Jaro roku 1689 bylo v Praze suché a horké, platilo to také o politické atmosféře?
Horko muselo být hlavně politikům a rádcům císaře Leopolda Habsburského i zemským úředníkům. V září 1688, kdy vojska francouzského „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. překročila Rýn, obsadila Rýnskou Falc a odstartovala tak devítiletou válku, tzv. o falcké dědictví, se totiž habsburská monarchie dostala do opravdu nezáviděníhodné situace, vojenského konfliktu na dvou frontách: s Francouzi na západě a Turky na východě.
Sáhli Francouzi i k taktice spálené země?
Francouzští vojáci se chovali v Porýní neslýchaně brutálně – v místech, odkud museli ustoupit, po sobě zanechávali doslova spálenou zemi. Dodnes v každém větším městě ve Falci najdeme připomínky toho, že bylo koncem zimy nebo na jaře 1689 vypáleno, vypleněno a obyvatelé zčásti vyvražděni – vyhořel tehdy třeba Mannheim, Worms či Špýr, v Heidelbergu Francouzi vyhodili do povětří kurfiřtský zámek a samotné město zapálili.
Zanechalo francouzské řádění ohlas v Čechách?
Když v teplém a suchém jaru 1689 začalo na českém venkově vznikat podezřelé množství požárů, není divu, že nejenom mezi obyčejnými lidmi, ale i mezi vzdělanci a královskými úředníky rostla nervozita i tradiční nedůvěra k cizincům a tulákům. Víme o úředních nařízeních, která nakazovala dávat pozor na vandráky bez dokladů, protože se prý mezi nimi mohou v různých převlecích pohybovat turečtí špehové a žháři, ze země byli vypovídáni cikáni a jiné neusedlé osoby.
Jana Pažoutová Historička, archivářka a spisovatelka. Autorka knihy „Francouzský“ požár Prahy (2011). Tématu se věnovala též ve studii „Francouzský“ požár Prahy v roce 1689 a jeho pozadí (2001). Téma záhadného pozadí řádících plamenů v české metropoli před 330 lety zpracovala v románu Ohnivá mise (2019). Je mimo jiné také autorkou studie Jako pavouk saje jed i z růže. O rektorské křeslo francouzské kongregace (1671–1675). |
Přenesla se tato vlna i do Prahy?
Zde se podobně jako v jiných říšských městech na jaře objevil tištěný pamflet, jehož obsah dnes neznáme, ale později byl s požárem Prahy spojován, takže se zjevně jednalo o nějaké výhrůžky. Atmosféra ve společnosti byla dost napjatá, čekalo se jenom na tu pomyslnou jiskru, která způsobí výbuch.
Praha vzplála 21. června 1689, za jakých okolností?
Oheň vypukl v hostinci U Černého orla na rohu Kaprovy a Valentinské ulice, proti dnes už neexistujícímu kostelu svatého Valentina, v časných odpoledních hodinách, a protože vál silný vítr, plameny skoro vzápětí přeskočily přes ulici, kde byla truhlárna.
Dochovaly se zprávy o ohnisku požáru? A bylo jich více?
Zajímavé je – a poněkud to odporuje verzi o úmyslném založení požáru na více místech – že se plameny šířily výhradně jedním směrem, z Kaprovy ulice přes Židovské město k Dlouhé ulici a Haštalskému náměstí a dál na Nové Město k vodárně a kostelu svatého Klimenta, ale obrovskou rychlostí a ničivou silou. Dobrovolníci, kteří přišli na poplašné vyzvánění od svatého Valentina pomáhat s hašením, v podstatě neměli šanci, že by větrem hnaný živel mohli dostat pod kontrolu.
Kdy se plameny podařilo dostat pod kontrolu?
Požár se šířil celé odpoledne i v noci a ještě druhý den, 22. června, na některých místech zůstávala lokální ohniska.
Které části města patřily k nejzasaženějším?
