V kosmopolitní Praze žije přes 172 tisíc cizinců. Zhruba 37 procent z celkového počtu v Česku, jak uvádí data Českého statistického úřadu. Pronajmout byt jim však mnozí Pražané z různých důvodů nechtějí. Ukazují to inzeráty na specializovaných webech, zkušenosti realitních makléřů i samotných cizinců žijících v metropoli. Pokud jste ze „špatné“ části světa, máte problém.
„Je to úplně stejná kategorie jako u pejskařů. Lidé chtějí mít jistotu, že jim byt za tři miliony někdo nezničí. Také se bojí, že budou mít komunikační problém. Jděte do soudní pře s Ukrajincem, Arménem nebo Kazachem,“ popisuje obavy svých klientů oblastní ředitel kanceláře M&M Reality Jan Martina.
Špatné zkušenosti s lidmi jiné národnosti má třeba spolumajitel bytu v Praze 1, který si nepřál být jmenován. „V našem domě jsou cizinci, kteří nás ruší ve dne v noci a dělají neuvěřitelný nepořádek. A majitel se tváří, že to nevidí. Jde mu jen o peníze. Nemám nic proti cizincům, jen nechápu, proč se nechovají tak jako my k nim. S respektem,“ říká pohoršený muž.
Makléř Martina se takové vášně snaží mírnit. „Stalo se, že nějací Arabové neplatili poplatky a pak vznikaly dluhy. Ale ta paranoia je šílená, neplatiče a podvodníka najdete mezi Čechy úplně stejně jako mezi cizinci,“ říká.
Obecně je podle něj velký problém s ubytováváním Vietnamců či Číňanů. Důvod je bizarní. „Klienti se bojí, že asijská kuchyně zapáchá a že jim kvůli tomu načichne byt,“ říká makléř s tím, že ve složité situaci jsou také emigranti ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo obecně z Blízkého východu. Ti to potvrzují.
„Napřímo vám to nikdo neřekne. Ale je jasné, že když má majitel bytu dva zájemce a jeden z nich je Čech, vybere si jeho. Nedivím se, sám bych byl také opatrný,“ říká turecký majitel bistra na Andělu, který si nepřál uvést své jméno.
Jsme za teroristy, říká Alžířan
Podmínku anonymity má také alžírský prodavač kebabu z restaurace nedaleko té Turkovy. Sám měl před šesti lety štěstí na byt ve Vršovicích.
„Ale spousta známých mi v poslední době říká, že nemohou najít bydlení. Je úplně jedno, odkud jsou. Alžířan, Tunisan, Maročan. Jste cizinec? Tak ne, děkujeme,“ líčí Alžířan s tím, že se problém netýká jen bytů, totéž cizinci zažívají při hledání práce.
„Kvůli uprchlické krizi a teroristickým útokům se teď lidé na každého cizince dívají jako na atentátníka. Já jsem tady přitom stejně doma jako oni,“ vypráví zkroušený prodavač.
Řečí inzerátů
|
S předsudky se však dá podle oslovených cizinců bojovat. Stačí k tomu vstřícný přístup a ochota platit. „Myslím, že to závisí na tom, jak vypadáte a jak komunikujete. Když máte peníze, nemáte problém,“ říká pětatřicetiletý egyptský lékař Ashraf. Souhlasí s tím i pražský makléř.
„Když se lidé dozvědí, že ukrajinská žadatelka je novinářka a její manžel má stavební firmu, ledy povolí. Cizinci navíc vědí, že mají u majitelů bytů ztíženou pozici, a tak si bydlení víc váží a jsou ochotní zaplatit třeba dvojitou kauci,“ říká makléř s tím, že podmínka „ne cizinci“ zavání diskriminací. A podle veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové má pravdu.
„Je to diskriminační. Teoreticky se tím můžeme zabývat, pokud je na to důkaz. Dotyčnému bychom však poskytli spíše metodickou pomoc. Jedinou obranou je soukromoprávní spor,“ uvedla Šabatová.
Podle makléře je však chyba často i na straně samotných cizinců, protože mají při hledání bytu nereálné představy. „Když vám přijde rumunská rodina, kde jsou tři dospělí a čtyři děti, přičemž jen jeden člověk pracuje, a chce byt 3+1 za patnáct tisíc měsíčně, nemůže se pak divit, že nic nenajde. Často si cizinci také dopředu vezmou do hlavy, že to nepůjde. A ono to pak nejde,“ podotýká a připomíná ještě jeden moment, kdy to cizinci mají u Čechů těžší. Když nemají trvalý pobyt.
„Pronajímatelé jim pak musí pro cizineckou policii podepsat souhlas s tím, že u nich cizinec bydlí. A lidé když slyší cizinecká policie, zježí se jim všechny chlupy. Další velká administrativa to však není,“ uklidňuje Martina.
Není cizinec jako cizinec
Ne všichni oslovení cizinci však zažili, že by Češi chtěli ubytovávat zase jen Čechy. Záleží totiž, z které části světa zájemce pochází. Nejmenší potíže mají zřejmě Slováci, které Češi za cizince téměř nepovažují. Ostatně znát je to i v inzerátech.
„Preferujeme Čechy a Slováky,“ oznamuje nabídka na 1+1 ve Vršovicích. Solidaritu Pražané drží i s ostatními členy visegrádské čtyřky a Evropské unie. „Všichni mí přátelé našli byt snadno a rychle. S žádnými problémy se nesetkali,“ říká šestadvacetiletá Řekyně Naya Kalomoiri, která se do Prahy dostala přes studentský program Erasmus. Nulové potíže mají podle makléře Martiny cizinci ze Západu.
„U východních zemí jde často o střet kultur. Lidé v Česku už nejsou zvyklí na velké rodiny, kde je několik generací a lidé se starají o své rodiče i prarodiče. Jenže na východě ještě drží spolu,“ míní.
