Kromě politiků se piety zúčastnily desítky bývalých politických vězňů, z nichž někteří byli vězněni i na Pankráci.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve svém projevu Horákovou charakterizoval slovy „tiché hrdinství a klidná neústupnost“. Připomněl, že i dnes by lidé měli dbát na to, aby před zlem neuhýbali.
„Byli bychom spíš Urválky nebo Miladami Horákovými? Nevystaven podobné zkoušce, nedokážu odpovědět,“ řekl Pelikán a připomněl tak i Josefa Urválka, komunistického prokurátora, který Horákovou poslal na smrt.
Aleš Kýr z Akademie Vojenské služby připomněl, že o přesném místě popraviště za starou vězeňskou nemocnicí se nevědělo až do roku 1992. Do roku 1954 tam bylo podle dostupných údajů popraveno 214 lidí. Zachoval se i kus původní šibenice, který je uložen v památníku uvnitř věznice.
Dopoledne si lidé Horákovou a další oběti komunistického režimu připomínali také u památníku na Újezdě. Už v pátek byly pietní vzpomínky u jejího symbolického hrobu na Vyšehradě, na Ďáblickém hřbitově a u pomníku v ulici Milady Horákové.
Právničku a národně socialistickou poslankyni Miladu Horákovou oběsili za špionáž a velezradu v roce 1950 na základě rozsudku ve vykonstruovaném procesu. Společně s ní bylo souzeno dalších 12 lidí, kteří údajně tvořili špionské centrum.
Milada Horáková se účastnila protinacistického odboje za druhé světové války. Aktivně vystupovala i proti komunistickému režimu. „Nebála se říct, co si myslí. Patřila k vůdčím osobnostem národních socialistů a byla výraznou političkou své doby,“ charakterizoval ji historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
