Ledový příkrov sevřel Vltavu a její hladina se změnila v jedno velké kluziště, hokejové plácky a rychlobruslařský ovál. Naposledy to takhle vypadalo mezi Jiráskovým a Železničním mostem v centru Prahy zřejmě v roce 1956, krátce předtím, než vodohospodáři naplnili přehrady vltavské kaskády.
A takhle to na řece před šedesáti a více lety probíhalo prakticky pravidelně. Její břehy se měnily v korzo, kde se na „bubíncích“, litinových kamínkách, ohříval čaj, voňavý grog či uzeniny.
Rtuť teploměru se v posledních letech o svátcích dere vzhůru. V historii to bývalo spíše naopak. Suchou nohou se šlo dostat přes Vltavu již od začátku listopadu. „Lidé řeku po ledě přecházeli již 7. listopadu,“ uvedly k roku 1504 Staré letopisy české.
Ve 20. století prožívali Pražané 22 Vánoc teplotně průměrných, 25 podprůměrných, tedy studených, a 53 nadprůměrných, tedy teplých, shrnují odborníci. Bílých Vánoc, kdy alespoň v jednom z těchto tří dnů sněžilo nebo se udržovala starší bílá pokrývka, bylo v uplynulém století pouze 27. To je o pět méně, než ve století předchozím. V dekádě 1971-80 nebyly bílé Vánoce ani jednou, naopak mezi lety 1931-40 jich bylo šest a v desetiletí 1961-70 pět.
I za časů, kdy pražské ulice pokryl sníh, nebyla jeho pokrývka nějak zvlášť výrazná. Málokdy byla v průměru vyšší než deset centimetrů. V uplynulém půlstoletí nejvyšší sněhová nadílka napadla v roce 1969, a to až 30 centimetrů. I tak se třeba Petřín, stejně jako další svahy, měnil v sáňkařskou dráhu a Pražané vyráželi na běžky třeba k hostivařské přehradě.
Odhadovat se nedá
„Střídání teplot není pravidelné, a proto se nedá spolehlivě odhadnout další vývoj. Výrazným příkladem může být extrémně studená zima v letech 1928-29, která se vyskytla v řadě poměrně teplých zim. Protikladem jsou období, kdy převažovaly studené zimy, například 40. léta 20. století, nebo mírné zimy,“ uvedl meteorolog Stanislav Racko.
Nej pražských vánočních zim-20,3 stupně Celsia, tuto nejnižší hodnotu ukázal teploměr na Štědrý den v roce 1870. Týž rok na Hod boží vánoční spadla teplota až na -23,4 stupně. Až -24,8 stupně ukázal teploměr na Štěpána v roce 1853. Naopak, plus 14,6 stupně bylo 25. a 26. prosince naměřeno v roce 1983 a 2015. Štědrodenní plusový rekord drží měření z roku 1977, bylo 12,9 stupně. Šest arktických dnů s maximální teplotou pod -10 stupňů anály měření datují od 14. prosince do 19. prosince 1788. Až třiceticentimetrová sněhová pokrývka se v Praze nastřádala v roce 1969. V roce 1902 a 1938 měřila v průměru kolem 15 centimetrů. Roku 1956 se zřejmě naposledy Vltava v centru města proměnila v ledový bruslařský ráj. Klementinum tehdy naměřilo nejnižší průměrnou denní teplotu -21,9 stupně Celsia. |
Počasí se na hvězdárně v pražském Klementinu začalo pravidelně sledovat roku 1752. Nejednalo se však o novinku, meteorologické jevy se monitorovaly již o několik desítek let dříve. Neměly však povahu soustavného vědeckého bádaní.
Ledu a mrazivého počasí si lidé mohli užít například na počátku neblahé éry protektorátu Čechy a Morava. Roku 1940 provázely Vánoce podle klementinských archivů celodenní mrazy. O rok později se přes svátky teploty pohybovaly okolo sedmi stupňů pod nulou. „Holomrazy od 22. prosince až do konce měsíce byly s denními maximy kolem -5 °C. Ideální podmínky k bruslení zažívali Pražané v roce 1944,“ konstatují historické zápisy.
Až arktická chladna prožívali obyvatelé pražských měst na sklonku 18. století v časech vlády osvíceného císaře Josefa II. a jeho nástupců Leopolda II. nebo Františka I. V polovině prosince 1788 klementinské anály zaznamenaly šest arktických dnů s maximální teplotou pod -10 °C.
Ještě mrazivěji bylo podle meteorologů od 27. prosince 1788 do 8. ledna 1789. V Praze tehdy zaznamenali třináct po sobě jdoucích arktických dnů s maximální teplotou pod -10 °C.
Mráz sevřel pražské souměstí i okolo svátků v roce 1798. „Od 24.prosince do 27. prosince včetně byly zaznamenány arktické dny s maximálními teplotami -11 °C až -15 °C a s ranním minimem až -22 °C,“ lze vyčíst ze starých zápisů.
