Je rok 1602 a tři bratři ze zemanského statku Václavův Dvůr na Rakovnicku jdou právě k soudu do nedaleké Jesenice. Jesenický soud má rozhodnout, kterému z nich připadne statek po právě zemřelém otci. Každý z nich chtěl celé dědictví pro sebe. Proto se rozhodli nečekat na soud a rozsoudit se hned. Rozhodnout měl souboj na nože, všichni tři se však při souboji pozabíjeli.
Dnes po bratrech zbyly tři smírčí kříže a podle pověsti označují místo, kde na následky zranění vykrváceli. Protože mrtví ze soubojů se nesměli pohřbívat na hřbitov a měli zůstat tam, kde zemřeli, lidé bratry pohřbili na místě, kde je našli.
Nad jejich hroby vztyčili kamenné kříže. Jako varování všem, kteří by stejným způsobem chtěli řešit spory, a jako výzvu kolemjdoucím k modlitbě za mrtvé. Kříže dodnes stojí nedaleko obce Václavy. Dva při silnici Václavy Řeřichy, třetí v lese Jedlina. Zda je to pověst nebo pravdivý příběh, se jistě neví, důkazy totiž nejsou.
Desítky křížů jsou po celém kraji
Smírčí neboli pamětní kříže upozorňovaly na tragické události. Když se třeba převrhl vůz, někoho zabil blesk nebo dostal třeba infarkt.
Nejvíce starých kamenných křížů je na Rakovnicku, Příbramsku a Benešovsku. Rakovnické lesy a smírčí kříže v nich mapuje místní rodák Roman Hartl. "Okolní krajinu procházím odmalička a kříže mě zaujaly," vypověděl Hartl. Teď pořádá i různé přednášky, kde lidem historii smírčích křížů vypravuje.

Jeden ze dvou křížů stojících u silnice Václavy-Řeřichy, třetí je pak v lese Jedlina. Podle pověsti označují místo, kde na následky zranění utrpěných ve vzájemném souboji o dědictví vykrváceli tři bratři.
Dva kříže z přelomu 16. a 17. století stojí před muzeem v Jesenici u Rakovníka. Sem je místní dovezli z nedalekého lesa. "Tam se pobili dva ovčáci, jeden byl prý katolík, druhý luterán. Dostali se do hádky, která víra je ta pravá, a pobili se. Smírčí kříž luterána má uražené rameno," uvedl Hartl.
Podle místních je i dnes historie křížů tajemná. "Lidé se nás často na tragické příběhy a kamenné kříže ptají, moc se o nich ale neví," uvedla pracovnice muzea v Jesenici Kateřina Bílá.
Středověké právo bylo trochu jiné než dnes. Vrah byl často s rodinou oběti svázán a musel se odškodnit. "Vraždy se řešily často mimosoudně. Středověcí právníci, kteří fungovali podobně jako ti dnešní, uzavírali mezi vrahem a rodinou oběti takzvané smírčí smlouvy. Těch se dokonce několik dochovalo. Rodina s vrahem samozřejmě nekomunikovala," vysvětlil Hartl.
Vrah měl tak vůči rodině různé povinnosti, mezi ně patřilo i zhotovení a postavení kamenného či dřevěného kříže.