Před lety jste rozjížděl startup, který se zabýval 3D tiskem. Jak jste se od tiskáren dostal k simulátoru letadla?
Letadla mě zajímala už odmalička. Rodiče mě od toho, asi i z rozumných důvodů, drželi dál. Ale když jsem prodejem mé předchozí společnosti získal čas a trochu finančních prostředků, rozhodl jsem se začít létat. Udělal jsem si pilotní licenci a řekl si, že bych v tom chtěl začít i podnikat. Původně jsem měl ale trochu větší plány. Chtěl jsem založit společnost na přepravu osob pomocí dronů v kombinaci se středně velkými letadly. Pak jsem ale pochopil, že v leteckém světě je to složitější než jsem čekal a že bude poměrně obtížné měnit legislativu, aby mohly drony létat po městě. Tak jsem se vrhnul do leteckých simulátorů.a potkal Pavla Brodského, který vlastnil kokpit letadla a pracoval na jeho rekonstrukci společně se dvěma kolegy. Přidal jsem se k nim a začali jsme na projektu usilovně pracovat pod značkou inAero.
Bylo by teoreticky možné v přepravě pomocí dronů podnikat?
Možné je všechno, ale vždycky je to otázka peněz, času a energie, kterou tomu chcete dát. U tohoto projektu je ten základní problém v tom, že letecká přeprava zatím není řízená automatizovaně, řídí ji lidé. Roboti s tím ještě nejsou úplně kompatibilní. Musel by se změnit současný systém řízení letového provozu aby byl systém schopný přijmout velké množství autonomně se pohybujících letadel. Technologicky to už možné je, problém je legislativní a celkově je vše hodně zkostnatělé. Dal bych tomu ještě tak minimálně deset let.
Vraťme se k simulátoru. Z jakého letadla je kokpit?
Je to české letadlo L-410 alias Turbolet. Vyrábí se už od nějakých šedesátých let v Kunovicích na Moravě. Náš kokpit je z opravdového letadla, které ale nikdy nelétalo. Sloužilo jako výcvikový trenažer německé armádě. Našli jsme ho v dost žalostném stavu právě na jednom německém letišti. Normální člověk by to asi nechal sešrotovat. Pavel ale kokpit dovezl a začali jsme ho dávat dohromady. Modernizovali jsme ho na současnou výrobní verzi a ve chvíli, kdy získáme certifikaci, bude sloužit i profesionálním pilotům pro výcvik.
InAeroSpolečnost inAero staví simulátor letadla L-410 v Jindřišské ulici. Jde o kokpit sériově vyráběného celokovového hornoplošníku L-410 UVP-E20. Letadlo se používá k přepravě až 19 cestujících, nákladu nebo pro speciální mise. Iluzi letu zajišťuje projekční systém, který přenáší realistický obraz během letu na plátno. Simulátor bude určen jak pro veřejnost, tak i pro profesionální piloty. |
Jak jste kokpit dávali dohromady, bylo potřeba někde shánět komponenty?
Letadlo jsme rozebrali do posledního šroubku. Co šlo opravit, jsme opravili. A sháněli jsme originální díly, což se nám u většiny povedlo, takže v trenažéru najdete převážně originální letecké přístroje jako ukazatele teploty, otáčkoměry, nebo například letecké hodinky. Co jsme nesehnali, jsme si museli vyrobit.
Kde jste součástky sháněli?
Různě na trhu. Těchto letadel bylo vyrobeno něco málo přes patnáct set a tím, že jsou na trhu nějakých šedesát let, dá se dílů sehnat docela dost. Je to ale taková detektivní práce na dlouhé večery. Máme třeba i přístroje z Afriky, které byly někde zapadlé v poušti v nějakém starém letadle, takže když jsme je repasovali, překvapilo nás množství písku, které obsahovaly.
Už se tedy dá v letadle „létat“?
Ano, už je téměř hotové. Chybí pár kosmetických detailů jako například dokončení vnitřního čalounění a ještě jsme nestihli letoun osadit navigačními přístroji, což vede k tomu, že létáme podle srovnávací navigace s opravdovou mapou v ruce a orientujeme se podle toho, co vidíme z okénka. Velmi se to osvědčilo a lidé, kteří si přišli pro zážitek, to velmi oceňují. Například vzlétnete z letiště Václava Havla, naberete směr Roztoky kde přeletíte Vltavu a přistanete na letišti ve Vodochodech. Většina lidí se diví jak je to blízko a že kousek od vodochodského letiště je řeka a dálnice. Vlastně si člověk osvěží trochu zeměpisu. Pak odstartujete, podíváte se nad Kralupy včetně jejich chemičky a následně východním kurzem doletíte nad Starou Boleslav. Proletíte se nad Prahou a vrátíme se na Ruzyni. Tím, že máme věrné scenérie, se dá navigovat podle toho, co člověk vidí z okénka. Potřebu přístrojů si ale člověk uvědomí ve chvíli, kdy vlétne třeba do mraků.
Pro koho je vlastně simulátor určen?
Děláme to primárně pro výcvik profesionálních pilotů. Až získáme licenci, tak se na tom budou cvičit na přístrojové létání. Ale protože tolik pilotů ve výcviku u nás není, bude simulátor otevřen i veřejnosti. Nyní máme kampaň na HitHitu (web na podporu projektů, pozn. red.), kde vybíráme peníze na dokončení celého simulátoru, a na přelomu srpna a září bychom chtěli otevřít.
