„Praha musí prokázat, že Slovanskou epopej řádně vydržela, musí předložit důkazy, že se jednalo o držbu pravou a poctivou, a to pod tíhou nedodržení důkazního břemene,“ řekla soudkyně Tvrdková.
Pojem vydržení představuje jeden z termínů občanského práva. K nabytí vlastnictví vydržením dochází oprávněným držením věci v dobré víře po zákonem stanovenou dobu. Ta činí tři roky.
Tento předběžný právní názor poněkud zvýšil optimismus Johna Muchy a jeho právního zástupce. Pro Prahu podle nich může být složité vydržení prokázat, protože nesplnila základní darovací podmínku Alfonse Muchy, tedy vybudování výstavní síně pro epopej.
Ovšem i kdyby Praha vydržení neprokázala, neznamenalo by to ještě, že se vlastníkem Slovanské epopeje stane John Mucha.
„Pokud by soud rozhodl v náš propsěch, došlo by k obnovení dědického řízení. Je to zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu,“ vysvětlil další možný postup Muchův právník František Vyskočil.
Právní zástupce hlavního města Prahy Roman Felix však v nynějším stanovisku soudu problém nevidí.
„Není to pro nás překvapivé rozhodnutí. My doložíme, že k vydržení došlo ještě za platnosti všeobecného občanského zákoníka,“ zdůraznil. Tato norma, přijatá v roce 1811, platila v Československu do roku 1950.
Dědické spory
Soudkyně dnes přečetla mimo jiné tři dědické spisy. První se týkal závěti Alfonse Muchy, který zesnul v létě 1939. Z něj plyne, že se dědicem stala jeho manželka Marie Muchová. Testament však Slovanskou epopej nezmiňuje.
Dědictví Alfonse Muchy bylo předluženo, i z toho podle soudkyně může nepřímo vyplývat, že Slovanskou epopej neobsahovalo.
„Lze se domnívat, že kdyby ji obsahovalo, nebylo by dědictví předluženo,“ vysvětlila soudkyně.
Další dědický spis pocházel z roku 1959 a týkal se pozůstalosti po Marii Muchové. Z něj vyplývá, že dědil syn Jiří a jeho sestra. Dokumenty z této doby zmiňují i 29 obrazů z vlastnictví Marie Muchové, z nichž se část ocitla v depozitu Národní galerie. Slovanská epopej však mezi nimi není.
Hlavní argumenty zůstávají po celou dobu sporu obdobné. „Hlavní město Praha nemohlo být pravým vlastníkem epopeje, neboť nesplnilo za sto let hlavní podmínku darování, a to vybudování výstavní síně,“ uvedl v závěrečném návrhu advokát Vyskočil.
Roman Felix, zastupující hlavní město, naopak uvedl, že otázka výstavní síně je problém spíše morální, nemění ale nic na tom, že Praha epopej řádně nabyla. „Jednoznačně navrhuji zamítnutí žaloby,“ uvedl.
Právní epopej
Obvodní soud se otázkou vlastnictví cyklu 20 obrazů, který Alfons Mucha vytvořil na počátku 20. století, zabýval od roku 2017. Tehdy žalobu Johna Muchy zamítl. A to proto, že původním majitelem pláten nebyl jejich autor, ale americký mecenáš Charles Crane. Ten si u malíře obrazy objednal, zaplatil a daroval je hlavnímu městu.
Rozsudek vzápětí potvrdil v odvolacím řízení také senát Městského soudu v Praze. Tento verdikt ale zrušil brněnský Nejvyšší soud. Nařídil, aby obvodní soud lépe vysvětlil, na základě čeho ke svým závěrům dospěl.
Na podzim 2018 se proto začalo o epopeji jednat před Obvodním soudem pro Prahu 1 znovu. „Nezříkáme se možného smíru,“ uvedli tehdy zástupci znesvářených stran. Přesto za více než rok ke smírnému stanovisku účastníci sporu nedospěli.
Rozhodnutí v kauze mělo padnout loni na počátku října. Muchův právník tehdy navrhl, aby soud určil vlastnictví epopeje nejen k datu úmrtí Muchovy ženy Marie, ale i úmrtí malíře samotného.
Soudkyně si nejprve na vynesení rozsudku chtěla ponechat týdenní lhůtu. Ovšem vzhledem k tomu, že Vyskočil zmíněným způsobem pozměnil žalobní návrh, bylo nutné doplnit dokazování. Jednání proto pokračovalo i nyní na počátku ledna.
Rozsudek by mohl v kauze padnout na počátku dubna.
