Ohnivé inferno přivítalo první hasiče v hale smíchovské továrny ČKD – Naftové motory večer v sobotu 19. července 1980. První jednotky ze smíchovské stanice do Křížové ulice dorazily v 18:34, šest minut poté, co pronikavý jek sirén vyhlásil alarm. Oheň se v té době explozivně šířil všemi směry.
Z nitra haly se ozývaly exploze tlakových nádob a kanystrů. Sílu plamenům přidávaly barvy, nafta, ředidla a další hořlavé látky, hojně používané při výrobě.
A oheň našel vděčnou potravu i v podlaze z drobných dubových kostek, které byly po letech výroby pochopitelně nasáklé oleji a naftou.
„V době příjezdu byl z více než padesáti procent zasažen vnitřní prostor haly včetně střechy,“ uváděl někdejší vyšetřovatel pražských hasičů Václav Hladík.
Hala, stravovaná ohněm, měla rozměry 250 krát 80 metrů a výšku 16,2 metru. Velení pražských hasičů okamžitě vyhlásilo zvláštní stupeň poplachu. Znamenalo to mimo jiné to, že do služby byli povoláni všichni hasiči, kteří měli volno.
Boj s běsnícími plameny nebyl jediným problémem, jejž musela zasahující družstva na Smíchově řešit. Přístupová komunikace dovolila průjezd jen jediným autem. Z druhé strany areál továrny uzavíralo kolejiště vlečky.
V osudný večer na něm navíc stála posunovací lokomotiva se zapřaženými vagony. Těžké hasičské cisterny si k požáru musely razit cestu přes železniční koleje.
„Padal lehký déšť, na kolejích se to dost smekalo,“ vzpomínal jeden ze zasahujících hasičů. Past číhala také pod kolejemi v podobě zakryté montážní šachty. V ní uvázla více než desetitunová cisternová Škoda 706 CAS 25.
Seriál Praha v plamenechPrůmyslový palác Florenc Hotel Olympik Tržnice Sapa Hasič Jiří Čmakal Hotel v Náplavní ulici |
Štáb se musel vypořádat i s tím, jak zásobit zasahující jednotky vodou. Na likvidaci plamenů bylo zapotřebí 14 000 litrů za minutu. Místní vodovodní řad měl jen poloviční výkon. Hasiči si tak mimo jiné museli postavit dálkové vedení. Kvůli zřícené ocelové konstrukci na některých místech nefungovaly vysílačky, které musela nahradit síť lidských spojek.
Hasič a žhář
Do boje s plameny krizový štáb nasadil 212 hasičů ze 47 jednotek z Prahy a středních Čech. Na pomoc byly vyslány i oddíly vojenských hasičů. „Přes složitou situaci nedošlo k žádným vážným zraněním,“ uváděl Václav Hladík. Zuřící živel se podařilo lokalizovat po třech hodinách. Pražští hasiči definitivně požár zlikvidovali v neděli 20. července odpoledne.
Ve zpustošené hale se začali činit vyšetřovatelé hasičů i experti z Kriminalistického ústavu. Ti měli záhy jasno. Důležitou továrnu podpálil žhář, který na několika místech rozlil hořlavinu. A nebylo to poprvé, co se v ČKD – Naftové motory objevily plameny. Od roku 1976 tam došlo ke třinácti požárům a osmnácti takzvaným zahořením, tedy menším požárům beze škod.
Řada z drobných požárů souhlasila s pracovní dobou hasiče firemní požární jednotky, pětačtyřicetiletého Zdeňka V. Ten se policistům ke žhářství doznal. Motiv jeho činu však není dodnes jasný. Vyloučeno není ani to, že požár založil proto, aby si pak při jeho likvidaci vysloužil uznání.
Škoda se vyšplhala na tehdy astronomických 142 milionů korun. Továrna přišla o halu, zásoby i rozdělané výrobky. Následná škoda však dosáhla historického primátu – miliardy korun. Výroba i zaměstnanci se přestěhovali do Hradce Králové. Československé dráhy musely stornovat například objednávku na dodávky dalších sérií dieselových lokomotiv řady 754 zvaných Brejlovec, do kterých vyhořelá továrna dodávala motory.
Mimořádné škodě odpovídalo i obvinění. Zdeňka V. vyšetřovatel stíhal za sabotáž. A za sabotáž se škodou velkého rozsahu v roce 1980 hrozila i šibenice. Městský soud v Praze nakonec muže poslal na 25 let za mříže. Šlo o druhý nejtvrdší trest podle tehdejšího zákona.
