„I Alfons Mucha by byl dnes rád, že dílo odcestovalo na jiný kontinent. On sám totiž často žádal Prahu o zapůjčení díla na zahraniční výstavy. On to podporoval již za svého života. I z toho plyne, že se necítil být majitelem díla,“ komentovala rozhodnutí soudkyně Martina Tvrdková.
Soudkyně však zdůraznila, že podstatné jsou právní doklady o tom, že Alfons Mucha svěřil své dílo hlavnímu městu.
„Důležitá je z právních podkladů smlouva z roku 1913,“ zdůvodnila Tvrdková. Soudkyně opřela verdikt o „obecný občanský zákoník“ z roku 1811, který v té době platil.
Mucha tehdy uzavřel „námezdní“ smlouvu o vytvoření série pláten Slovanské epopeje. Dílo si objednal a zaplatil americký sponzor a milionář Charles Craine. Ten ho poté daroval české metropoli.
„Ze všech dobových dokumentů vyplynulo, že Alfons Mucha počítal s tím, že epopej patří Praze a nechtěl se stát jejím majitelem,“ uvedla soudkyně.
Praha se k epopeji chová macešsky, tvrdí John Mucha
„Určení vlastnictví díla je otázkou naléhavosti právního zájmu. To, jak současný držitel s dílem nakládá a poslal jej na asijskou cestu, hrozí vznikem nenahraditelných škod,“ upozornil v závěrečném návrhu František Vyskočil, právní zástupce Johna Muchy, který se o epopej soudí.
Praha se podle žalobce chová k dílu macešsky. Místo, aby pro ni našla výstavní síň, udělala z ní podle něj putovní expozici.
„Praha tak nesplnila základní podmínku pro vlastnictví tohoto díla,“ zdůraznil advokát Vyskočil.
Žalobce uvedl, že ani Alfons Mucha by dnes nejednal jinak. Soud měl podle jeho argumentace vyhovět a určit jako vlastníka Johna Muchu.
„V roce 1909 Alfons Mucha nabízel dílo, které ani nebylo hotovo. Otázka právně-technická byla pod jeho rozlišovací schopnosti, Alfons Mucha byl totiž především umělec,“ uvedl právník pražského magistrátu Roman Felix.
Darování díla podle něj nikdy nebylo zpochybněno. „Okamžik předání obrazů Praze všichni tehdy vnímali jako darování do plného, ničím nepodmíněného vlastnictví. I když je Alfons Mucha zasílal na výstavu do USA či Francie, žádal o souhlas,“ zdůraznil Felix.
Slovanskou epopej nikdy Mucha neřešil ve svém testamentu. Vybudování zvláštní výstavní síně podle Vyskočila překazily historické peripetie, hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let minulého století, II. světová válka či únorový převrat v roce 1948.
Právník hlavního města se ohradil proti tvrzení, že Praha s výstavou nyní nakládá jako s putovní expozicí. „Epopej se nyní nachází v Japonsku v prestižní výstavní síni a je o ni naprosto dokonale postaráno,“ zdůraznil Felix (o výstavě zde). Kategoricky žádal o zamítnutí žaloby Johna Muchy.
Mucha právní otázku vlastnictví epopeje neřešil, říká advokát
Dědic tvůrce slavného souboru John Mucha zažaloval Prahu o vlastnictví legendárních pláten s argumentem, že Praha během více než sta let nesplnila hlavní podmínku pro darování epopeje, totiž vybudování zvláštních výstavních prostor (psali jsme zde).
Důležitou roli tehdy sehrál i Muchův americký mecenáš Charles Crane. Za vytvoření epopeje mu nabídl 100 tisíc dolarů s tím, že poté plátna převede do vlastnictví Prahy.
„Alfons Mucha chápal Prahu jako vlastníka od roku 1926,“ argumentuje žalovaná strana.
Výstava byla poprvé zpřístupněna v roce 1928 ve Veletržním paláci, ten se však nestal jejím domovem. Pražská radnice tehdy platila například i pojistky za rozměrné dílo.
„Domov pro umístění epopeje je součástí našich trvalých úvah,“ psal v roce 1938 Američanovi nově zvolený pražský primátor Petr Zenkl. Investice do výstavní síně podle Vyskočila by tehdy představovala pouze minimální položku, a to sice 50 tisíc korun.
V 50. letech 20 pláten epopeje nalezlo dočasné útočiště na zámku v Moravském Krumlově. Za novou lokalitu byl letos v lednu zvolen Těšnov (psali jsme zde).
„Epopej vytvořil Alfons Mucha z vlastního popudu. A i kdyby ne, jejím vlastníkem se nemohl stát Charles Craine. Není to tak, že by si toto dílo objednal a zaplatil,“ argumentoval Vyskočil, právní zástupce Johna Muchy.
Slovanská epopej si podle žalobce vyžádala investice 750 tisíc rakouských korun, americký milionář Craine Alfonse Muchu podpořil půl milionem tehdejších korun. Vyskočil proto soudu předložil i několik složek archivních dokumentů, která měla podpořit jeho tvrzení.
„Chtěl jsem provést dílo z vlastních prostředků, to však nebylo možné,“ popsal vznik proslulého díla Alfons Mucha na počátku 20. století. K dohodě mezi českým výtvarníkem a americkým milionářem podle předložených dokumentů došlo až při třetím setkání obou mužů.
Spor o Slovanskou epopej začal soud projednávat letos v lednu:
„Svěřil jsem se šlechetné duši a ta mne vyslyšela,“ popsal dohodu o finanční podpoře v dokumentu z 20. let uplynulého století Alfons Mucha. Mezi předloženými dokumenty se nacházela také korespondence mezi Crainem a pražským magistrátem o umístění díla.
„Důkazní hodnota těchto dokumentů je takřka nulová. Psali je totiž umělci a vůbec neřešili právní otázku vlastnictví epopeje,“ řekl k tomu advokát Prahy Vyskočil.
