Říká se, že sbírat se dá cokoliv, když se pro něco člověk nadchne. Důkazem tohoto tvrzení je i rekvizitář a příležitostný herec pardubického divadla Vladimír Chmelař. V šesti letech mu učaroval Foglarův ježek v kleci a dnes patří mezi největší sběratele tohoto hlavolamu u nás. "Mého prvního ježka jsem vyndával hrozně opatrně, bál jsme se, že mu ulámu ostny. Byl to velký zážitek," říká Chmelař.
Vede k hlavolamu ježek v kleci jiná cesta než přes Foglara a Rychlé šípy?
Samozřejmě, že vede přes Foglara. Pamatuji si, jak mě uchvátil seriál Záhada hlavolamu. Pak jsem si knihu ještě přečetl a od té chvíle jsem začal sbírat ježky v kleci. První do sbírky byl plastový, který se dal u nás jako jediný sehnat z Druopty. Byl tehdy v kdejaké hračkárně za 19,50 korun.
Tím byla asi nabídka vyčerpaná.
V 68. roce v době uvolnění ještě v Ostravě vyrobili asi 1 500 kusů kovového ježka v kleci a ten se různě získával přes známé. A pak jsme si je sami také vyráběli, tehdy byl ježek v kleci něco jako samizdat, jinde se sehnat nedal. Jejich boom nastal až po roce 89.
Kolik tedy činila vaše sbírka exemplářů na konci režimu?
Nebylo to moc, do dvaceti kousků. Ani tehdy neexistovala žádní sběratelská komunita, sbírali je kluci, co jsme se zbláznili do Foglara.
Kdy se z vás stal skutečný sběratel?
To bylo až hodně po devadesátém roce. V republice je nás dnes asi šest se sbírkou větší než šedesát kusů. Pak je samozřejmě ještě více sběratelů menších. Já sám mám 68 kousků. Mezi nimi jsou i sériové vyráběné, ale nejcennější jsou ty, které třeba nějaký soustružník vyrobil coby jeden jediný kus pro svého syna.
Máte něco takového ve sbírce?
Pár takových unikátů mám. Jsou dost ceněné, stačí se podívat na Aukro, kde se takové exempláře prodávají i za deset dvanáct tisíc.
Jakými pravidly se řídí budování takové sbírky?
V zásadě neopovrhuji žádným provedením. Jsou kousky ze dřeva, kovu, plastu, nebo i ze skla. Je mezi nimi i ježek v kleci v podobě šperku, asi jeden a půl centimetru velký, který vyráběl Granát Trutnov a dodnes se dá ještě sehnat. Od každého provedení ale dávám do sbírky jen jeden kus, pokud se dělá třeba plastový ve více barvách, tak ty už nesbírám.
Ale naznačil jste, že je i sám vyrábíte...
Také, už si je vyrábím a navrhuji léta. Když chci vyrobit železného ježka, tak si nejprve připravím dřevěný model s průchozím otvorem a dřevěnou kuličkou. Pak už jenom metoda pokus omyl.
Právě na to jsem se chtěl zeptat. Tohle přece musí být přesná matematika a geometrie, aby ježek byl svými rozměry přesně na hraně "vyndatelnosti".
To je ono. Nejdřív je třeba si ujasnit počet ostnů, můžete mít ježka se šesti, osmi nebo i dvanácti trny. A pak je třeba si říct, jakým stylem byste ho chtěl vyndávat. A pak už je to opravdu jen metoda postupného upilovávání trnů.
Takže žádné výpočty?
Ne, to si snad ani neumím představit, jestli by to šlo spočítat. Možná nějaký šílený matematik, ale já rozhodně ne, na tohle hlavu nemám.
Končí vaši ježci také ve vaši sbírce nebo je máte jen na výměnu za jiné originály?
Vyrábím vždy dva kusy, jeden pro svou sbírku a jeden na výměnu nebo na prodej pro jiné sběratele.
Musíte mít neskonalý obdiv k Janu Tleskačovi, pokud by samozřejmě existoval.
Pořád tam je tady klukovská myšlenka na létající kolo. Všichni chlapi jsme v podstatě děti. Navíc vím, že to nebyla Foglarův nápad, létající kolo se pokoušel sestrojit místní zámečník na Chrudimsku a snad se mu i podařilo s ním poskočit.
A ježek v kleci? Odkud je?
Je to americký patent z roku 1896, Folglar nápad jen přebíral a zdokonalil mimo jiné tak, že měl dutou a šroubovací kuličku se skrýší.
