Firma KH servis by měla v následujících čtyřech letech zajistit dodávku nových kamer, výstavbu kamerových stanovišť a obměnu starých analogových přístrojů za nové digitální. Jedná se o první zakázku z koncepce rozvoje městského kamerového systému na deset let, během kterých by se mohla do kamer investovat až miliarda korun.
Výše zakázky na asi osmdesát kamer včetně instalace a doplňků byla původně stanovena na čtyřicet milionů, vítězná firma ale nabídla cenu patnáct milionů, díky čemuž ve výběrovém řízení zvítězila. „Předpokládáme výstavbu asi deseti nových kamerových stanovišť ročně a v rámci modernizace kamerového systému také obměnu analogových kamer za IP kamery,“ uvádí mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Podle něj už expertní tým složený ze zástupců hlavních uživatelů kamer, tedy policie, městské policie nebo hasičů, vybral lokality, kam se budou nová kamerová stanoviště instalovat. Zároveň se v současné době posuzují nabídky do tendru za 192 milionů, v rámci kterého má být během čtyř let zajištěn servis všech městských kamer.
Legislativa je pozadu
Magistrát si od nových digitálních očí slibuje především to, že zlepší policejní dohled nad veřejným pořádkem i dopravou, pomohou při pátrání po kradených vozidlech nebo zajistí ochranu památek. „Systém dokáže vytvořit takzvaný elektronický plot, který vyšle upozornění, jakmile ho někdo překročí,“ uvedla primátorka Adriana Krnáčová (ANO) loni v září, kdy radní vypsání zakázky schválili.
Podle Jana Flussera z Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd je modernizace městského kamerového systému dobrým krokem. Zároveň ale upozorňuje, že za současné legislativy nemohou kamery využít svůj potenciál.
„Praha může mít sice velmi dobrý systém na rozpoznávání obličejů, ale když nebude mít možnost dívat se do dostatečně velkých databází, tak to k ničemu není,“ uvádí Flusser. Podle něj nemůže v současné době kamerový systém nahlížet do databáze obyvatel, takže rozpoznané obličeje nemá s čím porovnat.
„V takovém případě nemá smysl, aby městský kamerový systém měl pořád lepší a lepší software rozpoznávání obličejů. Legislativa momentálně neumožňuje využít možnosti, které systémy mají. Na druhou stranu se na to ale můžeme dívat i tak, že ta legislativa brání zneužití a přílišnému průniku do soukromí lidí,“ upozorňuje Flusser.
Jeho slova potvrzuje také advokát Christian Choděra. „V současnosti opravdu chybí zákony, které by jednotlivé možnosti kamerových systémů a databází propojovaly,“ konstatuje. To, že stávající legislativa nestačí rychlému rozvoji technologií, si myslí i Jan Vobořil z neziskové organizace Iuridicum Remedium, podlenějž budou díky velkému množství moderních kamer občané sledováni téměř na každém kroku.
„Rozmísťování kamer se opírá o zákon o policii a obecní policii, který řeší oprávnění policie monitorovat nějaký veřejný prostor. Ty zákony ale byly psány v době klasických analogových kamer, u kterých seděla obsluha. Současné softwarové nástroje, které dokáží zajistit masivní sledování kohokoliv, si zaslouží důkladnější regulaci,“ říká Vobořil.
Kamery poznají rvačku
Nahrazení starých kamer těmi moderními je podle odborníků velký technologický skok. Nejnovější kamery mají totiž mnohem větší rozlišovací schopnost a také umožňují vypnout kompresi dat třeba na základě detekce pohybu.
Pokud chce policie ze záznamu ze stávajících kamer něco analyzovat, je to na souborech poškozených kompresí velmi těžké. U kamery, která kompresi automaticky v určité situaci vypne, bude analýza záběrů snadnější.
Budoucnost kamerových systémů podle Flussera spočívá v takzvaném rozpoznávání událostí. Výzkumníci nyní pracují na tom, aby kamerové systémy dokázaly nějakou situaci vyhodnotit jako rvačku nebo neočekávané srocení davu. „Předpokládám, že za několik let bude taková funkce i v komerčně nabízených systémech,“ dodává.
