Drobné přeřeknutí milovaného mocnáře Františka Josefa I. pomohlo v roce 1907 předměstskému Břevnovu k povýšení. Císař, dojatý srdečným přijetím, poděkoval za přijetí městu Břevnovu. Starosta obce, která tento statut tehdy neměla, nezaváhal. Císařské přeřeknutí si nechal potvrdit.
Původních břevnovských míst však již moc není, některá jsou v tristním stavu.
Břevnov se svou úctyhodnou historií se ale za drobný úskok červenat nemusel. „Patří k nejstarším osadám v obvodu Velké Prahy. Vznikl v předklášteří prvního mužského českého konventu, založeného biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. roku 993,“ uvedl historik Emanuel Poche.
Klášter sv. Markéty se v 10. století stal dominantou členité krajiny, rozkládající se od Petřínského vrchu po Bělohorskou pláň. Konvent přežil zkázu za husitských válek a z trosek povstal v letech 1708–1745. „Postaven byl na náklad opatů Otmara Zinkeho a Benno Loebla podle projektu Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce,“ komentoval to Poche. Ke klášternímu areálu se vázala i unikátní stavba v pražském okolí. Zřejmě na počátku 18. století zde vznikl dvoupatrový, devět metrů vysoký větrný mlýn holandského typu.
Zemědělství i války
Krajina mezi Strahovskou branou a Bělohorskou plání patřila zemědělským usedlostem: Šlejferce, Königsmance, Malovance, Petynce, Ladronce nebo Kajetánce, kterou Bernard Ignác z Martinic roku 1666 proměnil v klášter. „Ke komplexu patřila i Kajetánská kaple, postavená jako kopie barokní poutní kaple v bavorském Oettingenu,“ popsal stavbu historik Jan Holub. Malý klášter dosloužil při josefínských reformách v roce 1783, kaple z větší části zmizela při demolici roku 1921.
Břevnov a jeho historie
|
Osou lokality i zdrojem jejího trápení bývala Bělohorská silnice. V listopadu 1620 tudy do Prahy vpadly vítězné jednotky Maxmiliána Bavorského a Karla Buqoye. V červnu 1648 odtud oddíly švédského generála Königsmarcka vyšly proti Hradčanům a Malé Straně. V roce 1757 v opačném směru od pražských hradeb k Ladronce zaútočili proti Prusům rakouští dragouni plukovníka Gideona Laudona.
K okraji Břevnova směrem ke Strahovu náležely i pískovcové a opukové lomy. Inspirací se měly stát i pro Franze Kafku, do těchto míst zřízenci prý na popravu vedli Josefa K., hrdinu románu Proces.
Od 19. století se objevovaly venkovské domky a později i větší činžáky tvořící Malý a Velký Břevnov. „Příkladem předměstského domu byly objekty s klasickou novorenesanční fasádou s půdním polopatrem,“ uvedla Kateřina Bečková, šéfka Klubu Za starou Prahu. K Břevnovu náležely i hospody s rázovitými jmény, jako třeba Na Bídě. „V Břevnově se tančí hlasitě, nikoli kvapitě,“ popsal společenský život na počátku 20. století Egon Erwin Kisch v reportáži o hospodách, kam je c. a k. vojsku zapovězen vstup.
Proslavila se i hospoda U Kaštanu, kde v roce 1878 Josef Boleslav Pecka, Ladislav Zápotocký a další socialističtí buřiči založili sociálnědemokratickou stranu.
Hřbitov básníků a filozofů
Samostatnosti si Břevnov užíval jen do vzniku Velké Prahy v roce 1922. Spolu s Libocí a Střešovicemi tehdy vytvořilo obvod Praha XVIII. Na volných prostorech se dál pilně stavělo, a to i jedno z prvních sídlišť konstruktivistických domů s malými byty architekta Antonína Černého z let 1936–47. O kus dál v nynější Patočkově ulici vznikl v letech 1936–39 soubor domů podle projektů architekta Bohumila Kněžka a Josefa Václavíka.
Pro Břevnov se osudovou v roce 1953 stala stavba ulice Pionýrů (Patočkova), která ho přeťala. V 70. letech až na kapličku zmizel Velký Břevnov. Dnes město čelí developerům. Některé jeho rázovité části, jako Tejnka, ale žijí dál.
Břevnov býval i dobrou adresou, na jeho kraji směrem k Bílé Hoře žil i básník a nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. Výběrové místo posledního odpočinku představuje Břevnovský hřbitov z roku 1739. Pochován je zde například opat Anastáz Opasek, písničkář Karel Kryl, filozof Jan Patočka či Le Corbusierův žák, architekt Jan Sokol.
