Městské muzeum Ústí nad Orlicí vsadilo na veřejnost, když se rozhodlo připomenout chvíle zkázy při povodni v červenci roku 1997. A to výstavou fotografií v Hernychově vile s názvem Velká voda přišla.
„Nikdo z nás to nikdy předtím nezažil, byl to pro nás pekelný zážitek,“ řekl jeden z účastníků vernisáže Miloš Ferkl po zkušenosti s valící se řekou Třebovkou v Hylvátech, když také tam přinášela kmeny, trhala ploty, zaplavovala sklepy a výtahy paneláků, vnikala do domů.
„Na výzvu se sešlo opravdu hodně fotek, takže se vůbec nepoužily ty z našeho muzejního fondu,“ řekl kurátor výstavy a správce muzejního fotografického fondu Ladislav Wochotz.
Sál muzea nabízí i sestřih videozáběrů - sice ne tak kvalitních, jaké by pořídili filmaři v dnešní době, ale o nic méně působivých. Výstavnímu prostoru v muzeu dominuje dobová laminátová kanoe jako symbol záplavy, ale návštěvníci se nejvíce zdrží u zhruba dvou stovek vybraných fotografií či při listování obsáhlých dobových novinových výstřižků. Nechybí ani několik tematických pohlednic, dokumentace několikadenního zásahu černovírských dobrovolných hasičů, část dokumentace škod ve společnosti VÚB a další snímky škod na rodinných, soukromých i společných majetcích.
„Bylo to něco strašného. Úplně mám husí kůži, nechtěla bych to zažít znovu. Máma měla v bytě 160 centimetrů vody, knihy z obrovské knihovny, nábytek, koberce a další věci, to všechno přišlo vniveč. Po opadnutí vody v oblasti Na Ostrově zbylo jen bahno na vyboulených parketách,“ řekla jedna z pamětnic Zuzana Průchová před fotkami dokumentujícími zkázu bytu jejích rodičů.
Chemikálie ve vodě škody ještě zvýšily
Ještě o něco málo blíže tehdy divokému prostoru u soutoku Tiché Orlice a Třebovky bydlel v té době Na Bělisku Milan Richter. „Tohle je pro mě nezapomenutelné trauma,“ říká, když vzpomíná na den, během něhož měl ve svém bytě 180 centimetrů vody.
„Přišel jsem o fotky z dětství, své básničky, čtyři knihovny plné kvalitních knih, a co pro mě byla největší bolest, o kroniky ústeckých turistů a 22 vandrovních knížek,“ řekl. Blízko byla úpravna s louhy a kyselinami. Kontejnery, které ještě nebyly dvouplášťové, se rozbily, chemikálie se dostaly do vody a většina z toho, co se vodou nasáklo, se rozpadlo.
„Přišel jsem o hudební nástroje, housle, kytary, rozpadl se i cimbál. A taky o sedm tisíc diapozitivů, které jsem si poctivě dával do slídových rámečků,“ dodal energetik Milan Richter, ve městě dobře známý také coby turista, muzikant, spisovatel i nositel titulu Železný muž.
Paradoxem podle něj bylo, že když během pondělí viděl v České Třebové, kde pracoval, vyplavenou řeku Třebovku, neuvědomil si, že v té době mu ústeckým bytem proudí smradlavá voda plná chemikálií.
Výstava přináší i malá fotografická ohlédnutí za povodněmi v Ústí nad Orlicí v letech 1936 a 1958 a textový přehled o větších záplavách v povodí Tiché a Divoké Orlice od roku 1741. Z července roku 1997 pak především pohledy na oblasti poblíž centra „u Avionu“ a Zahradní ulice, na zatopený ústecký sportovní areál, záběry z městských částí Hylváty, Černovír, Kerhartice, ale i z blízkých obcí Dlouhá Třebová či Libchavy.
