Slavný kůň a trojnásobný vítěz Velké pardubické vyhrál celkem dvacet dostihů. O víkendu na tohoto výjimečného koně, který nedávno zemřel, vzpomínal jeho majitel s Peruánovými trenéry a dvacítkou přátel.
„Peruána jsem vlastně koupil na poslední chvíli. Dozvěděl jsem se, že z rozpadajícího se zemědělského družstva odváží vagon deset koní do Rakouska a Německa. Za těchto dramatických okolností jsem Peruána vytáhl z transportu a odkoupil ho,“ vzpomíná Bruna na události roku 1996.
Do Zámrsku se tedy dostal vnuk trojnásobného vítěze Velké Koroka. Ale ambice ve stáji se upínaly ke koni Veleda II, kterého tehdy koupil Bruna na Ostrovech. Stál o něj totiž dvorní žokej Zámrsku Snitkovskij.
Cena za Veledu nebyla vysoká, asi to mělo svoje opodstatnění. Při dostihu v Karlových Varech koni praskla aorta, a tak se na místo jedničky posunul neplánovaně Peruán. V roce 1997 skončily jeho naděje na překážce drop (seskok), kde z něj spadl žokej Snitkovskij.
„Ale formu měl, to jsme věděli, a tak jsme ho přihlásili do velkého dostihu v Cheltenhamu, který se koná přibližně měsíc po Velké pardubické. Tam skončil těsně druhý o krk a udělal jeden z nejlepších českých výsledků. Věřím tomu, že kdyby jednou jedinkrát na tom závodišti běžel, tak by zvítězil,“ řekl Bruna.
Pak už ale na Peruána čekala třikrát po sobě stuha pro vítěze Velké pardubické. Nový žokej Zdeněk Matysík začal v Zámrsku pracovat, takže hnědáka poznal dokonale.
Na Peruána nestačil ani kůň Seana Conneryho
„On přišel na to, že Peruánovi stačí jet v dostihu na dvojku, pak tam vrazí pětku, šestku a je vepředu,“ vysvětluje Bruna. Takhle porazil i desetinového zahraničního favorita Risk of Thundera. Jeho majitelem byl známý herec Sean Connery.
„Když jsem stál v tom mumraji po vítězství, kdy nadělil Peruán Riskovi deset koňských délek, zaslechl jsem telefonát mezi žokejem Whelanem a hercem Connerym. Váš kůň jel znamenitě, pane Connery, ale byl tady jeden lepší,“ usmívá se dnes historce Bruna.
Svému Peruánovi věřil. Bezmezně. Na jeho vítězství vsadil u bookmakerů na černém trhu dvacet tisíc korun. Vše platilo jen rukou dáním, ale odměna přišla, jak bylo domluveno.
Doteď je Bruna přesvědčený, že Peruán měl být uznán vítězem i napočtvrté. Tehdy se prosadil žokej Peter Gehm s Chalcem. Odvolání bylo zamítnuto, i když se majitel za svého koně pral, předkládal důkazy. Nebylo to nic platné.
„Kdyby to bylo naopak a Peruán by byl tím, kdo tísní, jistě by se to řešilo. A náš kůň byl tísněný skutečně sprostým způsobem,“ je si jistý Bruna.
Kromě valachových sportovních kvalit si snad ještě víc cení jeho charakteru.
„Kdyby všichni lidé měli jeho povahu, líp by se nám tu žilo. Neměl v sobě paličatost, vzteklost. Žil s člověkem v přátelství, věděl, co se od něj chce. Byl tím koněm, po jakém touží každý trenér a jakého majitel chce mít ve stáji. Žádný problém při transportu, žádnou svoji vodu z vlastní stáje, skutečně nevím o žádné manýře. Poctivec, profesionál. Ten kůň prostě říkal, ty jsi můj, já jsem tvůj,“ říká Bruna.
V době úspěchů si Bruna samovolně přeměnil kalendář. Začínal Velkou a končil tamtéž. A koncem září přicházela nervozita, kterou prý na sebe přitahoval hlavně žokej Matysík. Byl tragéd a dramatik.
Peruán uváděl slavnostní defilé účastníků Velké pardubické
„On to prožíval úžasným způsobem, nebyla s ním řeč. To tu atmosféru ještě prohlubovalo. Asi to ale potřeboval, protože to dopadalo dobře,“ říká Bruna.
Tým kolem Peruána nikdy nezapomněl dodržovat jednu pověru – mít před dostihem vždy něco nového. „Žena si vždycky koupila něco nového na sebe, prošla se po stáji a jeli jsme,“ popisuje zaběhnutý rituál Bruna.
Trenérka Lenka Horáková je přesvědčená, že takových koní, jako byl Pepík, jak mu ve stáji říkali, moc není. „On byl ochotný pracovat, byl to dříč. Určitě by se na dráze neztratil ani teď, když úroveň dostihů pokročila zase o kus dál,“ řekla Horáková.
Když se z koně závodníka pak stal kůň penzista, na závodiště se pravidelně vracel. V den Velké pardubické uváděl slavnostní defilé všech účastníků před samotným dostihem. Pardubickou dráhu bezpečně poznával. Bylo vidět, že se diví, proč ho vedou zpátky, když on je přeci ten, kdo jde vyhrát, ne aby ho táhli zpátky do stáje.
Celkem odjel Peruán 58 dostihů, 20 jich vyhrál a vydělal kolem 7 milionů korun. Poslední roky trávil ve výběhu, zaučoval mladé koně. V dobách jeho sportovní kariéry se do sedla svého nejznámějšího koně vyhoupl i jeho majitel. Když měl po tréninku, brával občas Peruána na procházku.
Peruán odešel přirozenou smrtí ve spánku. Netrpěl stařeckými neduhy. „Devětadvacet let je u plnokrevníka požehnaný věk. Jako kdyby bylo člověku pětaosmdesát. Takže jsme věděli, že to někdy přijde. Byli jsme spíš překvapeni z každého měsíce, kdy si to tady mezi námi protáhl,“ říká Bruna.
Václav Bruna dopřál Peruánovi krásný důchod na svém statku. „Že bych ho po kariéře prodal? O tom jsem nikdy neuvažoval. Tady jsem měl jistotu, že dožije v lásce svých bližních,“ řekl Bruna.
