Pamětní deska byla odhalena v rámci šedesátin postavičky Krtečka.
„Můj bratr byl velmi hodný a skromný, to já ho jako dítě zlobívala. Brávala jsem mu barvičky. On maloval už od dětství neustále, třeba naši zahradu. Sedával u kreslení rád u rozkládacího šicího stroje, který stával právě před oknem do zahrady,“ zavzpomínala v úterý v Kladně během odhalovací slavnosti před Milerovým rodným domem jeho sestra, osmaosmdesátiletá Blanka Lebrová.
Jakmile se prý její o osm let starší bratr zabral do kreslení, vyhazoval ji z pokoje, když za ním přišla, že si chce hrát. Vzpomínala i na chvíle, kdy se Zdeňkem chodívali jako děti na krasobruslení.
Zdeněk Miler se narodil v Kladně 21. února 1921 a v domě v dnešní Bendlově ulici žil až do svých 15 let, kdy odešel do Prahy na grafickou školu a bydlel tam u tety.
Rodina kladenský dům stále obývá, dnes v něm bydlí dcera Milerovy sestry, tedy výtvarníkova neteř, Blanka Zejšková (62) s rodinou. Její obě dcery také malují a stejně tak i rád vezme pastelky do ruky Blančin vnuk Marek Hartl (9). Nejraději prý kreslí právě Krtečka.
Walt Disney krtečka neměl
„Na tuto postavičku Zdeněk skutečně přišel tady v Kladně při večerní procházce lesem a přes pole. Přemýšlel, jaké zvířátko by nakreslil do filmu o tom, jak vzniká plátno. Walt Disney už všechna zvířátka namaloval a Zdeněk chtěl mít něco jiného. Při chůzi dumal a najednou zakopl o krtinec a nápad byl na světě. Postupně z ošklivého slepého zvířátka udělal roztomilou postavičku s očičkama a třemi vlásky,“ vyprávěla při odhalování desky Blanka Lebrová. Sama měla ráda kreslenou pohádku svého bratra nazvanou Sametka, o housence, která se proměnila v motýla a chlapci, který jí hrál na klavír.
Talent pro kreslení se u Milera poprvé objevil při malování hory Říp ve škole. Jeho učitel z tohoto obrázku rozpoznal, že v tomto žáčkovi dřímá velký talent. To, že ji kantor všude ukazoval, bylo pro Zdeňka prvním impulsem a velkou motivací kreslit dál.
„Nejde jen něco nakreslit, musíte mít zapálení a to on měl, chtěl stále kreslit, byla to jeho náplň života. Nikdy nikoho neodmítl, ani pak jako nemocný v sanatoriu Na Pleši, když za ním někdo přišel, aby mu Krtka namaloval. Kreslil do poslední chvíle,“ říká Blanka Lebrová.
Malovat všude, kam jde, a udržovat ruku v pohybu Zdeňkovi radil i známý kladenský malíř Karel Souček, se kterým Zdeněk jezdíval vlakem z Kladna do Prahy. „Krtečka stále v televizi opakují, to znamená, že jej děti stále chtějí vidět. To by byl můj bratr moc rád, že jeho odkaz žije. On sám už bude za pár generací zapomenutý, ale jeho krtek tu bude navěky,“ zakončila povídání o bratrovi s lehkou nadsázkou Blanka Lebrová.
