První krok má úspěšně za sebou. Ne, nebyla to úplně jednoduchá kvalifikace. To hlavní si ale splnila: ze sedmé příčky a zdolanou laťkou ve výšce 4,45 metru postoupila.
Halové ME v atletice v Istanbuluservis iDNES.cz |
„Nebyla to kvalifikace, kterou bych si představovala. Pokus na 4,45 byl hezký, o to víc mě ale mrzí, že jsem něco podobného nepředvedla na 4,55,“ říká třiadvacetiletá atletka. „Kvalifikace je ale asi nejtěžší závod. Nikdy nevíte, co se může stát. Takže jsem ráda, že jsem nakonec i trochu pošetřila síly.“
V sobotu večer se tak může těšit na finále a jak je z jejích slov patrné: nechce si ho jen užít.
„Někde vzadu samozřejmě medailová umístění mám. Ale to, že jsem třetí v evropských tabulkách, neznamená, že to tak bude i tady. Závod je hodně otevřený, důležité určitě bude se srovnat v hlavě a bojovat,“ povídá.
Mohla být další Evkou
Na tlak je ale zvyklá.
Už od mladých let ji provází pověst velké české atletické naděje. V mládežnických kategoriích sbírala tituly, stala se juniorskou mistryní světa, vyhrála evropský šampionát do 23 let.
1. DEN HME: Staněk natáhl medailovou sérii, bere stříbro. Zářili i čtvrtkaři |
Přitom zas tolik nechybělo a místo istanbulského šampionátu by se nyní proháněla po trati tvořené sněhem.
Na nohou snowboard, létala by do vzduchu, klopila zatáčky. Klidně mohla stát spolu s Evou Adamczykovou na stupních vítězek na mistrovství světa.
Ano, Švábíková dříve vedle atletiky jezdila i na prkně a i na něm měla pověst obrovského talentu.
Zlatá a zářivá Adamczyková: Nemyslela jsem, že to může takto dopadnout |
„Mohla být další Evkou,“ líčil o ní kdysi pro Radiožurnál trenér české zimní královny Marek Jelínek. „Hned od začátku bylo vidět, že měla na to, aby dosáhla vynikajících úspěchů.“
Na zimní sport měla prý vhodnou postavu. Je vysoká, štíhlá. Trenéři si pochvalovali i její atletickou průpravu, kterou ostatně podstupuje i Adamczyková.
Sama Švábíková si sice zprvu říkala, že by třeba byla šance a mohla by oba sporty dělat zároveň. Jenže pak poznala: Ne, nejde to.
A ukázala na atletiku.
„Rozhodly i nějaké osobní problémy, to bych ale moc nechtěla rozebírat. Zkrátka jsem si musela vybrat a věřila jsem, že v atletice budu mít větší potenciál,“ vrací se nyní s dodatkem, že nelituje.
Na snowboard i přesto nezanevřela. Z role aktivní ale přešla spíš do role pasivní.
„Strašně ráda bych jezdila, moc mi to chybí. Bohužel jsem už ale asi dvě zimní sezony nenašla čas,“ hlesla. „Tak třeba to vyjde letos po Evropě. Alespoň na dva dny. Přítel by sice chtěl na běžky, ale ty já nesnáším. Takže to je asi jasné.“
Tyčkařka Amálie Švábíková na halovém MČR v Ostravě
Alespoň jako fanynka tedy sledovala počínání Adamczykové, která ve středu v gruzínském Bakuriani předvedla velkolepý comeback.
Před rokem jí lékaři pomalu oznamovali, že už nikdy jezdit nebude. Jenže ona? Uzdravila se, vrátila se na svah a dominantním způsobem si dojela pro druhý titul mistryně světa.
„Samozřejmě jsem to sledovala. Je neskutečná, moc jí přeju. Byla po vážném zranění, už asi hodně lidí ani nedoufalo, že by se takhle mohla vrátit. Ale já ji znám osobně a vím, jaká je bojovnice,“ říká Švábíková. „Hned jsem jí psala a gratulovala.“
Životní sezona
Třeba i Švábíkové v sobotu přistane na mobilu zpráva. Když ji otevře, může v ní být: I já ti gratuluju! Eva.
Rozhodně to není žádné sci-fi.
Česká tyčkařka prožívá životní sezonu. Na Czech Indoor Gala si nejprve vylepšila osobní rekord pod střechou na 457 centimetrů. Na domácím šampionátu k němu pak přidala dalších patnáct centimetrů a výkonem 472 se stala českou halovou rekordmankou.
A naposledy se před odletem do Istanbulu naladila výhrou na mítinku v Clermont-Ferrand, kde skočila napoprvé 466 centimetrů.
„Jsem hrozně ráda, že to takhle dopadlo,“ povídá. „Sezonu jsem začala hrozně pozdě, protože jsem byla zraněná. Bála jsem se, že budu nevyzávoděná, jenže to mělo spíš opačný efekt. Byla jsem jen na pár závodech a výkonnost pořád mám. Nedopadlo to tak, že bych se třeba vyskákala na předchozích soutěžích a na letošním vrcholu bych na to už neměla.“
What happened?!
4️⃣7️⃣2️⃣and iNR
I’m still procesessing…⏳✨
•1.: 472
•2.: 462
: @jiri.marek.fotograf
Thank you all
@pumarunning @victoria_vsc_msmt @uskatletika @spiritpoles
#polevault #polevaulter #nationalrecord #newpb #nationals #athlete #athletics #polevaultlife #czatletika
Ve Francii měla možnost pozorovat i švédského démona Armanda Duplantise.
Znovu kouzlil a opět vylepšil svůj světový rekord. Tentokrát se u jeho jména rozsvítilo 6,22 metru.
„Samozřejmě, že jsem na něj koukala. Byl to zážitek, je showman. Myslím, že hranici ještě může posunout třeba na 6,30,“ povídá. „Nějakou techniku jsem od něj ale moc neodkoukala. Myslím, že kluci skáčou úplně jinak. Mají větší sílu, delší tyče. On to dost podbíhá, v tom jsme si podobní. Ale jinak myslím, že bude lepší, když se budu soustředit na holčičí techniku.“
Víra ve své schopnosti by ji v sobotu mohla v Turecku dovést i k první velké dospělé medaili.
„Bude to sice jiné, než na co jsem byla zvyklá. Je to seniorská akce a budu závodit s holkami, co mají mnohem více zkušeností a jsou vyskákané,“ povídá. „Už dva roky ale závodím se ženami. Nějaký tlak z okolí, že bych se měla umisťovat na předních příčkách, jsem taky poznala. Takže se snažím si to do hlavy nevtloukat, abych se z toho psychicky nepoložila, a chci být sama sebou.“
Jestli se jí to podaří, se dozví už brzy.
