Koně zajímali fyzioterapeutku Evu Charvátovou už od dětství. Sama na koni jezdila. A absolvovala i kurz pro rehabilitační pracovníky, aby mohla poskytovat hipoterapii. To je metoda, která využívá přirozený pohyb koně pro léčbu. Poptávka po této službě byla poměrně velká a nabídka nestačila.
Dnes čtyřiatřicetiletá Plzeňanka si tedy v roce 2004 pronajala prvního koně a začala nabízet hipoterapii v Ledcích u Plzně. Dnes její Hipocentrum Jitřenka sídlí v Koterově a má celkem osm koní.
Hipoterapie ji zaujala především svojí nenásilnou formou. Dětem, které trápí nějaké zdravotní postižení a ke koníkům mají kladný vztah, se tím podle jejích zkušeností dá pomoct. "Je to léčebná metoda, ale její forma je poměrně nenápadná. Člověk jede na koni a reaguje na pohyby koňského hřbetu, ke kterým dochází při pohybu koně v kroku. Hipoterapie si klade za cíl ovlivnit svalové napětí, zlepšit rovnováhu, nabídnout a upevnit nové pohybové vzorce," přibližuje Eva Charvátová.
Hipoterapie je podle ní specifická i tím, že se uskutečňuje v přírodě. "Léčebné procedury probíhají vždy v pravidelných intervalech, dvakrát až třikrát týdně po dobu alespoň dvou měsíců," přibližuje žena.
Tato rehabilitace je vhodná pro lidi, kteří mají centrální poruchy hybnosti. To jsou například děti s dětskou mozkovou obrnou či centrálním hypotonickým syndromem (neurologická porucha, jejímž projevem je nižší svalové napětí, pozn. red.) nebo dospělí po úrazech, mrtvici či s roztroušenou sklerózou.
Během školního roku do Koterova dochází na hipoterapii kolem deseti klientů, především dětí. "Nejvíc účinná je u těch nejmenších. Začít by se mělo okamžitě, když se pohybová vada projeví. Začínáme s dětmi už v jednom roce," říká Eva Charvátová a dodává, že v Koterově mají osm koní menších plemen, z nichž pět se využívá právě pro hipoterapii.
Centrum se ale nevěnuje pouze hipoterapii. V průběhu roku pořádá i kurzy ježdění pro zdravé děti od dvou zhruba do dvanácti let nebo vyjížďky pro zdatnější jezdce. Zatímco na hipoterapii dochází do Koterova týdně zhruba desítka dětí, na výukové kurzy je to čtyřikrát více. V létě se mohou zájemci hlásit také do příměstských táborů.
Tábory jsou rozdělené tematicky, v nabídce je poznávání přírody a zaměření výtvarné či pohádkové. "Všechny jsou ale samozřejmě orientované především na koňskou tematiku. Děti se učí o koně pečovat, poznávat jejich potřeby. Učí se je čistit, nastrojit, správně krmit. Probírají i některé kapitoly z hipologie," přibližuje Charvátová. Účastníci dostanou i "koňský deník", který používají jako pracovní sešit a doma si mohou vše připomenout.
Hodně času tráví děti přímo s koníky a jízdou na nich. "Naučí se průpravné cviky na hřbetu koně. Začínají s rovnovážnými cviky, které je naučí stabilnímu sedu, a postupně zvyšujeme obtížnost. V závěru zvládnou i holubičku na hřbetě, když kůň kluše, nebo se naučí kotoul z koně. Děti jsou většinou šikovné, poradí si opravdu i s náročnějšími cviky," popisuje Charvátová.
"Já už jsem na koni jezdila dřív. Na Šídlováku, kde mají taky koně. Tady jsem se ale naučila jezdit líp a taky nasedat," říká šestiletá Maruška, která se zúčastnila tábora s pohádkovou tematikou. Koně má ráda. "A nebojím se jich," dodává.
Ani desetiletý Matyáš Bořík neseděl v sedle v Koterově poprvé. Ježdění si vyzkoušel v Sedlci u Starého Plzence, kde bydlí. "Tady jsme se ale naučili i koně čistit. Ježdění a čištění mě baví nejvíc. Děláme toho ale mnohem víc," popisuje Matyáš.
