„Královna sportů“ nemá na svém dvoře momentálně pořádek, neboť došlo i na zemi proslulou rekordy a zlatými medailemi z největších akcí. Jenže momentálně se Keňa neblýská barvou vítězství, nýbrž je ve stínu tmavých mračen.
Do černa je barví mix dopingu a úplatků.
„Keňa dělá maximum možného. Atletika je pro nás národní téma, neboť nám přináší hodně hrdosti,“ uvedl šéf tamního svazu Isaac Mwangi. „A tak uděláme vše pro to, aby nás mohli reprezentovat ti nejlepší a čistí závodníci.“
Jeho slova jsou reakcí na vlnu paniky, která zamířila do Nairobi a hrozí smést některé zavedené pořádky. WADA minulý týden už odmítla dál tolerovat, že Keňa nestíhá termíny pro opatření v boji s dopingem - a pohrozila zemi vyloučením z velkých akcí, což v roce 2016 znamená hlavně hry v Riu. Aktuálně jde o dvouměsíční ultimátum na nápravu věcí.
Což je rána zacílená na skutečný zdroj keňské pýchy. Na poslední olympiádě v Londýně získala země 11 medailí - a jistě, všechny z atletiky. Historii má fantastickou: byť Keňané na hrách dobyli (doslova) i sedm cenných kovů z boxu, atletika je její výsadou, o čemž svědčí 79 medailí včetně 24 zlatých.
A o to bolavější nyní bude odhalování, zda se všechny zrodily ve férovém boji.
David Rudisha, pýcha keňské atletiky.
„WADA je nejvíc znepokojena tím, že se objevují zprávy o vydírání a úplatcích, které až strašidelně připomínají poslední události ohledně rozšíření dopingu ve vrcholné atletice,“ uvedl šéf agentury David Howman v narážce na Rusko.
Tamní „chobotnice“ obsahovala spiknutí, spojenectví a tajné platby, proto Rusové nesmějí na mezinárodní soutěže a nejistá je i jejich účast v Riu. No a z Keni zlověstně zní svědectví dvojice Joy Sakariová a Francisca Kokiová Manungaová: obě loni dostaly čtyřletý zákaz za doping, leč vypověděly, že jim zástupci keňské atletiky za platbu 24 tisíc dolarů nabídli změkčení, případně zrušení trestu (obvinění míří dokonce na šéfa Mwangiho, což však on i další představitelé svazu rázně odmítají, Mwangi se nicméně dočasně vzdal funkce, dokud se kauza nevyšetří).
Ale to není vše: detektivové zároveň vyslýchali činovníky podezřelé z defraudace peněz od sponzora tamní atletiky Nike; mělo se jednat o 700 tisíc dolarů.
Oproti Rusku, které konání WADA pojímá do jisté míry jako spiknutí, se však zdá, že africká běžecká supervelmoc hodlá konat. „Učinili jsme zásadní kroky pro zadržení podezřelých, této hrstky jednající za pomoci kompliců. Zaneřádili tvář naší atletiky,“ řekl generální inspektor keňské policie Joseph Boinnet.
Budiž, tohle může být řešení části kauzy. Ale je tu další, závažnější rozměr: jak se vůbec v Keni testuje.
Viz třeba nedávný tweet kanadského olympionika Reida Coolsaeta, tou dobou trénujícího právě zde: „Dopingovka v keňském stylu. Upozornili nás den předem. Hodinová jízda na test začínající v pět ráno. Budova plná olympijských medailistů.“ Později k tomu doplnil: „Šlo o akreditovaný test IAAF. A procedury byly vzdálené tomu, nač jsem zvyklý z Kanady.“
I to je střípek do mozaiky podezření, že co do dopingu nedodržují na východě Afriky standardy. Důkazem je, že od roku 2012 selhalo v testech čtyřicet atletů z Keni! „Pro chudší země je nemožné vykonávat dopingové testy tak, jak se má. Obvinění se strašně podobají Rusku a rovněž si žádají vyšetřování nezávislou komisí,“ řekl Richard Ings, bývalý šéf australské antidopingové agentury.
A tohle je možná věc, která Keňu straší nejvíce. A taky důvod, proč se najednou rozjíždějí opatření, jejichž start (nejen) WADA dlouho vyžadovala.
Podle Mwangiho země brzy schválí první antidopingový zákon a rozjet se má také práce místní antidopingové agentury ADAK, hospodařící s částkou pěti milionů dolarů. „S rostoucími prostředky tu bude rostoucí aktivita i rostoucí osvěta: více programů, více testů,“ slibuje Mwangi to, co se zatím neděje. „ADAK se musí co nejdříve stát plně nezávislou a funkční organizací,“ dodal šéf WADA Howman.
„Co nejdříve“ znamená vzhledem k ultimátu do dvou měsíců.
Keňská atletika připomíná zázrak, mimo jiné jsou podle studií místní „superatleti“ tak dobří díky podmínkám jak přírodním (trénink v optimální nadmořské výšce), tak anatomickým; zástupci kmene Kalenjin, kteří tvoří většinu medailistů z her, mají třeba dle Guardianu delší končetiny vzhledem k velikosti těla, což je zvýhodňuje.
Teď však země bojuje s obviněním, že má naopak „krátké nohy“, tedy že lže.
„Olympiáda začíná za pár měsíců a my chceme tvrdě pracovat na tom, aby na medaile našich atletů nemohl nikdo ukazovat prstem,“ řekl viceprezident William Ruto; už fakt, že o kauze mluví takto vysoce postavený politik, ukazuje na její důležitost: „Chceme v Riu dělat to, co vždycky. Vyhrávat ve velkém - a čistě.“
S prvním se počítá. To druhé však bude muset Keňa dokazovat mnohem vehementněji než v minulosti.
