Tento týden uplynulo přesně sto dvacet let od chvíle, kdy Pražané mohli poprvé spatřit v té době neuvěřitelný vynález – živou, „pohyblivou“ fotografii.
18. října 1896 se v hotelu U Černého koně v ulici Na Příkopě uskutečnila první filmová projekce zástupců francouzské společnosti spojené s vynálezcem Thomasem Alva Edisonem.
Kam se poděla některá pražská kina?
|
V následujících desetiletích vzniklo v české metropoli na stovku kin, v republice se jich dalo napočítat přes tři tisíce. Boom zastavila až devadesátá léta, kdy se kina začala postupně rušit, a to kvůli souhře několika faktorů – možnosti domácího sledování filmů, privatizaci budov s kinosály, hledání výraznějšího zisku jejich novými majiteli a s příchodem nového tisíciletí i vznikem moderních multikin.
„Úplně nejvíc kin ubylo od roku 1995 do roku 2000 a bylo to dané hlavně restitucemi. V té době noví majitelé začali kina přestavovat a využívat jinak,“ vysvětluje fotograf a znalec filmového prostředí Martin Plitz, který se v roce 1996 ujal svého fotoaparátu, aby zachytil smutný konec některých pražských biografů.
Řada z nich se proměnila v noční kluby, kulečníkové herny, bazary, případně kancelářské či skladové prostory. Dokumentuje to třicítka Plitzových fotografií, které jsou k vidění před Muzeem hlavního města Prahy na Florenci.
Výstava Kina začínají – kina končí ukazuje, jak dopadlo například někdejší Bio Lido v Košířích, které v 90. letech začali obývat bezdomovci, moderní kino Moskva na sídlišti Ďáblice, které majitelé uzavřeli pro malý zájem diváků a které bylo sice znovu otevřeno jako multikino Ládví, avšak letos v létě majitel prostory prodal řetězci potravin, nebo kino Sofia na Knížecí, které majitelé rovněž v 90. letech přeměnili na hernu. Dnes je zde kasino.
„Některých kin je velká škoda, třeba kina Dukla, původně Svět. Budovu dnes vlastní soukromý italský majitel a je v naprosto dezolátním stavu,“ říká autor výstavy.
Tradiční kina se vracejí
I přesto, že do konce tisíciletí zaniklo několik desítek kin, pro některá z nich to nebyl konec úplný. Kromě zmíněného Ládví, které však bylo definitivně uzavřené letos, se poměrně nedávno obnovilo například kino Royal v Praze 2 nebo kino Dlabačov. Letos se k nim přidalo i vršovické kino Pilotů, které na jaře ve svých dvou sálech promítlo první filmy po několikaleté pauze.
Už dva roky se také mluví o obnově premiérového kina 64 U Hradeb v Mostecké ulici, kde například úplně poprvé promítali legendární Starce na chmelu. Prostor kina je nyní přístupný pouze během speciálních akcí a na vlastní zodpovědnost návštěvníků.
Ve středu se v něm promítal snímek Popel a démant od polského filmového a divadelního režiséra, scenáristy a scénografa Andrzeje Wajdy, který před několika dny zemřel. Film však běžel na plátně v přízemí budovy, nikoli v historickém kinosále. Na takové promítání si Pražané ještě nějaký čas počkají.
Artová kina lákají
Zájem o jednosálová, tradiční, artová kina se stále zvyšuje. Zejména mladí lidé je objevují čím dál častěji. „Chodíme minimálně jednou měsíčně s kamarády do Aera. Promítají tam kvalitní filmy, například ze skandinávských zemí, které se do multiplexů ani nedostanou,“ říká sedmadvacetiletá Kristýna Máchová. Multikino podle svých slov nenavštívila už od střední školy. „Nemají žádnou atmosféru, jsou dražší a málokdy tam je doprovodný program,“ odůvodňuje. Právě doprovodnými akcemi si artová kina hledají v současnosti publikum.
„Snažíme se třeba promítat starší věci, které nejsou běžně v distribuci, abychom divákům dali něco navíc,“ vysvětluje Oldřich Zámostný, šéf nejmenšího biografu v Česku, Kina MAT. To kvůli své kapacitě pouhých šestačtyřiceti míst v hledišti nemůže soupeřit s multikiny, a tak když promítá premiérový film, uspořádá po něm besedu nebo nějaký další doprovodný program.
MAT spolupracuje i s dalšími malými pražskými kiny, například Lucernou, Evaldem či Atlasem. Dvakrát do roka společně pořádají přehlídku nejlepších filmů daného roku s názvem Best Film Fest. V budoucnu plánují také filmový festival Eskapády, kde návštěvníci budou moci zhlédnout filmy z 16mm filmových kopií.
Přestože je o artová kina stále větší zájem, podle Zámostného nehrozí, že by někdy vytlačila multiplexy do pozadí. „Jsou diváci, kteří chodí do multiplexů a malá kina je nezajímají a naopak. Každopádně nyní už dávno neplatí, že by multikina měla špičkovou techniku a ta malá ne. V tom jsme už vyrovnaní,“ ujišťuje Zámostný.
