Z 19. místa se probila na páté! Ležet cíl o kilometr dál, držela by snad medaili, tak byla nabitá energií. "Jenže tohle je závod na 20 kilometrů, ne na 21. Nebudu přece neskromná," povídala.
Unavená? "Kdepak! Jen hrozně šťastná. Já a světová špička? To snad není pravda," povídala a těšila se na tolik věcí.
Až zavolá mámě. "Vždycky se tak krásně raduje. Do telefonu vejská, že jí vůbec nerozumím." Až se vrátí do vesnice sportovců.
"Slíbila jsem si, že po závodě spořádám v jídelně kupu nanuků." Až přijede z Helsink domů. "Pojedeme potom s mamkou k moři. Vybereme nějaký last minute. Bylo toho poslední dobou moc, potřebuju vysadit."
Vůbec netušila, že za 5. místo vydělala 10 tisíc dolarů. "Vida, můžeme vzít celou rodinu," napadlo ji. Má příznačné jméno, vždyť je opravdovým diblíkem výpravy.
Před závodem vážila pouhých 52 kilogramů, nedávno drasticky zhubla.
Zavinily to zkoušky, kterými uzavřela 2. ročník medicíny. "Chtěla jsem je mít z krku, aby mi nevězely v Helsinkách v hlavě. Pořád jsem se učila a spala jen pár hodin denně. To je teď na váze znát." Jednou z ní možná bude endokrinoložka.
Jistě, vytýkají jí, že kombinace vrcholové atletiky a medicíny může být vražedná. "Tak ať. Mě by jedno bez druhého nebavilo," postavila si hlavu. V sobotu trenéra okřikla, když okolo sebe rozhlašoval, jak skvělá byla v tréninku.
"Bála jsem se, aby něco nezakřikl." Přesto se brzy po startu posunula do čela klubka 47 chodkyň. "Kopaly, šlapaly mi na nohy. Naštvala jsem se a šla na chvíli dopředu."
Rozhodčí reagovali: napomenuli ji za porušení pravidel o stylu. Na 12. kilometru přišlo druhé napomenutí. Třetí by znamenalo popravu, diskvalifikaci.
Zalekla se. Co teď? Kráčela na konci druhé desítky. "Přibrzdi, buď opatrná. Ostatní jsou mrtvé, ty živá. Ony nacouvají za tebe," radil jí Piták. Zase měl jednou pravdu.
 Barbora Dibelková na trati chodeckého závodu na 20 km. |
