I proto se před evropským šampionátem v Istanbulu objevily hlasy, jak na tom olympijský vítěz stovky z Tokia vlastně je. Jacobs ale ubezpečuje: „Na mých plánech se nic nemění. Chci potvrdit, že jsem nejrychlejší.“
Na italském šampionátu ho šokoval Samuele Ceccarelli, třiadvacetiletý student práv. „Věděl jsem, že jsem v dobré formě. Ale že porazím sprintera takového kalibru, jakým je Jacobs? To by mě ani ve snu nenapadlo,“ jásal Ceccarelli.
Mnozí v tom hned viděli paralelu s Tokiem. Že by se v éře po Usainu Boltovi mohl stát novým králem stovky právě Jacobs, taktéž nikdo příliš nevěřil.
Ve finále tehdy sice chyběli někteří silní američtí soupeři a nebyl zde vyloženě jeden hlavní favorit. Na druhou stranu Jacobs ještě v roce 2018 snil, že úspěchy bude sbírat v dálkařském sektoru a před životním závodem ještě nikdy svůj čas nestlačil pod deset sekund.
Ital Lamont Jacobs v rozběhu sprintu na 60 metrů na halovém MS v Bělehradu
„Sen, fantazie, nechápu, co se právě stalo,“ žasl. Ale stalo se. Devětadvacet let po Britu Linfordu Christiem mohla Evropa oslavovat svého sprinterského šampiona. Navíc v rekordu kontinentu 9,80 sekundy.
Od splnění jeho dětského cíle uplynul rok a půl. Na Italově těle přibyla nová tetování, je mu dvacet osm let.
Sám ale říká, že se jinak tolik nezměnil.
Stále je plný ambicí.
HME v atleticeKoho také sledovat? Femke Bolová Jakob Ingebrigtsen Karsten Warholm Nafissatou Thiamová Malaika Mihambová |
„Ano, když jsem se po olympiádě vrátil domů, ptal jsem se sám sebe: Tak co teď? Co mám dělat? Bylo to asi logické, snem všech sportovců je olympijské zlato. Nic většího se vyhrát nedá,“ říkal.
Jen týden mu však trvalo, než si našel nové výzvy. Nepřekvapí, že jde o obhajobu zlata na hrách v Paříži v roce 2024. „Chtěl bych, aby si mě lidé pamatovali jako nejrychlejšího muže na světě,“ povídá.
Snaží se pro to dělat skutečně vše.
Od Tokia sbírku rozšířil o halový světový titul z Bělehradu, kde v evropském rekordu na šedesátce 6,41 sekundy porazil i favorizovaného Američana Colemana, a v Mnichově se pod otevřeným nebem stal evropským šampionem stovky.
Na druhou stranu také bojoval se zraněním, které ho nepustilo do bloků v semifinále loňského venkovního MS v Eugene, a tlakem.
Je logické, že jako olympijský šampion poutá velkou pozornost. Když se mu něco nevydaří – tak jako třeba zmíněné italské mistrovství – hned to vyvolá poprask. Všichni se ptají, proč to nevyšlo. Jestli s ním něco není.
„Je to tíha jako balvan,“ přiznává. „Musel jsem si vytvořit takovou bublinu, dost věcí filtruju.“
Právě proto se porážkou s Ceccarellim nechce tolik zabývat, stejně tak jako s dalším letošním neúspěchem s Keňanem Ferdinandem Omanyalou na mítinku v Liévin.
„Musím se soustředit hlavně na sebe. Stále chci vylepšit několik technických věcí,“ burcoval se.
Italský sprinter Lamont Jacobs (vlevo) míří za zlatem ze šedesátky na halovém MS v Bělehradě před dvojicí Američanů Christian Coleman (vpravo), Marvin Bracy.
Mužská šedesátka i s Čechem Stromšíkem je v Turecku na programu v sobotu. Nejvíc by ho měl potrápit Brit Reece Prescod, jenž letos v osmi bězích ještě neprohrál a časem 6,49 sekundy vede kontinentální tabulky. Jacobsovo sezonní maximum je 6,55.
„A nezapomínejte ani na Ceccarelliho,“ upozorňuje zlatý Ital z Tokia na krajanův čerstvý osobní rekord 6,54. „Říkal jsem mu, ať se do Istanbulu těší, že v takové formě může zaběhnout minimálně finále. Bude to zábava.“
O ni se jistě postará i on.
