Zlatá ulička vznikla v posledních letech 16. století za vlády císaře Rudolfa II. Velké přízni císaře se v té době těšili „Červení střelci“, jak se tehdy Rudolfově stráži díky výrazným červeným kabátům říkalo. Když tedy strážní požádali v roce 1597 císaře o povolení vystavět obytné příbytky u severní obranné zdi, Rudolf jej bez váhání udělil. Vznikly tak malé domky vestavěné přímo do oblouků zdi. Dnešní podoba uličky je samozřejmě lehce jiná, v minulosti byla například daleko užší.
Tvrdí se, že jméno ulička dostala po alchymistech z rudolfínské doby, kteří zde měli vyrábět zlato, ale žádní takoví v uličce nikdy nebydleli. Ke svému jménu přišla ulička pravděpodobně díky zlatníkům, kteří v domcích historicky žili.
Domky Zlaté uličky byly po celou dobu své existence obydleny. Bohužel v 19. století zde žila už jen chudina a pomalu chátraly.
„Ve Zlaté uličce žili obyvatelé až do padesátých let minulého století, kdy Kancelář prezidenta republiky ty domečky vykoupila a dala jim současnou podobu,“ říká mluvčí správy Pražského hradu David Šebek. Pohádkově barevné fasády vtiskl domkům návrh filmaře Jiřího Trnky.
Expozice ukáže život obyvatel
Zatím poslední změnou prošla Zlatá ulička v roce 2011. Celková rekonstrukce zavedla novou kanalizaci, opravena byla dlažba v ulici i samotné domky i s jejich barevnou fasádou. Zároveň vznikla expozice o životě v uličce napříč historií.
Byli jsme u rekonstrukce v roce 2011 s kamerou:
31. května 2011 |
„Do jednotlivých domečků byly umístěny stálé expozice, které se snaží evokovat život místních obyvatel po období jednotlivých staletí. Návštěvníci zde mohou najít krásně zařízené domácnosti, které jsme se snažili, aby vypadaly tak, jako by obyvatelé právě odešli,“ řekl Šebek.
Pokud expozici vezmeme popořadě podle historického obsazení obyvatel, tak domek číslo 13, údajně nejmenší z celé Prahy, je zařízený pro již zmiňovanou hradní stráž. Prosté vybavení domku je doplněné o pověšený červený úbor stráže.
Zlatníci i jasnovidka
V domku číslo 15 naleznou návštěvníci dílnu zlatníků, kde kromě tavící pícky a trezoru jsou i klece s kanárky, kteří sloužili jako identifikátor jedovatých výparů.
Přestože spojení alchymistů se zlatou uličkou bylo vyvráceno, vychází organizátoři pověstem vstříc, a proto jsou součástí expozice i dvě patra působivě zařízené alchymistické dílny.
Ačkoliv je Zlatá ulička součástí komplexu Pražského hradu, nemůže chybět ztvárnění krčmy. Domek číslo 16 představuje zařízený prostor pro hosty s masivními stoly, cínovým i hliněným nádobím a autenticky zařízenou kuchyní. O krčmě ve Zlaté uličce existují skutečné historické zmínky. Abatyše kláštera sv. Jiří si stěžovala, že se z té krčmy line zápach a hluk.
Domek číslo 14 nabízí pohled do domu pravděpodobně nejslavnější obyvatelky Zlaté uličky v meziválečném období. Žila zde Matylda Průšová, neboli Madame de Théb, známá jasnovidka věštící budoucnost, která předpovídala mimo jiné i pád Třetí říše, za což byla nakonec také gestapem popravena.
V čísle 12 je pak expozice amatérského filmového historika pana Kazdy, který zde v polovině minulého století pořádal projekce filmů. V domku se nacházejí nejrůznější filmové pásky a cívky. Na zdi je také pověšeno plátno na promítání.
Je také známo, že v jednom z domů rok žil a psal slavný spisovatel Franz Kafka.
