Naštípat dříví do kamen, která objekt vytápějí, ale slouží i k vaření, donést z pumpy vodu, umýt se v Berounce. Život bez moderních technologií musí přijmout každý, kdo se vydá strávit pár dní do Vechtrovny Korno.
Podle Davida Svobody, který se o objekt stará, jsou úlitbou moderní době od předloňska solární panely. Ty vyrábějí elektřinu na svícení LED diodami.
Bývalý strážní domek číslo 27 na Západní dráze byl postaven v roce 1862 spolu se spojením Berouna na Smíchov. Do roku 1968 v něm bydlel vechtr – tak se říkalo železničnímu strážníkovi. O náplni práce vechtra se mohli více dozvědět diváci z filmu Hlídač č. 47.
Od roku 1968 je vechtrovna na romantické skalce nad řekou Berounkou u kolejí trati v soukromém vlastnictví bývalých železničářů. Od jejich potomka si domek, v devadesátých letech neustále vykrádaný a zdevastovaný, pronajali vodní skauti ze Žižkova jako svou oddílovou základnu.
„Potřebovali domek hlavně jako jeskyňářskou základnu, protože oddíl spolupracuje s Českou speleologickou společností, ZO 1-01 Český kras. A když člověk vyleze uprostřed noci z jeskyně, těžko může zabahněný a mokrý čekat na ranní vlak. Domek skauti postupně opravili a stavení bez elektřiny se stalo vyhledávanou víkendovou či prázdninovou základnou i pro mnoho dalších skautských i jiných dětských oddílů,“ přiblížil David Svoboda.
Kolem železnice stojí stovky budov, které už nemají využití. Mezi nimi jsou i různé drážní domky. „Drážní domky sloužily k bydlení zaměstnanců, kteří se starali o určitý úsek trati. Jsou v nich technologie k provozování dráhy. Nyní se údržba trati zajišťuje jiným způsobem,“ uvedla Radka Pistoriusová, mluvčí Správy železnic. Správa železnic ve Středočeském kraji vlastní 100 drážních domků. Aktuálně není žádný k prodeji.
„Pokud jsou domky u stále provozované železniční tratě, jsou tedy v ochranném pásmu dráhy a s tím souvisejí omezení,“ upozornila Radka Pistoriusová.
Muzeum přitahuje i filmaře
Kromě těchto domků jsou v okolí železnic také již nepoužívaná nádraží či různé sklady. Někde chátrají a stávají se cílem vandalů či bezdomovců, ale jinde získaly novou funkci.
To je příklad zrušeného nádraží v Sudoměři. Vlaky tam sice zastavují, ale budova nádraží už slouží jako muzeum. Loni se podařilo budovu získat obci.
Obce najdou využití pro drážní domky, plány železničářů na bourání odmítají |
Muzeum založil už v roce 1999 Vladimír Pagáč. Sám pracoval před revolucí dlouhá léta u dráhy, pak se mu železnice stala celoživotním koníčkem. Během let expozici rozšiřoval. Největší zajímavostí muzea je kolekce šlapacích i motorových drezín. V expozici je k vidění sbírka kolejnic, šlapací traťmistrovské kolo, schránka s dnes již nepoužívanými kartonovými jízdenkami, lékárnička z dob rakousko-uherské monarchie nebo nářadí používané pro údržbu dráhy. Lze nahlédnout do kanceláře přednosty stanice z 20. let minulého století či spustit miniaturu funkční železniční dráhy.
Sudoměřské nádraží přitahuje také pozornost filmařů. V roce 1997 se tam natáčel seriál Zdivočelá země, o čtyři roky později celovečerní film Únos domů. Otevřeno je sezonně, od května do září. „Loni byla sezona špatná asi jako všude. Co bude letos, to se uvidí,“ zhodnotil Vladimír Pagáč.
Také nádražní budova v Kosově Hoře měla štěstí a od chátrání ji zachránili noví nájemníci. Nevyužívanou bývalou dopravní kancelář s přilehlou čekárnou si pronajali skauti a sídlí tam už více než deset let. Obě místnosti si postupně upravili k obrazu svému. Odstranili prodejní přepážku, tak aby byly místnosti průchozí, namontovali věšáky, zabudovali ještě jedna kamna, aby se klubovna rychleji vytápěla, navozili nábytek, rozvěsili nástěnky. Od února 2016 mají pronajatou drážní zahradu vedle klubovny, kterou vyčistili a stále vylepšují.
„Snažili jsme se o odkoupení budovy, ale Správa železnic nám odkup neumožnila. Místo toho přislíbila opravu vnitřních prostor i pláště budovy na rok 2021,“ nastínil Jiří Čihák z 1. skautského oddílu KOS Kosova Hora.
Záchrana depa v Hostivici
Nejasný je zatím osud železničního depa v Hostivici. Jeho součástí jsou i dva drážní domky – výtopna a vechtrovna. Objekt je zapsán i v databázi projektu www.prazdnedomy. cz, kde lze najít opuštěné objekty, které jsou ohrožené, ale i ty, které se už zachránit podařilo.
„V dubnu roku 2019 mělo dojít k demolici budovy depa, ta byla i díky elektronické petici, kterou podepsalo 525 lidí, zrušena,“ píše se k železničnímu depu v Hostivici. Parta nadšenců tam prý chtěla vybudovat muzeum. Objekt je zapsaný i v památkovém katalogu, ale není památkově chráněný.
Žádost o to, aby depo v Hostivicích bylo chráněné, podle autorů databáze Prázdné domy byla odeslána v listopadu loňského roku. Železniční depo bylo postaveno kolem roku 1872 v souvislosti s budováním železniční trati Praha-Smíchov – Hostivice společností Buštěhradské dráhy. Podle památkářů jde o autentickou ukázku drobné drážní architektury z druhé poloviny 19. století.