Pomyslné hranice zničené zástavby tvořily od jihu Kaprova ulice, Staroměstské náměstí s Ungeltem a Týnským chrámem a Celetná, na Novém Městě Truhlářská ulice, ze severu Vltava a na východě novoměstské hradby na Těšnově. Největší škody byly tedy hlavně v tehdejší Týnské a Mikulášské čtvrti na Starém a v Petrské čtvrti na Novém Městě a kompletně vyhořelo i židovské ghetto – Židé udávali 318 vypálených domů, ze třinácti synagog zůstaly stát pouze tři nebo čtyři. Na Starém Městě bylo zničeno či vážně poškozeno na tři sta obytných domů, na Novém kolem sto padesáti, takže celkové škody jenom na měšťanské zástavbě za všechna tři města se dají odhadnout na cca 765–770 budov – to je na tehdejší Prahu obrovské číslo, možná třetina pravobřežní zástavby.
Kolik lidí zemřelo?
Židé udávali přinejmenším 150 mrtvých, z nichž jen malou část lze dnes ztotožnit podle nápisů na náhrobcích židovského hřbitova a vzpomínkových modliteb. Hůře se odhadují křesťanské oběti – ve farních matrikách Starého a Nového Města je v souvislosti s požárem zaznamenáno sedm pohřbů. Některých farnostech se ale z té doby matriční knihy nedochovaly a pravděpodobně se nepovedlo nalézt všechna těla, takže skutečný počet obětí bude vyšší.
Které z dalších dominant města padly za oběť živlu?
Ohni padly za oběť církevní a obecní stavby, kostely sv. Ducha s farou, sv. Salvátora s klášterem paulánů, sv. Jakuba s františkánským konventem, sv. Haštala a část Anežského kláštera, arcibiskupský seminář v Králově dvoře u Prašné brány, na Novém Městě kostel sv. Klimenta, vodárna a obecní mlýny u dnešního poštovního muzea.
Vstoupila pohroma do legend?
V souvislosti s požárem se po léta tradovaly různé historky o náboženských zázracích, k nimž tehdy došlo. Například před jedním ze zcela zničených kostelů prý stálo dřevěné sousoší s výjevem Ukřižování, přičemž Panna Maria, svatý Jan i spodní část kříže zcela shořely, samotný ukřižovaný Ježíš však zůstal plameny nedotčen.
Kdo vedl vyšetřování příčin katastrofy?
To nedostali na starost úředníci pražských měst, ale Apelační soud – což byla jakási dobová kombinace dnešního Nejvyššího a Ústavního soudu, vrchní odvolací soud potvrzující všechny hrdelní rozsudky a vydávající právní poučení ve sporných kauzách trestního i civilního práva. Zasedaly v něm největší právnické kapacity své doby.
Potvrdila komise verzi o útoku paličů najatých Francouzi?
V průběhu vyšetřování získal apelační soud výpovědi – těžko říci, zda pravdivé, nebo vynucené mučením zatčených – dokládající, že jsou obavy oprávněné. Zlopověstný francouzský generál Ezechiel du Mas, hrabě Mélac, jemuž soudobé novinové a letákové zpravodajství neřeklo jinak než vražedný žhář (Mordbrenner) Mélac, hlavní organizátor válečných zločinů a vypalování měst v Porýní, prý zorganizoval skupinu českých převerbovaných vojáků Ti dostali za úkol za tučnou úplatu zakládat ohně a vyvolávat paniku v Čechách.
Měl „Melasův gang“ českého vůdce i širší působnost?
Tím měl být kaprál (setník) Sedmihradský, stínová postava zmiňovaná ve výpovědích jednoho ze zadržených. A našly se i další „jasné“ doklady toho, že pražský oheň nevznikl náhodou. V zemi propukaly i další požáry, z nichž největší zničil 8. července 1689, tedy v době mariánské pouti, podstatnou část Klatov.
Došlo i k zatčení a potrestání podezřelých?
Krátce po požáru byl zadržen první podezřelý, Francouz Benoit Durez pocházející z okolí Lyonu. Co to bylo za člověka, vůbec nevíme, ale už 1. července psali apelační radové do Vídně, že se přiznal ke špionáži a žhářství. 21. července byl odsouzen k smrti upálením. Vykonání rozsudku bylo o týden odloženo, aby mohl být vězeň konfrontován s druhým zadrženým.
