Cože? Matka dvou dětí aby startovala na olympiádě?
To je přece zcela proti konvencím!
Nikoliv však pro ni.
„Co se stane s mým mlékem, pokud budu dál závodit?“ ptá se nizozemská atletka Fanny Blankersová-Koenová lékaře po narození syna Jantjeho.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Píše se rok 1941. „To se nedovíte, dokud to nezkusíte,“ dostane odpověď.
Zkusí to tedy. Závodí i poté, co v roce 1945 přivádí na svět dceru Fanneke.
„Styďte se! Máte sedět doma a starat se o děti. Takovým jako vy by měli zakázat vstoupit na stadion,“ dostává před hrami v Londýně 1948 zlé dopisy. A manažer britských atletů Jack Crump o ní do listu The Daily Telegraph dokonce píše: „Ve třiceti už je stejně příliš stará, aby vynikla.“
Po příjezdu do Londýna na něj namíří prst a pohrozí: „Ještě vám ukážu.“
Hned ve svém prvním finále na 100 metrů triumfuje. A jak! S dvoumetrovým náskokem před zbytkem světa.
Fanny Blankers-Koen , la mamá de oro
https://t.co/0HKedqVBTf
#DeporteFemenino #DíaDeLaMadre #Sports #deportes https://t.co/Ohnf6YiTlu
„Předtím jsem se vsadila s tátou, že bude doma tancovat kolem stolu, když vyhraju olympiádu,“ vypráví a prostřednictvím rozhlasového rozhovoru vzkazuje do Nizozemska: „Tati, začni tancovat.“
Večer po závodě v Londýně svému manželovi (a zároveň i trenérovi) Janu Blankersovi říká: „Už jsem olympijská šampionka. Splnila jsem si sen. Už nechci dál běhat.“
Ovšem ráno je moudřejší večera. Výhrůžku nesplní, pochopitelně.
Další den má na programu finále na trati 80 metrů překážek. Ten závod je pro ni mimořádně prestižní. Proti ní totiž stojí domácí Britka Gardnerová. Ta Gardnerová, která před hrami vyrovnala její světový rekord.
„Třásla se mi ve finále kolena,“ přizná Blankersová později. „Praštila jsem se o pátou překážku, můj rytmus se rozpadl na kousky, potácela jsem se jak opilá.“
Fanny Blankers-Koen during the women's 80m hurdles final. #London1948 #tbt
Fanny Blankers-Koen (NED, @TeamNLtweets)
Maureen Gardner (GBR, @teamgb)
Shirley Strickland (AUS, @ausolympicteam) @iaaforg https://t.co/hh8FETH2jy
Cíl protínají s Gardnerovou na pohled stejně. Kdo z nich vyhrál? Kapela najednou spustí britskou hymnu. Aha, hmm, takže ona, pomyslí si Blankersová-Koenová. Ale plete se. To jen hudebníci vítají královskou rodinu. Ve skutečnosti je vítězkou opět nizozemská matka.
Třetí titul přidává na dvoustovce.
Fanny Blankers Koenová si běží pro vítězství v prvním kole závodu na 200 m na londýnské olympiádě.
Načež má večer znovu splín.
„Stýská se mi po dětech, vážně už bych radši jela domů,“ tvrdí manželovi.
Odpoví jí: „Jestli chceš, nemusíš pokračovat. Ale budeš toho litovat.“ Fanny se vyplaká a hned je jí lépe.
„Máš jako obvykle pravdu,“ uzná.
Zbývá štafeta na 4x100 metrů. Jenže dopoledne před ní si v obchodech v centru Londýna tak dlouho vybírá nový plášť do deště, až málem finále štafety nestihne. Zaplněným vlakem jede vklíněna mezi diváky na stadion, na poslední chvíli přiběhne do šatny, přesto na posledním úseku posune Nizozemky ze čtvrtého místa k vítězství.
Úžasná žena, opět ji fanoušci velebí.
A to jí ještě časová kolize v programu znemožnila starty v dálce i výšce, i když v obou těchto disciplínách byla aktuální světovou rekordmankou.
OBRAZEM: Londýn 1948 - Létající Holanďanka a první zlato Zátopka |
Se čtyřmi zlatými z Londýna dostává přezdívky Létající hospodyně či Flying Dutchmum, Létající holandská máma. Reportéři referují o „Nejrychlejší mámě světa“.
Britský list The Guardian o ní v průběhu her píše: „Mimo trať je tak ženská, jak si jen lze představit. Ale na trati je technicky tak vyspělá jako většina mužských šampionů. Její pohyby nohou a chodidel mnohem více připomínají nohy mužské než ženské. A co se týče temperamentu, mohla by dávat lekce všem. Když přichází na stadion, je veselá. Jakmile se však ocitne na startu, je stabilní jako skála. Načež vybíhá, jako by byla vypálena z děla.“
#OnThisDay, 7 Aug 1948, Fanny Blankers-Koen won her fourth gold Olympic medal at a single games: the first woman to do so.
Fanny was regarded by critics as 'too old' at 30, and nicknamed 'the Flying Housewife”.
#WaybackWednesday #SportingWomen https://t.co/nN8516ce9x
Osmistovka? Ta je pro ženy nezdravá
Táta farmář, bývalý koulař a diskař, je samozřejmě nesmírně hrdý. Od dětství vedl Fanny, jedinou dceru z jeho pěti dětí, ke sportům. Zkusila jich tolik! Od šermu přes gymnastiku po rychlobruslení, než jí plavecký kouč v roce 1935 navrhl: „V atletice máš větší šanci dostat se na olympiádu.“
Stala se členkou amsterdamského Ženského atletického klubu a denně jezdila 25 kilometrů tam a zase nazpět z domu svých rodičů v Hoofddorpu.
