Závod v perných podmínkách přinesl radosti i strasti. Zatímco Španělka María Pérezová slavila překonání světového rekordu, někteří chodci končili v péči lékařů a na nosítkách. „Mě od osmého kilometru bolel zadní stehenní sval, pak už jsem se snažil jen dojít do cíle,“ vysvětluje Hlaváč, který nakonec skončil 27. s časem 2:49:35.
Poděbrady viděly světový rekord. Chodkyně Martínková skončila dvanáctá |
Jak moc vás zranění omezilo?
Dost, bohužel pravý zaďák, se kterým jsem měl problémy už měsíc a půl, znovu začal bolet, to byl hlavní důvod, proč jsem se na trati tak trápil. Ale ani tréninkově jsem nebyl připravený, jak bych chtěl, takže asi od dvacátého kilometru už jsem se vyloženě jen snažil, abych došel do cíle, protože by byla škoda závod v takové atmosféře zabalit.
Podél trati vás podporovalo spoustu fanoušků, chtěl jste dojít i kvůli nim?
Dorazilo jich fakt hodně a všichni mi fandili, i když viděli, že se trápím. Vůči nim by bylo nefér závod nedotlačit.
Co přesně se před měsícem a půl přihodilo s vaším svalem?
Úplně nevím. Letošní příprava totiž vypadala dobře. Strávil jsem něco přes 14 dní na Kypru, pak měsíc v Jihoafrické republice, věnoval jsem hodně času, abych se připravil v teple a v ideálních podmínkách. Ale jak jsem se vrátil domů, tak počasí nebylo úplně ideální.
Španělská chodkyně María Pérezová slaví překonání světového rekordu.
A přicházely první problémy.
Přesně tak. Nejdřív jsem měl střevní potíže, pak na mě vlezla virózka a jak jsem se snažil znovu co nejdříve naskočit do tréninku, tak v mém těle asi nebylo všechno v pohodě, což napomohlo ke zranění stehna. Bohužel se to stalo v době, kdy jsme měli mezi závody, takže nebyl čas na velkou rekonvalescenci a prostě jsem to nezvládl doléčit. Kdyby to bylo v jiném období, kde bych měl pár týdnů volna, bylo by to lepší, ale takhle už jsem neměl čas, musel jsem závodit.
Věřil jste přesto, že bolest nějak překousnete?
Doufal jsem v nějaký malý velký zázrak, šel jsem do závodu s tím, že budu bojovat, opravdu jsem se snažil do nějakého třiadvacátého kilometru tlačit, pořád jsem chtěl zkracovat mezičasy, abych se držel, ale bohužel mě to potom úplně zlomilo a už jsem to skoro chtěl zabalit.
Co vám dalo motivaci vydržet?
Když jsem viděl Terku Ďurdiakovou, jak skončila (na dvacátém kilometru kvůli problémům s levým stehnem ze závodu odstoupila), tak jsem si řekl, že aspoň já se tím za Čechy musím protrápit až do konce. Určitě je to daleko za mými možnostmi a ambicemi, které jsem pro letošek měl.
Tereza Ďurdiaková závod na 35 kilometrů v Poděbradech nedokončila.
Ale dokončení závodu můžete považovat za malé vítězství.
Určitě, alespoň z toho mám radost, na druhou stranu je to mistrovství Evropy a takový závod by se neměl vzdávat.
Navíc další pětatřicítku už asi letos nepřidáte.
Jediná by mě asi čekala v Budapešti na mistrovství světa, kam ale s touhle výkonností podle mě nedostanu místenku, takže bohužel to pro mě pravděpodobně bude konec chodecké sezony. Kouknu se do kalendáře, jestli bych se ještě někam mohl nominovat, ale s tou nohou to stejně asi nemá cenu, protože bych nedokázal předvést, co je potřeba.
Takže se budete soustředit na školu?
Před třemi dny jsem odevzdal diplomku, za měsíc mám státnice a jak říkám, s takovým zdravotním stavem nemá cenu závodit, protože bych nedokázal prodat svůj potenciál, takže učení bude taková rekonvalescence.
Mistrovství Evropy v chůzi družstevPoděbrady Muži: Ženy: 35 km: 1. Pérezová 2:37:15 - světový rekord, 2. Gonzálezová 2:45:42, 3. Montesinosová (všechny Šp.) 2:45:58, ...Ďurdiaková (ČR) - nedokončila 14:10 - 20 km muži (Adam Zajíček, Jaromír Morávek) |
