„Jsem velice spokojená, protože mezi venkem a halou jsem měla obrovský výškový rozdíl,“ řekla Švábíková. „V hale se mi moc nedařilo, takže jsem to konečně prolomila, když se mi povedlo skočit přes padesát. A ještě jsem si vyrovnala venkovní osobák.“
Čím to, že se vám začalo v hale dařit?
S trenérem jsme zapracovali na rozběhu, na nějakých technických věcech a asi jsem zrychlila. A konečně i hlava zafungovala, protože jsem v hale byla vždycky psychicky rozházená, že mi to nejde. Asi i to mi pomohlo.
Čtvrtkařka Petržilková si vylepšila osobní rekord a pojede na halové MS |
Pomohl vám i nějaký psycholog?
Ne, zatím jsem něco takového nepotřebovala a doufám, že ani nebudu. Může to být dobré, ale zatím žádnou takovou zkušenost nemám.
Venkovní výkony ovlivňují i klimatické podmínky, takže není obvyklé skákat pod širým nebem lépe než v hale. Vnímáte to tak?
Sama jsem tím byla překvapená. Jsem jedna z mála závodnic, která měla doposud skočený lepší osobní rekord venku než v hale. Nedokážu si to vysvětlit. Asi mi pomáhá vítr. (směje se)
Mohl by vám výkon 455 centimetrů pomoci ke startu na březnovém halovém mistrovství světa v Bělehradě, byť limit nemáte?
No... O tom hodně spekulujeme. Ale těžko říct, protože limit je 475, což je ohromné. Na šampionátu navíc startuje jen dvanáct závodnic. Ty se budou doplňovat podle rankingu. Těžko říct, kdo pojede. Spíš jsme s tím s trenérem nepočítali. Uvidíme.
Výšku 455 centimetrů jste si nastavila tak, abyste si směrem k Bělehradu pomohla v rankingu?
Jsou to dobré body, ale spíš mi šlo o ten osobák. Pak jsem se ještě snažila dát 461, protože v rankingových bodech i jeden centimetr je znát a posune vás to dopředu. To však nevyšlo.
 |
Než bude o vašem případném startu na halovém šampionátu jasno, přizpůsobíte tomu svůj nadcházející program?
Ono se to uzavře v nejbližších dnech. Nyní budu mít několik dnů odpočinek a kdyby to vyšlo, budeme pokračovat v tréninku a směřovat vše k Bělehradu. Jinak budu mít volno.
Není limit 475 centimetrů až demotivující?
Po nějaké stránce jo. Ale na halovém mistrovství světa byly limity vždycky obrovské. To je tím, že je tam pro technické disciplíny jen finále a není kvalifikace. Samozřejmě, 475 centimetrů je ohromných, ale podívejte se, kolik nejlepší holky skáčou. Dvanácté místo je za 480, určitě za 475, nebo tak nějak. Na jednu stranu to je demotivující, ale na druhou potřebuji skákat více. Jestli chci být dobrá, musím začít skákat výše a nejlépe takové výšky jako je ten limit.
Co vám přinesla změna trenéra, když jste vyměnila zkušeného Pavla Berana za Štěpána Janáčka?
Pořád čerpám z tréninků Pavla Berana. Naučil mě to, dal mi základy. Bez něj bych nikdy neskákala to, co teď. Pořád máme dobrý vztah, snažím se s ním i nadále rozebírat techniku, ale už to byl takový stereotyp. Potřebovala jsem nový impulz, posunout se, změnit některé detaily, které jiný trenér vidí.
Je to už znát?
Snažíme se pracovat na maličkostech, které přidávají centimetry. Největší změnu pociťuji na rozběhu. Doposud jsem hodně podbíhala, natahovala poslední kroky. V tom je můj největší progres, na tom se snažíme pracovat.
Nač se ještě musíte zaměřit?
Potřebuji zrychlit. Dnešní tyčkařky mají obrovskou rychlost a extrémně ji využívají do tyčky. Pořádně do ní naběhnou. Musím umět pracovat na tyči, umět skákat po zádech, neotáčet se předčasně a takovéhle blbůstky.