Stačil rok a v pouhých sedmnácti letech překonala národní rekord žen v běhu na 800 metrů. Myslela si na hry v Berlíně 1936. Jenže ouha, osmistovku z her vyřadili coby nezdravou ženskou disciplínu – to když při ní na hrách v Amsterdamu 1928 šest z devíti finalistek v cíli zkolabovalo.
Hitler mu ruku nepodal, ale Roosevelt také ne. Příběh Jesseho Owense |
Kvalifikovala se tedy coby výškařka, v olympijském Berlíně 1936 skončila pod vedením kouče (a budoucího manžela) Jana Blankerse pátá – a hlavně: „Mám ho! Mám autogram Jesse Owense!“ jásala.
Na mistrovství Evropy ve Vídni 1938 skončila bronzová v bězích na 100 i 200 metrů a začala snít o zlatu z olympiády v Helsinkách 1940.
Druhá světová válka miliony plánů změnila. Nizozemsko okupovala německá vojska. Domácí atletické soutěže však probíhaly dál.
V srpnu 1940 se Fanny vdala za o patnáct let staršího Blankerse. Když se jim narodil syn Jantje, vrátila se k tréninku hned po několika týdnech, syna vozila na stadion v košíku na kole. Společně přečkali také hladovou zimu 1944 - 1945, kdy nacistická armáda uvalila blokádu na dodávky potravin do okupovaných oblastí a přišel hladomor.
Už v roce 1943 vytvořila světový rekord ve výšce (171 cm) i v dálce (625 cm). Další přidala ve štafetě na 4x200 metrů, ve které si Nizozemky dovolily i antiněmecký protest, když se oblékly do trikotů v národních barvách.
Na evropském šampionátu 1946 v Oslu, už coby dvojnásobná matka, slavila triumf na stovce a ve sprinterské štafetě.
Začínal čas její vlády.
V olympijském Londýně pak ziskem čtyř zlatých medailí vyrovnala berlínskou bilanci svého idolu Owense.
A teď vás pasuji na rytíře
Po návratu domů ji vezou Amsterdamem při triumfální jízdě kočárem taženým čtyřmi bílými koni, královna Juliana pasuje Blankerovou-Koenovou na rytíře Oranžsko-nasavského řádu a od starosty dostává kolo. S dovětkem: „Abyste nemusela jen utíkat.“
V následujícím roce rytířka Fanny letí do Spojených států a Austrálie, aby tam propagovala ženský sport, na nějž se v těchto zemích stále hledí skrz prsty.
Zároveň vítězí dál. Třikrát zlatá je na evropském šampionátu v Bruselu 1950. O rok později překonává světový rekord v pětiboji.
Fanny Blankers Koen in July 1951 - Francina "Fanny" Elsje Blankers-Koen (26 April 1918 – 25 January 2004) was a Dutch track and field athlete, best known for winning four gold medals at the 1948 Summer Olympics in London. https://t.co/K7ZtBroeZb
Ve 34 letech startuje v Helsinkách 1952 na své třetí olympiádě. Přijíždí do Finska v dobré fyzické kondici, jenže je čím dál více limitována nepříjemným nežitem.
Postupuje do semifinále na 100 metrů, ale nenastoupí k němu, radši se šetří na závod na 80 metrů překážek, ve kterém cítí větší šanci na zlato. Probojuje se v něm do finále, ale po pádu na druhé překážce vzdává.
Teprve v roce 1956, coby 38letá, definitivně ukončuje závodní kariéru. Překonala během ní celkem 21 světových rekordů. A kdo ví, kolik mohla mít zlatých medailí, kdyby ji o nejlepší léta neobrala světová válka.
„Co doping? Nezkusila jste ho?“ ptají se po letech novináři.
Fanny Koenová: „stará matka“, která změnila pohled na ženský sport |
„Leda fazole se slaninou,“ opáčí.
Stává se vedoucí nizozemského týmu na olympiádách i evropských mistrovstvích. Během her v Mnichově 1972 potkává znovu Jesseho Owense.
„Pořád mám váš autogram. Jsem Fanny Blankersová-Koenová,“ říká mu.
Osmapadesátiletý Američan se usměje: „Vy mi přece nemusíte říkat, kdo jste. Sledoval jsem s obdivem celou vaši kariéru. Vím o vás všechno.“
Čtyři zlaté medaile z jediných olympijských her žádná další atletka nezíská. Marion Jonesová se o to chce v Sydney 2000 pokusit. „Přála bych jí to,“ říká tehdy Blankersová-Koenová. „Dnešním hvězdám nezávidím. Mají velké peníze, ale všechno, co znají, je trénink. Já jsem trénovala mnohem méně a užila si spoustu legrace. Běhání mi dalo báječný život.“
Jonesová se v olympijském Sydney zastaví na třech zlatých - a později o ně kvůli dopingu zase přijde.
Blankersovou-Koenovou naopak vyhlašují v Monaku světovou atletkou století. Když uslyší své jméno, neskrývá překvapení a nahlas pronese: „Tím myslíte, že jsem to já, kdo vyhrál?“
On this day: Born April 26, 1918 - Fanny Blankers-Koen, Dutch athlete https://t.co/awAbR8gxKS https://t.co/6GWfaheGv6
Po galavečeru nadšeně vypráví: „Maurice Greene mě požádal o autogram!“
Až její poslední roky jsou smutné. Dožívá je v psychiatrické léčebně v Hoofddorpu, hluchá a s Alzheimerovou chorobou.
V roce 2004 Fanny Blankersová-Koenová v 85 letech umírá. Svět opouští tolik obdivovaná atletka, která změnila pohled na ženský sport.
