O trestu pro řidičku tramvaje rozhodl soud dnes. Státní zástupce i advokát obžalované si vzali lhůty pro případné odvolání. Za ublížení na zdraví z nedbalosti jí hrozil až rok vězení nebo zákaz činnosti.
Jediným pravomocně potrestaným za těžký karambol z listopadu 2016 je tak řidič městského kloubového autobusu Miroslav K., který v křižovatce před tramvajovou konečnou na Borech přejížděl autobusem přes koleje a mířil na Borská pole.
Ten už dříve přijal podmíněný trest, který mu soudce vyměřil po prostudování spisu takzvaným trestním příkazem, tedy bez hlavního líčení. Tuto možnost soudci používají v případě méně závažných činů, kdy po prostudování spisu nemají o vině obžalovaného pochyb. Šofér trest přijal a může dál jezdit, soud mu neudělil zákaz řízení.
„Není pochybnosti o tom, že základní povinností řidiče autobusu bylo dát přednost tramvaji, když přes koleje odbočoval doleva. Na druhou stranu, kdyby řidička tramvaje řádně sledovala provoz a nedívala se do zpětného zrcátka, pro což nebyl důvod, mohla snížit rychlost a ke střetu by nedošlo,“ vysvětlil státní zástupce, proč na ženu podal obžalobu.
Když tramvajačka vyjela z poslední zastávky před konečnou, uvedla, že koleje před ní byly prázdné. Pak se podívala do zpětného zrcátka a když se zrakem vrátila na koleje, viděla před sebou kloubový autobus stojící přes trať.
„Tramvaj nejela nijak rychle. Stála jsem vpředu, mám ve zvyku se dívat čelním oknem dopředu. Pak jsem viděla autobus, bylo zřejmé, že chce odbočit do Kaplířovy ulice. Začal najíždět na koleje. Nezaznamenala jsem u řidičky tramvaje žádnou reakci. Až na poslední chvíli začala brzdit. Tramvaj ale byla tak blízko, že bylo jasné, že do autobusu narazí. Ten na kolejích stál nebo jel hodně pomalu. Snažila jsem se chytit ještě pevněji tyče. Po nárazu do autobusu tramvaj hned stála. Já se udeřila hlavou o tlačítko na tyči, které slouží k otevírání dveří,“ popisovala na policii událost svědkyně z tramvaje.
Kromě řidičky, která měla poraněnou ruku, to byla asi jediná zraněná cestující z tramvaje.
V autobusu bylo zraněných mnohem víc. Tramvaj narazila do pravého boku autobusu do oblasti zadního kola a posledních dveří. V něm po srážce lidé popadali na sebe, naráželi hlavami na stěny autobusu, měli pohmožděniny, otřesy mozku, podvrtnuté krční páteře, řezné rány od skla.
Jednomu z vysokoškolských studentů, kteří do autobusu nastoupili na zastávce těsně před nehodou, náraz amputoval část prstu na ruce.
Marian B. s těhotnou přítelkyní jeli tehdy na odpolední směnu. „Najednou přišel náraz do boku autobusu. Žádnou tramvaj jsem před tím neviděl. Přítelkyně spadla do uličky na nějakou paní. Byla v šoku, pořezaná od skla. Někdo z cestujících vysadil poškozené dveře, vyvedl jsem přítelkyni ven. Tekla mi krev z prstu. V nemocnici zjistili, že mám zlomená dvě žebra. Doma pak přítelkyně zjistila, že mám zabodnuté sklo v zádech vedle lopatky. To mi vyndala a ránu přelepila,“ popsal svědek Marian B.
Mohla tramvajačka nehodě zabránit, nebo ne? Znalec Antonín Žalud měl k dispozici data z tachografů nabouraného autobusu i tramvaje. Pozastavil se nad tím, že při přejíždění kolejí autobus nedržel stálou rychlost, ale naopak výrazně zpomalil.
Důležité bylo svědectví řidičky osobního auta
„Když zatáčel přes koleje, rychlost autobusu byla čtyři až šest kilometrů v hodině. To je rychlost chůze. Proč brzdil, když bez problémů s ohledem na obsazenost autobusu mohl projet bez problémů rychlostí 15 až 20 kilometrů v hodině? Bylo to úplně obráceně, než by mělo být. Místo, aby opustil křižovatku co nejrychleji, brzdil. Spočítal jsem, že kdyby autobus jel o tři kilometry rychleji, ke srážce by vůbec nedošlo,“ vysvětlil znalec.
Soudce při odůvodňování zprošťujícího rozsudku uvedl, že z výpovědí zraněných z autobusu i tramvaje vyplývá, že nevěnovali situaci na silnici před střetem pozornost, každý ji proto popisoval odlišně.
Důležité podle něj bylo svědectví řidičky osobního auta, která do křižovatky vjížděla hned za autobusem.
„Autobus zastavil na křižovatce před Klatovskou. Pak odbočil doprava a najel rovnou na koleje, ne do odbočovacího pruhu na Kaplířovu ulici, kam mířil. Šofér autobusu musel tramvaj vidět, přesto odbočoval. Bylo mi jasné, že to nestihne, ta tramvaj už byla moc blízko,“ vzpomínala svědkyně, která okamžitě po srážce vyskočila z auta a začala pomáhat zraněným. Naštěstí žádné nebylo kvalifikováno jako těžké.
Osvobozující rozsudek soudce odůvodnil i tím, že řidička tramvaje nemohla předpokládat atypickou reakci řidiče autobusu.
„Ze strany řidiče autobusu to bylo nesprávné chování, na kolejích neměl co dělat, nečekaně zpomalil. Nebylo prokázáno, že řidička tramvaje musí celou dobu sledovat jen situaci před sebou,“ konstatoval soudce.
V Plzni se srazil autobus s tramvají (16. listopadu 2016)
16. listopadu 2016 |
