V očích majitelů bytů po celé Praze se pejskaři řadí do stejné kategorie jako kuřáci. „Je to hodně velký problém. Byt, který za něco stojí, je většinou bez zvířat. Hledala jsem přes půl roku a nakonec bydlím s kamarády ve sdíleném podnájmu v Praze 2. Je to ošklivý starý byt, ale bylo to jediné místo za normální cenu, které jsme našli,“ vypráví osmadvacetiletá projektová manažerka Elizabeth.
Dodává, že vždy předem ohlásila, že má psa. Odpovědí jí bylo: „Tak se nezlobte, my nechceme zdemolovaný byt.“ Martyrium zažívala při hledání bytu také devětadvacetiletá Ivana Švelchová, která má bulteriéra a bígla.
Kuřte, chovejte zvířataNájemník si může v bytě dělat, co chce  Nový občanský zákoník nadržuje nájemníkům, tvrdí experti. Souhlas majitele bytu totiž nově nepotřebují ke spoustě věcí. Majitel nemovitosti totiž nájemníka nemůže omezit v jeho právech. A tím je například kouření nebo chování zvířat. |
„Určitě je to problém. Zvlášť když mám dva psy, a ještě jsou větší než čivava. Vždycky se sice nějaký pronájem najde, ale v kvalitě, kam bych neposlala bydlet ani rok nemytého dělníka,“ glosuje.
Jorkšír snad, někdy i retrívr...
O zvířecí nájemníky nemají zájem ani klienti realitních kanceláří. Bojí se toho, že jim cizí pes zničí majetek, ale i stížností sousedů na hluk, které by museli řešit. „Často hned na začátku komunikace s majiteli zazní, že zvířata v žádném případě. Nikdo nechce z nemovitosti chovnou stanici,“ přiznává oblastní ředitel realitní kanceláře M&M reality Jan Martina.
Popisuje, že si pronajímatelé ideálního zájemce představují jako zaměstnance státní správy, který nekouří, nemá děti ani domácí mazlíčky a je Čech. „Ale takto ideální to není nikdy, takže majitelé obvykle trpí menší psy typu jorkšíra a jsou schopní akceptovat hodné psy jako labrador a zlatý retrívr. Obrovské obavy ale mají, když někdo chce pitbula nebo vlkodava.“
Ani podle Karla Nováka, který pronajímá svůj dvoupokojový byt, se odmítavému přístupu ze strany pronajímatelů nelze divit. Mnozí mají s pejskaři špatné zkušenosti a nemíní je opakovat.
„V bytě 2+kk jsme měli nájemnice se dvěma psy. Byl naprosto zdevastovaný tak, že jsem to ještě v životě neviděl. I stěny byly rozkousané, smrdělo to tam, strašné. Samozřejmě to není chyba jen těch psů, ale především jejich majitelů. Nikdo však nemůže pronajímateli nařídit, koho si vezme do bytu,“ míní Novák.
Pošlete svůj příběhMajitelé a nájemníci. Jak se jim žije? S nájemníky bývá problém, stejně jako s majiteli nemovitostí. Zajímá nás, jaké máte zkušenosti a zda jste někdy museli řešit nějaké nepříjemné situace a jak jste se bránili. Budeme rádi i za případné rady a zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Těšíme se i na pozitivní příběhy. E-mail: bydleni@idnes.cz. |
A nutit je k tomu nemůže ani nový občanský zákoník, jak se pejskaři i realitky domnívají. Nezákonné je totiž pouze stávajícího nájemce z bytu vyhodit jen proto, že si pořídil psa. „Nájemce má právo v bytě chovat zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě,“ cituje občanský zákoník advokát Jakub Blažek, podle kterého je tak inzerát s jasným odmítnutím pejskařů v pořádku. Podmínka „jedině bez psa“ by se však neměla objevit v nájemní smlouvě.
„Seznamte psa s majitelem“
Podle ředitele Martiny se i prvotní „ne“ dá poměrně snadno zlomit. Vyplatí se vzít psa na první schůzku, aby se s ním majitel bytu seznámil a udělal si představu, jak dobře je zvíře vychované. Realitní kanceláře klientům radí také požadovat vyšší kauci a zájemcům o byty zase doporučují pojištění odpovědnosti, do kterého zahrnou i psa, aby byly případné škody kryté.
„Když to takhle vysvětlíme majiteli, najednou má daleko větší spektrum klientů a může chtít i vyšší cenu za pronájem. Pejskaři se dvěma dogami se také nakonec podaří sehnat byt, jen musí slevit ze svých priorit,“ uzavírá Martina. Mnozí z oslovených pejskařů nakonec měli štěstí na další pejskaře, kteří jim byt bez námitek pronajali.
