Nemusíte mít otevřeno o víkendu, protože zájem o vaši pomoc už není tak velký?
Soboty a neděle už nebyly tolik navštěvované, protože se mění trend pomoci. I teď jsme schopni obratem přijet do skladu a odbavit i o víkendu každého dárce, který dopředu zavolá a přiveze materiální pomoc. Pokud by nastal jakýkoli akutní problém, vyřešíme ho, naše pohotovost funguje nepřetržitě.
Když jsme spolu mluvili v druhém týdnu po vypuknutí krize, po vzedmutí vlny solidarity jste žádal lidi, ať už nevozí oblečení, že ho máte dost. První ubytovaní uprchlíci k vám v té době už chodili pro hrnce, příbory a další vybavení, aby si mohli sami začít vařit. Jak to vypadá dnes? Vybavení do domácností je zapotřebí neustále. To bude dlouhodobý trend, to jen tak neskončí. Zájem bude spíše stoupat, protože hodně lidí začínalo pobyt u nás v zařízeních hromadného ubytování. Ale postupem času se budou z ubytoven stěhovat do bytů. V mnoha případech budou potřebovat nejen vybavení do kuchyní, ale i nábytek. Když se zabydlují, nabízíme jim, ať si v našem skladu vyberou z nábytku, co v něm je. Ale už nemáme kapacitu, abychom jim ho odvezli.
Jakmile se uvolní ve skladech místo, je pravděpodobné, že budeme žádat o darování válend a solidních matrací. Poptávka se mění podle aktuálního vývoje. Kde vidíme, že se něčeho nedostává, operativně to zveřejňujeme na našich stránkách.
Fotogalerie |
Většinu uprchlíků tvoří ženy s dětmi. Co jim můžete nabídnout?
V kurzu jsou stále dětské kočárky a vybavení pro děti. Z darů jsme předali novým uživatelům asi 70 kočárků a přibližně 30 různých variant takzvaných golfových holí. V charitním skladu jsme udělali dětský koutek s hračkami, pastelkami, omalovánkami a dalšími věcmi. Za výbavu pro děti jsme nesmírně vděční.
V čem se liší z vašeho pohledu situace na konci února a nyní?
První dva tři týdny byl v Plzni obrovský nápor lidí přes asistenční centrum KACPU v bývalém Prioru. Když krize začala, denně jsme pomáhali asi 300 lidem, pak čísla narůstala až na 600 za den. Tvořily se u nás fronty, naše zásoby se vyčerpávaly. V současné době hledáme zdroje na všech stranách, požádali jsme i mezinárodní charitu o pomoc. Už musíme začít nakupovat některé věci.
Navíc jsme v kontaktu s úřadem práce, řešíme s ním, kolik lidí už prošlo systémem podpory. Je to i z praktického důvodu. Když vybavujeme prvopříchozí, ti neplatí nic. Další by se už měli podílet minimální částkou, třeba symbolickou jednou nebo dvěma korunami za věc. Stejně je to nastavené v našem systému i pro další skupiny, kterým pomáháme.
Tušíte, kolik humanitární pomoci vám prošlo za posledních šest týdnů rukama?
Děláme si analýzy za celé západní Čechy, protože pomoc v Plzeňském i Karlovarském kraji patří pod jednu diecézní charitu. Jen v kostce. Pomoc jsme poskytli přibližně 11 tisícům lidí, vybavovali jsme domácnosti, v jednom kraji jsme předali 1500 a ve druhém 300 spacích pytlů, vydali jsme přes 30 tun potravin a hygieny... Tak by se dalo dál pokračovat. Pomáhalo nám a stále pomáhá kolem 120 dobrovolníků. Jsou fantastičtí, mám z nich obrovskou radost.
Jak se s Ukrajinci domlouváte?
V tom je neocenitelná pomoc profesionálních i dobrovolných tlumočníků. S někým se domluvíme anglicky, ale hlavní je teď ukrajinština. Kromě profesionálů nám hodně pomáhají i Ukrajinci, kteří už v České republice žijí delší dobu. Naučili se česky, krajanům dokážou přetlumočit a vysvětlit, co potřebujeme. Věnujeme se i podpoře prorodinných aktivit. Kromě vytížených poraden pro cizince začala dělat Oblastní charita Klatovy kroužky jazykové přípravy, při kterých zajišťují i hlídání dětí, aby dospělí měli na učení klid.
Vznikají i další centra pomoci. To je náš cíl. Chtěli bychom rozšířit poradny pro cizince, které nabízejí právní a odborné poradenství i pomoc se začleňováním do společnosti. Chceme maximálně posílit aktivity při hledání ubytování a práce pro uprchlíky. Sami zatím zaměstnáváme tři lidi, kteří přišli z Ukrajiny. I ti tlumočí. Je to pro nás jedna z cest, jak využít jazykovou bariéru jinak než negativně.
Technika nepomáhá?
Ministerstvo práce a sociálních věcí uvolnilo nový a velmi dobrý překladač mezi ukrajinštinou a češtinou, stačí ho jen nainstalovat do chytrých mobilních telefonů. Aktualizované překladače jsou velmi výhodným a rychlým pomocníkem, abychom se domluvili, protože živého tlumočníka opravdu nemůžeme mít všude, kde je potřeba.
Jak funguje propojení Diecézní charity a koordinačních center, ve kterých se uprchlíci registrují a vyřizují si vše nezbytné?
Když nám někdo nabídne možnost bydlení, nabídku předáme do centrální databáze. Platforma nabídek nevládních organizací je přístupná Správě uprchlických zařízení i hasičskému záchrannému sboru. Z této nabídky a nabídky obcí se vychází při ubytovávání uprchlíků. Například i Biskupství plzeňské částečně uvolnilo svůj bytový fond pro využití lidmi utíkajícími před válkou. Na začátku jsme si řekli, že nebudeme vymýšlet nic sami, když v republice běží už dva systémy pro ubytování – u právnických osob (veřejné ubytovny), a pak ještě ubytování v rodinách. Fyzické osoby poskytující ubytování mohou měsíčně obdržet až 12 tisíc korun.
Na jedné straně jste nadšený z lidské solidarity, na druhé už nakupujete věci do skladů. To pomoc lidí tak upadá?
Solidarita lidí s uprchlíky je úžasná, neskutečná, trochu ale opravdu začíná opadat. Není to ale nic překvapivého. Každému, kdo pomáhá, jsem vděčný. Protože jsem zároveň předsedou potravinové banky, vím, že důležité není jen materiální vybavení, ale i jídlo a pití. Podařilo se nám třeba dojednat od Mattoni kamion s balenou vodou, kterou jsme rozdělili mezi plzeňskou a karlovarskou banku. Vodu jsme rozdávali lidem čekajícím dlouhé hodiny ve frontách na registrace, spotřeba neustále narůstala.
Protože už několik let máte pro cizince poradny, přibývá v nich nyní lidí žádajících o rady?
Nárůst je obrovský. Kromě cizinců, kteří jsou tu už delší dobu, výrazně přibývá nově příchozích. Děláme, co můžeme. Ale do toho ještě vstoupil fenomén stále nekončícího covidu, který nás vnitřně už také částečně vyčerpal. I když jsme dodržovali všechna preventivní opatření, přece jen onemocnělo v závěru března pár lidí. Naše týmy se mi kvůli tomu najednou začaly drolit. Navíc nás čeká v Plzni ještě stěhování archivů z kanceláří do dvou nově získaných kontejnerů. Je to cesta, jak v kancelářích získat zázemí pro naše rozšiřované humanitární týmy.