Kým?
Tím byl Čech Vavřinec Procházka, bývalý pastýř a voják Kaisersteinova pluku na Rýně. Upravené znění jeho první výpovědi je v podstatě jediné, jež se nám z procesu dochovalo – právě od něj pochází podrobné líčení o převerbovancích, kaprálu Sedmihradském, pražském Francouzovi, který žháře ukrýval, i o tom, jak probíhala „akce“ v Praze. Hodně jeho tvrzení bylo však sporných a později vyvrácených, nebo odporovalo samo sobě.
Došlo i na další podezřelé?
V téže době byl zatčen ještě Matěj Sobinský, poddaný smečanského panství, rovněž obviněný z pomoci paličům a žhářství na venkově. Ten stačil naobviňovat ze spoluúčasti další osoby, u žádné z nich se ale zločinné úmysly neprokázaly. Procházka i Sobinský byli odsouzeni k smrti upálením a popraveni.
Zajímali vyšetřovací komisi i další lidé?
Asi nejkurióznější byl případ francouzského válečného zajatce kapitána la Fleura, který byl do Prahy dopraven začátkem ledna 1690 od Rýna na základě výpovědí dříve odsouzených paličů. Půl roku byl vyšetřován, aniž by se přiznal, a nakonec se vrátil do Říše jako důstojník určený k výměně zajatců. Tolik asi ke spolehlivosti výpovědí osob zatčených a upálených jako žháři v průběhu procesu.
Existovaly i jiné verze o původu požáru, než francouzský útok?
Posledním odsouzeným v přímé souvislosti s „francouzským“ požárem byl hostinský od Černého orla, odsouzený „pro nešetrnost s ohněm spáchanou“, tedy za neúmyslný trestný čin. Trest zněl stání na pranýři a vypovězení z města. To by svědčilo pro vznik ohně z přirozených příčin, nebo o nějakém hrubém pochybení při protipožárních opatření
Dočkali se pohořelí pomoci při obnově domů?
Za běžných okolností se k úhradě požárních škod používal majetek viníků, což v tomto případě pochopitelně nepadalo v úvahu. Skutečné pomoci od úřadů se dočkali jen majitelé, kteří se pustili do obnovy svých domů, a to v podobně tříletého osvobození od daní. Využila toho zhruba polovina postižených, a část z nich ještě po uplynutí té doby žádala o prominutí daní i na další tříleté období. Opravy probíhaly za svízelných okolností – každý si dovede představit, že radnice pražských měst najednou s vervou dodržovaly všechny protipožární předpisy, nutily majitele stavět výhradně z cihel a kamene, bez dřevěných přístavků… Nahoru určitě vyletěly ceny za práci zedníků, dělníků i za stavební materiál, a také za podnájmy v nepoškozených domech. Kdo neměl našetřeno, prostě přespával v troskách, třeba ve sklepech svých zničených domů, a dokonce i ty se někdy pronajímaly jako nouzové bydlení. Práce na opravách byly dlouhodobé, a to jak na obnově městské zástavby, tak obecních budov a kostelů. Dokonce i uklízení trosek se protáhlo, ze začátku roku 1690 třeba máme zprávu o smrtelném úrazu měšťana pod bortícími se ruinami
Požár zasáhl i židovské ghetto. Jak proběhlo odstranění škod zde?
Úřady se nejprve pokusili využít situace a Židy úplně vystěhovat za hradby, a když se to nezdařilo, rozhodly alespoň o regulaci ghetta, omezení počtu obyvatel i domů, rozšíření ulic a výstavbě protipožárních zdí. Jenomže dohadování nad budoucí podobou této městské části trvaly tak dlouho, že většina obyvatel ztratila trpělivost a obnovila svá obydlí „načerno“, jak se dalo. A pochopitelně opět bez ohledu na bezpečnost, z hořlavých materiálů a na původních základech. Takže veškeré regulační práce vyšuměly do ztracena.
