Středočeský kraj, který má v oblasti navyšování kapacit základních škol jen omezené možnosti, loni apeloval na vládu, aby se jim intenzivněji věnovala. Stát nakonec uvolnil další stovky miliard korun z programu Prstenec II, který slouží obcím v okolí Prahy na výstavbu nových škol. „Nárazu do zdi se už ale nevyhneme,“ tuší Vácha.
Podle hejtmanky Petry Peckové by na základních školách v kraji mělo v příštích deseti letech vzniknout deset tisíc nových míst. Je to opravdu reálné?
Ano, počítáme s tím. Je to dané vypsanými dotačními tituly ministerstva na velké svazkové školy a také středně velké projekty, jako jsou třeba přístavby pavilonů. Ty jsou součástí zmíněných programů Prstenec I a II. Resort však nepodporuje menší investice k navyšování kapacit a k tomu chceme přispět my. Jde například o výstavbu škol pouze s devíti třídami, tedy vždy jednou v ročníku. Uznávám, že z odborného pohledu jsou takto malé školy nesystémové, ale střední Čechy jsou na tom teď tak špatně, že jsme rádi za každou židličku, kterou dětem můžeme zajistit.
Školy v kraji Stát pod hrozbou trestů (§ 201 trestního zákoníku) nařizuje rodičům, že musí své potomky posílat do školy devět (ZŠ) a jeden (MŠ) rok. Důstojné podmínky, aby mohli tuto svou povinnost splnit, jim ale – minimálně ve středních Čechách a v Praze – vytvořit neumí. Seriál MF DNES mapuje stav škol v kraji a jejich kapacity. Zaměřuje se na nejproblematičtější oblasti regionu a také na to, jak zodpovědné osoby situaci (ne)řeší. Šestý a poslední díl nabízí názory krajského radního pro oblast vzdělávání a sportu Milana Vachy. |
Často se hovoří o demografické prognóze, kterou stát v minulosti nereflektoval.
Určitě, ale o demografii se hovoří často i chybně. Je pravdou, že silné ročníky „Husákových vnoučat“ budou pomalu slábnout, takže celorepublikově by se měla situace lepšit. Náš kraj je však výjimečný v tom, že nám žáci budou kvůli masové výstavbě i stěhování do regionu přibývat dál. Ročně se rozrosteme zhruba o patnáct tisíc obyvatel, kteří navíc nejsou rovnoměrně rozmístěni. Třeba v ORP Černošice (Obvod obce s rozšířenou působností – pozn. red.) v okrese Praha-západ jich ročně přibudou tři tisíce, což v konečném důsledku znamená kapacitu jedné celé školy. Populační vývoj je v kraji tedy mnohonásobně vyšší než investice do nových míst pro děti.
Jak se na tom podílí výstavba nových bytů, která je v okolí Prahy enormní? Sídliště přece ve velkém rostla i ve druhé polovině minulého století a problém s kapacitami škol nebýval.
Tehdy vycházelo budování občanské vybavenosti zcela z principu centrálního plánování. Dominovala výstavba panelových domů, ve kterých dodnes žije přes 1,2 milionu obyvatel. A součástí sídlišť byla i školská infrastruktura. Po roce 1989 se však fakticky rezignovalo na jakoukoliv systémovou finanční podporu občanské vybavenosti související s výstavbou rodinných a bytových domů.
Když to tedy zjednoduším, tak škol bylo po revoluci dost a stát si řekl, že nové nejsou potřeba?
Ano, veřejná infrastruktura byla vcelku dostatečná a mnohdy se spíše tento majetek redukoval nebo privatizoval. To platilo bohužel i pro školské budovy. Na přelomu tisíciletí se ovšem začali lidé stěhovat do měst a zejména pak na předměstí, což platí pro střední Čechy dvojnásob. Tehdy se nicméně jednalo pouze o lokální problémy a celorepubliková čísla nenutila politiky k řešení. Takže po roce 2010 se začala situace zhoršovat a nyní už přišel nevyhnutelný náraz do zdi. Výstavba nových škol je navíc natolik nákladná, že ji běžně nelze financovat z daňových příjmů obcí. Systém sdílených daní tuto výstavbu ani nepředpokládá.
Stavba nové školy je pro obce odysea, na splátky a úvěry utratí třetinu rozpočtu |
Kraj loni opakovaně vyzýval vládu, aby se začala školským kapacitám ve středních Čechách věnovat. Ministerstvo na podzim nakonec navýšilo státní příspěvek na nově vzniklá místa ve školách. Bude to ale stačit?
Bohužel ne. Budiž vládě alespoň ke cti, že na ty dva dotační tituly peníze vůbec našla. Díky nim získají obce za vytvoření jednoho nového místa pro žáky 1,1 milionu korun, pokud tedy postaví školu na „zelené louce“. Za to jsme určitě rádi, nicméně problém se jen zmírní a nevyřeší. Další kroky musí následovat. Ministerstva by měla nyní lépe koordinovat svou činnost, aby systém sítě základního vzdělávání fungoval lépe. Resorty školství, vnitra, financí a pro místní rozvoj by měly nastavit jasnou strategii, kde a jak brát po téměř třiceti letech apatie na nové školy peníze.
Na hranici kapacit a leckdy i za ní jsou nyní školy v okresech sousedících s Prahou. Je normální, aby se v 21. století učily děti v kontejnerových budovách?
Teď máte určitě na mysli Černošice a okolní vsi. V tomto ORP, kterou tvoří 79 obcí, přibylo za posledních dvacet let přes 60 tisíc obyvatel, to máte jako dvě Příbrami! Kapacity škol proto už nejsou schopné pojmout takové množství dětí. Kontejnerové třídy představují jen drahou „nouzovku“ a přešlapávání na místě. Jiná možnost teď ale není.
V kraji se staví svazkové školy, přechodně dětem poslouží kontejnerové třídy |
Velkým tématem je i podíl developerů na budování občanské infrastruktury, a tedy i škol. Právní oporu na získání takových příspěvků od investorů však obce nemají. Co může dělat kraj?
Třeba tlačit na obce, aby se bezhlavě nerozrůstaly. Je fajn, když se starosta se stavebníkem domluví, že finančně přispěje i na vybudování školy nebo mateřinky. Jenže žádný zákon mu to nenařizuje. Další problém je, že obce v minulosti vytvářely a některé i dál vytvářejí expanzivní územní plány. Často i vesnice se třemi sty obyvateli nevidí problém, když dvojnásobně „nabobtnají“. Pokud se ale takhle rozšíří několik sousedních obcí, v oblasti školské infrastruktury se problém znásobí a stává se často neřešitelný. Takto dříve selhávaly jak obce s rozšířenou působností, tak krajské úřady, které neměly výstavbu v takovémto rozsahu a bez dostatečné infrastruktury povolovat.
V některých obcích u Prahy nemohou ředitelé garantovat dětem místa ani ve spádové škole. Jak mají tedy rodiče dostát zákonné povinnosti, když k tomu nemají ani možnost?
Ano, máte pravdu, obce mají povinnost zajistit dětem místo ve škole. Pokud jim to kapacity neumožní a rodiče neuspějí u zápisu ani jinde, pošlou odvolání na kraj. Náš referent pak postupně obvolává obce z okolí bydliště budoucího prvňáka. Bohužel nastávají situace, kdy jediné volné místo najdeme třeba až 70 kilometrů daleko. Nedivím se, že nám pak rodiče ironicky řeknou: „No to vám teda pěkně děkuju!“ Loni se na kraj obrátilo čtyři sta rodičů, kteří pro své děti školu nenašli. Letos to bude určitě ještě víc...
