Do tří let bude jasné, zda se Polabská krajina, kde se chovají ušlechtilí starokladrubští koně, dostane na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Vedení dvou nejbližších obcí se domnívá, že až bude hřebčín na seznamu, na opravy silnic nebo budování restaurace bude už pozdě.
„Nebráníme se UNESCO. Naopak. Potenciál je obrovský a byla by škoda toho nevyužít, ale v současné době na to nemáme ubytovací kapacity, ani naše silnice na to nejsou připravené,“ říká starostka Řečan nad Labem Michaela Matoušková.
Zvlášť dopravní obslužnost v obcích pokulhává. Prochází jimi silnice III. třídy a potřebuje opravu. Stejně jako chodníky. „Pokud hřebčín vstoupí do UNESCO, měla by s tím jít ruku v ruce rekonstrukce této silnice,“ říká Matoušková.
Zatím jsou ale veškeré plány nejisté. Problémem jsou například parkoviště. K hřebčínu sice náleží jedno, návštěvníci navíc mohou zaparkovat také v nedalekém areálu, ale lidé to chtějí mít co nejblíž.
„Každý by nejradši zajel až do hřebčína. Při akcích je parkoviště u hřebčína hned plné, lidé pak parkují na soukromých a obecních pozemcích, což se místním samozřejmě nelíbí,“ říká starostka Kladrub Lenka Gotthardová.
Hřebčín pořádá veřejné slyšení
Vedení hřebčína se snaží s dotčenými obcemi mluvit, uspořádalo setkání s občany a další ještě chystá. Proběhne 31. října.
„Chápu obavy místních. Všechno nové vzbuzuje obavy. Ale snažíme se s lidmi mluvit. Dokonce jsme sem na setkání pozvali zástupce z místa, kde už v UNESCO jsou, aby se podělili o zkušenosti, které mají,“ uvádí ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek.
„O setkání vím, dostala jsem pozvánku. Jsem přesvědčená, že se o téhle problematice musí mluvit. Pokud by hosté z Kladrub chtěli zůstat déle, u nás je ubytovací kapacita bohužel nízká, a to v řádu několika míst v soukromých penzionech,“ řekla starostka Přelouče Irena Burešová. Snahou samozřejmě je, aby se návštěvníci zdrželi co nejdéle. V okolí Kladrub ale moc příležitostí k ubytování nemají.
„Obslužnost je k UNESCO nutná. Nejen technický stav silnic, ale i doplňkové služby tady chybí. A s námi o tom zatím nikdo nehovořil,“ říká Matoušková.
Kladruby a Řečany navíc spadají do takzvané památkové zóny, takže jakékoli úpravy budov nebo silnic podléhají přísnému dohledu památkářů. Než se vyjedná potřebný kompromis mezi tím, jak si lidé budoucí restauraci představují, a požadavky památkářů, může potřebné dotaci utéct lhůta podání.
I územní plán, který se nyní v Kladrubech tvoří, tomu podléhá. Obyvatelé Kladrub se nyní mají možnost rozhodnout, zda chtějí začít podnikat. Případné stavební úpravy pro podnikání by pak museli posoudit opět památkáři.
„Tady ale lidé nemají úplně podnikatelského ducha, byli zde po staletí ve službě v hřebčíně. Navíc na tom nejsme moc dobře s rozvojovou plochou, kde by se podnikatelské záměry mohly uskutečňovat,“ říká starostka Gotthardová.
Snahy zapojit obce do příprav ale v nějaké míře probíhají. Vedení hřebčína pozvalo zástupkyně obcí na setkání s lidmi z Litomyšle, která v UNESCO je. Vyvezlo je do Lednickovaltického areálu. Obě starostky ale říkají, že je to neporovnatelné. Obec Kladruby o 300 obyvatelích s osmimilionovým rozpočtem je totiž výrazně menším partnerem.
Vzniknout by mohla i cykostezka k hřebčínu
I kdyby se hřebčín do UNESCO nedostal, stejně se musí parkoviště a služby řešit. Příliv turistů je zřejmý teď. Také v oblasti cyklostezek je co zlepšovat. Bylo by například možné vybudovat cyklostezku z Chlumce nad Cidlinou až k hřebčínu.
Vesnice však netouží jen po větší komunikaci s vedením hřebčína, ale nabízejí svoje návrhy, jak se na případný vstup do UNESCO připravit. Řečany budou mít zřejmě lepší podmínky pro ubytování.
„Tady jsou lidé docela podnikaví, může přijít i někdo z venku, kdo bude mít zájem představit zajímavý podnikatelský záměr. Také jsme zvažovali vybudovat tady venkovní golfové mini hřiště. Leccos se dá připravit,“ říká Matoušková.
V úvahu přichází i vybudování parkoviště před historickým mostem, který spojuje Řečany a Kladruby nad Labem, což je strategicky zajímavé místo. V devadesátých letech sem zajížděla výletní loď z Poděbrad a lidé odsud byli sváženi na prohlídku kladrubského hřebčína.