Říkal jste, že létáte s opravdovým letadlem. Jak si simulátor stojí v porovnání s realitou?
Simulace je velmi věrná. Máme obří projekční plochu, která obaluje celý kokpit a občas se nám stává, že lidé kteří v kokpitu stojí, při „virtuálním“ náklonu padají. Řízení je identické s realitou, budíky vydávají autentické zvuky a žárovičky pěkně topí. Výkonný audiosystém vydává věrné zvuky, které rozvibrují celý kokpit. V testovacím provozu jsem se zákazníky osobně nalétal více než čtyřicet hodin a v naprosté většině se povedlo, že zapomněli, že nepilotují skutečné letadlo. Abychom měli další prostor pro zlepšení, stavíme trenažér tak, aby se v budoucnu dal posadit na pohyblivou platformu. K tomu nám ale chybí přibližně dva miliony a zatím by to byl zbytečný luxus. Musíme si na to nejprve vydělat.
Kde všude se člověk může virtuálně proletět?
Software nám dovoluje zkoušet až šestatřicet tisíc letišť na světě. Máme nahranou celou Českou republiku, Madeiru, Friedrichshafen v Německu a přidáváme další lokality. Plánujeme brzy přidat ta nejnebezpečnější letiště světa, kam L410 běžně létá a jako překvapení plánujeme i noční navigační let podle majákové traťové navigace, podle které se létalo ve třicátých letech. Trať tehdy vedla z pražských Kbel do Bratislavy. Po asi patnácti kilometrech byly rozmístěny traťové majáky, které pomáhaly navigovat a provést bezpečný noční let i bez radionavigace.
Kolik simulátorů pro výcvik u nás je?
V Praze najdete velké výcvikové středisko na Ruzyni, kde se cvičí piloti například z ČSA. Lze tam získat téměř všechny kvalifikace, pro které potřebujete simulátor, ale vzhledem k ceně jsou spíše vhodnější na typovou certifikaci na konkrétní letadlo, kterou potřebujete, když jdete létat například s Airbusem A330-323. My se specializujeme zejména na výcvik nezávislý na konkrétním typu letadla, který umožní pilotům provádět lety za špatných podmínek, kde je nutné použít přístroje.
Když chce člověk začít létat ve skutečnosti, jak postupuje? Je to jako v autoškole, tedy teorie, simulátor, silnice?
Nejdříve je potřeba se rozhodnout, proč chcete létat. Pokud jen pro vlastní zábavu, je vhodnější směřovat ke kategorii ultralehkých letadel, vyjde vás to o dost levněji. Pokud ale zvažujete práci dopravního pilota, je lepší rovnou začít s licencí PPL, která vám umožní pilotovat větší jednomotorová letadla za dobré dohlednosti a ve dne. Stejně jako v autoškole je třeba prokousat se teorií, která je však o poznání složitější. Pak musíte nalétat alespoň pětačtyřicet hodin, ze začátku s instruktorem, ke konci létáte již sami. Po složení praktické a teoretické zkoušky můžete již létat samostatně, ale není možné si létáním vydělávat. Pro výdělek je potřeba pokračovat licencí obchodního pilota ideálně v kombinaci s noční kvalifikací a přístrojovou kvalifikací. Toto je již slušný základ, který vám umožní létat za úplatu ve dne, v noci i za zhoršené dohlednosti.
Kolik zkoušek a výcviku navíc musí zvládnout piloti dopravních letadel?
Dopravní letadla bývají až na určité výjimky dvou a vícemotorová a dvoupilotní, na to existuje speciální výcvik. Pak vás čeká typovka, která už se týká konkrétního typu letadla, se kterým budete létat. Řádově to je investice okolo milionu a půl. Výcvik se dá zlevnit právě o typovku, kterou může uhradit budoucí zaměstnavatel v případě, že se mu na nějakou dobu upíšete. Těsně po zkouškách ovšem pilot v Česku nedostane zrovna vysoký plat. Musí si nejdřív nalétat hodiny. K Emirates vás prostě s pár sty odlétaných hodin v zápisníku nevezmou.
Pokud si u vás bude chtít někdo na simulátoru zalétat, kolik ho to bude stát?
Nad cenovou politikou jsme strávili hodně času. Dospěli jsme k tomu, že produkt, o kterém si myslíme, že bude nejpopulárnější, což je 60 minut letu, zkusíme prodávat za tři tisíce korun. Hodně jsme koukali i na konkurenci v Praze a okolí a zvažovali jsme, v čem se odlišujeme. V Praze jsou kromě výcvikových trenažérů i simulátory orientované jen čistě na zážitek. Jsou to převážně Boeing 737 nebo Airbus 320. Tato letadla létají třikrát rychleji než naše L-410, a tak nedostanete šanci navigovat podle mapy nebo si přistát na letišti v Himálaji. Jedná se o nejrozšířenější dopravní letadla, která jsou i z bezpečnostních důvodů plná automatizace a zákazníka tak odstíní od toho pravého surového létání. Nám se navíc povedlo postavit simulátor z opravdového kokpitu, takže míra autentičnosti je maximální.
