Na stavu věže Staroměstské radnice se mimo jiné nepříznivě podepsal i zájem turistů. Památkou, již denně navštíví asi tři tisíce lidí, už procházejí stavebníci, kteří ji na rozsáhlou rekonstrukci připravují.
Stav věže odpovídá tomu, že byla na řadě míst naposledy restaurována před více než sedmdesáti lety, poté, co ji v poslední den 2. světové války pohltily plameny. Požár způsobili nacističtí vojáci ostřelující povstalce, kteří se v radnici opevnili. Ohni podlehla střecha věže, orloj, arkýř i celé severovýchodní křídlo radnice. Po válce byla celá budova od základu opravena, ale na věži se od té doby dělaly jen dílčí úpravy.
To se letos změní. Zakázku za 48 milionů korun na rekonstrukci věže získala firma Subterra, a pokud půjde vše podle plánu, bude věž znovu zcela přístupná příští červen. „Chceme, aby práce skončily před oslavami stého výročí založení československého státu,“ říká mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Dva celky vždy zůstanou přístupné
Lešení zpočátku zakryje věž od základny až po špici s výjimkou orloje. Nejdříve se restaurátoři pustí do oprav vrchní části věže, poté arkýře kaple v prvním patře a jako poslední čeká rekonstrukce orloj. S postupujícími pracemi budou dělníci lešení snímat. „Chceme, aby práce probíhaly vždy jen v jednom ze tří celků a zbývající dva zůstaly přístupné,“ říká Hofman.
Vrchní část věže je třeba opravit, protože do jejího krovu kvůli poryvům větru zatéká skrze okna voda. Okna dostanou nový tvar a dojde i k výměně břidlicové střechy. Restaurátoři opraví i ochozy, ze kterých návštěvníci shlížejí na Prahu. Jejich omítky poškodili turisté nápisy, ale co je důležitější, některé tamní kameny jsou vychýleny ze zdiva.
Z pohledu návštěvníků čeká ale ochozy i jedna nepříjemná změna. Nyní totiž lidem ve výhledu na Prahu nebrání nic kromě sloupů. Stávající nízké zábradlí nahradí kovová síť. Jde o reakci na čin muže, který skokem z ochozu loni v lednu spáchal sebevraždu (psali jsme o tom zde). Síť bude ale podle Hofmana mít široká oka a snad tedy výhled příliš nenaruší.
Zřejmě nejnáročnější budou práce na arkýři v kapli v prvním patře věže. Ten se v důsledku útoku nacistů zřítil na náměstí. A ač byl na svém místě z původních kamenů obnoven, v posledních letech se u něj začala projevovat jeho špatná statika.
„Praskliny se táhnou po celé délce stěny arkýře až na podlahu. Opětovné zřícení arkýře nehrozí, ale je třeba jej zabezpečit, aby se jeho stav nezhoršoval,“ dodává Hofman. Kvůli opravám bude nutné přemístit i tamní oltář a naskytne se tak jedinečná příležitost jej otevřít. Nikdo totiž neví, co je v něm uloženo a zda vůbec něco.
Pět měsíců bez vítání apoštolů
Příští rok se budou muset návštěvníci Prahy asi na pět měsíců rozloučit i s pohledem na orloj. Ten totiž v lednu zakryje lešení. Částečně by to mohl vynahradit pohyblivý obraz orloje, který město plánuje na lešení promítat pomocí laserů.
Restaurátoři chtějí orloji vrátit autentičtější podobu, kterou v minulém století změnila řada nepatřičných úprav. Stroj orloje rozeberou na součástky a v ateliéru je kompletně očistí. Vymění také stávající systém jeho pohonu. „Vrátíme sem původní kamenná závaží zavěšená na konopných lanech natočených na bubnech z dubového dřeva,“ říká orlojník Petr Skála. Orloj tak bude pohánět stejný typ pohonu jako před druhou světovou válkou.
Změn dozná i venkovní část orloje, třeba tamní barokní sochy. „Původně to byly alegorie tří nejhorších lidských hříchů a tří nejkrásnějších lidských vlastností. Loutkář Vojtěch Sucharda ale jejich význam nepochopil a dal jim do rukou nejrůznější atributy, jako je kniha či dalekohled, které zmizí,“ říká Skála.
Úpravami projde i astroláb orloje. Kromě výměny ekliptiky se změní i jeho malba. Dnešní astronomickou noc nahradí obzor s červánky, který byl na orloji původně. Restaurátoři sejmou i kalendářní desku pod astrolábem. Jde o kopii díla Josefa Mánese, která je již značně poškozena. Město nechá vyrobit zcela novou podle originálu, který je uložen v muzeu. Po skončení oprav by se měl orloj takřka vrátit „zpět v čase“. „Nedá se jednoduše říct, do kterého období, ale většinou půjde o stav z osmdesátých let devatenáctého století,“ dodává Skála.
