Když v roce 2011 na mariánském sloupu u sochy sv. Víta odpadla bez cizího zavinění světcova pravá ruka s knihou, zapotili se nejen památkáři. Město Polička a restaurátory čekal náročný úkol, na jehož konci bylo mistrovské dílo sochaře Jiřího Pacáka kompletně zrestaurováno včetně čtyř nových soch.
K jejich tvorbě posloužily originály, které našly důstojný domov na hradě Svojanov. V úterý odpoledne se tunu a půl vážící plastika sv. Víta připomenula znovu. A to když restaurátoři po šesti letech pomocí speciálního minijeřábu přesouvali plastiky z provizorního přístřešku na nádvoří bývalého poplužního dvora do nového lapidária, které vzniklo rekonstrukcí bývalých koníren.
Zatímco transport sv. Šebestiána, sv. Karla Boromejského i sv. Václava proběhl bez větších potíží, u největší sochy sv. Víta stáli při restaurátorech všichni vyjmenovaní svatí. Barokní socha nejen že je ze všech největší, ale pro transport má i nevhodně umístěné těžiště. Navíc nízké klenuté stropy a fyzika se oklamat nedaly.
„Byla to výzva, celou noc jsem z toho nespal. Čím víc je rameno vytažené, tím nižší je jeho nosnost. A váha sochy byla na délku ramena opravdu hraniční,“ řekl jeřábník za ohlušujícího rámusu dobíhajícího stroje, který se používá při manipulaci s velmi těžkými břemeny ve stísněných prostorách.
Přestože minijeřáb, vyráběný v Japonsku, jel v klenutých prostorách na hraně svých možností, díky souhře statných restaurátorů, kteří pomáhali majestátní sochu ze všech sil navádět na podstavec, se i poslední kus podařilo bez úhony postavit.
Obtížný úkol, který na pár metrech zabral čtyřem lidem skoro pět hodin, to byl i pro restaurátora Petra Glásera.
„Oddechl jsem si. Jsem rád, že to máme za sebou. Byla to ta nejobtížnější fáze za celou dobu, co se kolem morového sloupu pohybuji,“ svěřil se restaurátor, který se svým týmem dával národní kulturní památku do kupy.
„Už jen najít techniku, kterou bychom mohli sochy dovnitř dostat, byl oříšek. V konírnách nešla postavit žádná hrazda, proto jsme si najali speciální jeřáb. Nakonec se to podařilo, ale bylo to všechno velmi natěsno. Kdyby byl Vít o dva centimetry větší, měli bychom problém,“ dodal Petr Gláser.
Než se čtveřice svatých představí veřejnosti, projde ještě očistným procesem. Stála sice pod přístřeškem, ale poblíž holubníku.
Nová galerie láká návštěvníky
„Víc než holubům se na nich líbilo pávům, které v areálu máme. Pro mnohé návštěvníky to bylo zpestření,“ uvedl kastelán hradu Miloš Dempír, který se na zprovoznění nového lapidária v bývalých konírnách těší.
Nová galerie, která už v části opravených konírnách od letoška funguje, totiž přilákala na hrad mnohem víc návštěvníků.
„Měli jsme v ní vystavené repliky českých korunovačních klenotů. I díky tomu jsme na konci turistické sezony překročili osmdesátitisícovou hranici návštěvnosti. Loni přišlo kolem 60 tisíc lidí,“ chválí si Dempír oblibu hradu, který je po skanzenu na Veselém Kopci nejnavštěvovanější památkou v Pardubickém kraji.
Za 1,5 milionu korun opravené prostory, v nichž nové lapidárium se sochami vzniklo, budou moct návštěvníci v celé své kráse obdivovat s příchodem nové sezony na jaře. Samotné sochy budou do té doby ještě nasvícené a doplněné paravány s textovými popisky a informacemi jak o mariánském sloupu samotném, tak o restaurování.
„Pro nás je to obrovský přínos v tom, že můžeme návštěvníkům představit mistrovská sochařská díla v citlivě zrekonstruovaných prostorách, které návštěvníci zatím neměli možnost vidět. Celá expozice bude koncipovaná tak, aby se lidé po prohlídce soch, tak jak se dochovaly, jeli podívat i na samotný mariánský sloup s novými replikami,“ doplnil Miloš Dempír.
