Dochovaly se ve vysokomýtském muzeu a v archivu badatele a odborníka na vojenskou a leteckou historii Pavla Petra, který pro MF DNES přiblížil události, které snímky dokumentují.
 |
Patří mezi ně přílet osmi obřích letounů Messerschmitt Me 323 přezdívaných Gigant, které na sklonku druhé světové války dosedly na plochu skutečského letiště.
Obavy z nasazení zranitelných strojů na stále se zmenšujícím nebi třetí říše i nedostatek paliva vedl velení německé Luftwaffe k jejich přesunu na menší letiště, kde nebyly tolik na očích. Pro těžké německé stroje s rozpětím křídel 55 metrů a hmotností bezmála 30 tun se však na jaře 1945 krátká a rozmoklá dráha skutečského letiště stala pastí, ze které se je už nikdy nepodařilo vyprostit.
„Obří šestimotorové letouny působily i na chrudimském letišti. Němci zřejmě neplánovali, že s nimi ještě někdy odletí. Je tak možné, že je na dvě východočeská letiště v podstatě uklidili. V té době pro ně neměli ani palivo, ani využití. Na chrudimské Giganty ovšem 28. prosince 1944 zaútočily americké letouny P-51 Mustang, které tvořily doprovod posledního bombardovacího náletu na pardubickou rafinérii,“ říká Pavel Petr.
Pozůstatky monster, do nichž se vešla dvě nákladní auta, obrněná vozidla nebo dělo s tahačem, z letišť po válce rychle zmizely. Jako první vzal za své jejich plátěný potah. Nové využití naopak našly základní prvky jejich konstrukce, svařené z ocelových trubek.
„Jeden z nosníků křídla je dodnes třeba ve Vrběticích u Skutče, kde z něj po válce postavili obecní zvonici. Stejně tak v lyžařském areálu Peklák v České Třebové stál roky skokanský můstek, který byl podepřen nosníkem křídla,“ vypráví badatel o posledních dochovaných zbytcích obřích letounů.
K posledním dnům války na skutečském letišti přidává ještě jednu zajímavou historku. Ta se sice také vztahuje k messerschmittu, ovšem tomu nejrozšířenějšímu.
Jen pár hodin po německé kapitulaci se partyzánům na skutečském letišti podařilo zprovoznit stíhačku Bf 109, na jejíž trup a křídla narychlo namalovali československé výsostné znaky. „Ve středu 9. května kolem 17. hodiny s ní dokonce vzlétl jeden ruský pilot, který utekl ze zajateckého tábora a bojoval s partyzány,“ uvádí Petr.
Letiště byla mimo dosah spojeneckých letadel
Luftwaffe v roce 1939 na východě Čech po československém letectvu zdědila poměrně hustou síť letišť. Vlajkovou lodí bylo letiště v Hradci Králové budované od roku 1928 pro Letecký pluk č. 4, který se v roce 1938 přesunul do pražských Kbel.
O něco později na začátku 30. let minulého století se začalo budovat letiště v Pardubicích, a to nejdříve jako sportovní letiště, postupem času bylo militarizováno. Od roku 1937 zde sídlila stíhací peruť vyzbrojená elegantními letouny Avia B-534 pod vedením majora Alexandra Hesse, pozdějšího velitele 310. čs. stíhací perutě v Bitvě o Británii.
Výstavba chrudimského letiště byla zahájena pouze několik měsíců před podpisem mnichovské dohody. Jeho hangáry a letecká kasárna byly dokončeny až v roce 1941.
V protektorátě bylo dislokováno značné množství leteckých škol Luftwaffe, které působily jak na stálých, tak menších prvorepublikových letištích včetně Skutče nebo Chrudimi. „Mělo to své důvody. V protektorátu byl na rozdíl od okupovaných zemí západní Evropy klid. Prakticky až do jara 1944 nespadaly do operačního doletu spojeneckého letectva. Teprve v létě 1944 k nám začaly přilétat z Itálie americké doprovodné stíhačky,“ říká badatel, jehož zájem o historii letectví na východě Čech započal už v 90. letech v době studií na královéhradecké univerzitě.
Pro Luftwaffe se velmi důležitým letištěm stalo i Vysoké Mýto. „Když na jaře 1945 postoupila Rudá armáda k Vratislavi, Hitler město vyhlásil za pevnost. Ta byla obklíčená a jedinou možností, jak město zásobovat, byl letecký most. Opěrnými body bylo kromě letiště v Hradci Králové i to ve Vysokém Mýtě,“ popisuje Pavel Petr.
Němci na zásobování nasadili směsici nejrůznějších typů letadel. Ze začátku ve Vratislavi přistávala dopravní letadla Junkers Ju 52, později byly nasazeny nákladní kluzáky. Bombardovací letouny shazovaly nad městem padákové kontejnery.
Letouny se do Mýta vracely přes Drážďany
Němci museli vyřešit také zásobování palivem. „V podstatě začali létat z Vysokého Mýta do Vratislavi jednosměrně. Provedli shoz materiálu, ovšem nevraceli se hned zpátky, ale nasadili západní kurz a letěli na základnu do Drážďan, kde nádrže dotankovali. Nad ránem se pak vraceli do Mýta,“ vysvětluje badatel. Přes den letouny stály zamaskovány okolo vysokomýtského letiště podél dnešní silnice I/35 nebo u lesa.
Existuje jen velmi málo fotografií, které by německou techniku na vysokomýtském letišti zachycovaly před koncem války.
„Podařilo se to jen fotografovi panu Popelkovi. Nechal se na konci dubna 1945 naložit do nákladního auta, které s ním pod nějakou záminkou projelo po silnici na Litomyšl. Mezitím tajně fotil, co mají Němci na letišti zaparkovaného,“ popisuje badatel méně známé snímky s odstavenými a dobře zamaskovanými letouny Heinkel He 111 nebo Messerschmitt Me 410 dálkového průzkumného útvaru, který byl ve Vysokém Mýtě také dislokován.
Dodnes jsou v archivech dochované snímky, které zachycují likvidaci letadel samotnými Němci. „Nalili zbytek paliva na trup a zapálili. Byli na zahlazování stop připravení. Používali k tomu i takzvané bleskovice, v podstatě speciální lepicí pásku s malými pravidelně rozmístěnými náložemi, které propojovala zápalná šňůra,“ dodává Pavel Petr.
