„Prosím vás, tu vodu rozhodně nepijte, může být závadná, nebo dokonce otrávená!“ upozornila začátkem srpna obyvatelka Rabyně skupinku malých táborníků, kteří si cestou na výlet chtěli napumpovat vodu jen pár metrů za plotem jejího domku.
Majitelka pozemku ve staré části obce poblíž Slapské přehrady se totiž domnívá, že vodu z obecní studny, kterou sama využívá, někdo znehodnotil.
„V okolí rozlil nějakou tekutinu, obávám se, že jedovatou. Od té doby ze studny nečerpám,“ říká, a poukazuje na rychle chřadnoucí mladé ořešáky, jimž po zásahu neznámou látkou odumírají listy.
Zároveň se jí nelíbil postup obce, která teprve poté, co se žena obrátila na vodohospodáře i hasiče, znemožnila pumpování řetězem.
Obce mají o svou vodu pečovat
Vedení tamního obecního úřadu nicméně tvrdí, že studna už byla označená. Hlavně proto, že se za ni nemohou zaručit.
„Není určená pro veřejnost. Proto jsme na pumpu umístili řetěz a nový nápis, že voda není pitná. Navíc jsme už dříve upozornili obyvatele, kteří vodu ze studny odebírají, že neručíme za kvalitu ani kvantitu,“ říká rabyňský starosta Luboš Mašek. Zároveň prý není problém, aby kvůli podezření z kontaminace poslali vzorky vody na rozbor. A zřejmě tak brzy učiní.
Slapský případ poukazuje na rozšířený nešvar, kdy především v létě z neoznačených zdrojů pijí skupinky kolemjdoucích. A nejde jen o volně přístupné studny. Problematické mohou být také lesní studánky, prameny prýštící ze skalky, ale také třeba různé kašny a fontánky. Podle hygieniků jsou takové zdroje vždy rizikem.
„V žádném případě by lidé neměli takovou vodu pít, protože nemohou vědět, v jakém je stavu. Neříkám, že všechny, ale mnohé obce se o studny a jiné zdroje na svém katastru nestarají. Pokud tedy někdo použije neoznačený zdroj, je to vždy jeho vlastní riziko.
Výjimkou je studna řádně označená jako pitná, ovšem nesmí to být viditelně letitý nápis. Vždy je každopádně lepší využít stojany na pití či jiný ověřený zdroj,“ varuje zástupkyně ředitelky odboru hygieny obecní a komunální Krajské hygienické stanice Středočeského kraje (KHS SK) Alena Bulvasová.
Ohledně podezření z kontaminace zdroje pak doporučuje obrátit se na odbor životního prostředí příslušného městského úřadu. „Prvoinstančním orgánem je ale samozřejmě obec,“ podotýká Bulvasová.
Příslušný úřad či radnice by se měly o vodní zdroje také starat nebo viditelně upozornit, aby vodu nikdo nepoužíval na pití. „Zákon ukládá, že pokud si obec zdroj spravuje sama, musí mít nasmlouvaného někoho, kdo se o kvalitu vody stará. Jinak řečeno, potřebuje člověka s vodohospodářským vzděláním,“ vysvětluje Jiří Paul, ředitel společnosti Vodovody a kanalizace (VAK) Beroun, která zajišťuje dodávky vody na Berounsku, Hořovicku a dalších místech kraje.
„K tomu by obec měla mít i povědomí, zda není zdroj ohrožený. Zda do něj netečou splachy z polí, neleží v místě bývalé skládky či nemůže být jinak kontaminovaný,“ konstatuje Jiří Paul. Jak dodává, starostové se na berounské vodohospodáře často obracejí s prosbou o kontrolu kvality vody. Společnost jim dovede nejen poradit, ale případně zajistit rozbor v laboratoři.
Kvalitních zdrojů dál ubývá
Navzdory letošním vydatnějším srážkám, které doplnily skomírající podzemní rezervoáry, představuje dostatek pitné vody velký problém. Proto je ochrana všech kvalitních zdrojů zásadní. Své o tom vědí majitelé studní, kteří se v uplynulých suchých létech potýkali s fatálním nedostatkem. Kdo neměl možnost napojit se na obecní vodovod, musel dokonce vodu kupovat.
Podobnou zkušenost prožili už před šesti lety v Trnové v okrese Praha-západ. Kvůli znečištění nemohli více než rok pít z tamního vodovodu. Pomohlo teprve angažmá VAK Beroun. Náprava situace si vyžádala investici zhruba milion korun. V Nové Vsi u Neratovic zase došlo ke kontaminaci bakteriemi, když si někteří lidé vybudovali studny načerno a navíc je propojili s obecním řadem.
Přesně takovým situacím se snaží předejít specialisté na kvalitu pitné vody.
„Jako provozovatel děláme u velkých studen pravidelné rozbory. V současnosti funguje vynikající věc, které se říká analýza rizika. Každý vodovodní systém od zdroje až po uživatele lze podrobit analýze. Ukáže, kolik na něm bylo poruch, jaké byly dříve výsledky rozborů. Pokud jde o zdroj s vyšším rizikem znečištění, je pak na zváženou, zda nedělat rozbory jiným způsobem, nebo dokonce instalovat online čidla,“ říká Jiří Paul.
