci se čtyřmi zlatými, jedním stříbrem a dvěma bronzy.
„Vzhledem k tomu, že jsme sem jeli s ambicí získat tři medaile, což bylo takové maximum, na které jsme mohli pomýšlet, tak odjet se dvěma medailemi není ostuda,“ hodnotil Netscher v České televizi. „Naopak, ve finále to je dobrý výsledek.“
O další velké medaile snad budou atleti bojovat zase brzy.