Pardubická hvězdárna slaví 30. výročí. Stojí díky nadšencům

Pardubická hvězdárna oslaví na konci března třicet let své existence. Observatoř s dalekohledem, která přímo navazuje na tradici pozorování barona Artura Krause, postavili na nohy srdcaři.

Když v roce 1912 v domě č. p. 62 Na staré poště na nejvyšší terase pod otevřenou oblohou začal popularizovat vesmírné objekty, tvrdil, že astronomie jako věda by neměla zůstat jen v hlavách povolaných, nýbrž sloužit ku prospěchu kultury národa.

Na Krausovy myšlenky se nezapomnělo ani po jeho smrti v roce 1930. Přestože observatoř v centru města zanikla, jeho pokračovatelé prošlapali cestu zpět už během 50. let, kdy na Krausův přínos začali poukazovat.

„Těch lidí bylo ohromné množství. Jsou to takoví zapadlí vlastenci východočeské astronomie, o kterých se zas až tolik neví, ale z archivů a vyprávění víme, co pro popularizaci astronomie formou zájmových kroužků znamenali,“ říká Petr Komárek, vedoucí hvězdárny nesoucí jméno po významném pardubickém rodákovi.

Vybudovat hvězdárnu v dnešním Domě dětí a mládeže Alfa přesto nebylo jednoduché. Ačkoli stavba s kopulí stála už v roce 1988, dějinný zvrat o rok později a nástup tržní ekonomiky s rychlou transformací dal původním plánům stopku.

Finanční náklady na pořízení dalekohledu byly najednou tak vysoké, že nebýt zapálených nadšenců, kdo ví, jak by to s hvězdárnou dopadlo.

„Oslovili mě tehdy lidé z hvězdárny, kteří vedli astronomické kroužky, zda bych jim nepomohl s dostavbou hvězdárny. Dalekohled byl původně objednaný v bývalé NDR, ale ze dne na den se změnil kurz marky, a tak se dalekohled nemohl pořídit. Stál by o mnoho víc, na což nebyly peníze,“ vzpomíná Bohumil Ruprecht, který jako zkušený konstruktér postavil v 80. letech observatoř ve Stradouni.

Slovo dalo slovo a s pomocí známého českého konstruktéra dalekohledů Jiřího Drbohlava dali hvězdárně to nejcennější – dalekohled typu Cassegrain o průměru objektivu 42 centimetrů.

Vznikal doslova na koleně. „Dalekohled musel být větší, než mají v Hradci. Takovouto velkou optiku však v republice nikdo nedělal. Zkusili jsme zajet do skláren v Železném Brodě, kde nám řekli, že takto velké odlitky dělali před válkou. Slíbili nám, že to zkusí. Nakonec se to povedlo. Jirka Drbohlav sklo vybrousil a pro pardubickou hvězdárnu vznikl první dalekohled,“ ohlíží se spoluzakladatel hvězdárny Bohumil Ruprecht.

Do kopule zatékalo

Chybějící dalekohled však nebyl jediný problém. Do kopule roky zatékalo. Chyběl jí vrchlík, velký stojan a podpůrný sloup, který bylo nutné pro těžký dalekohled zkonstruovat.

„Když došlo na konečnou instalaci dalekohledu, Jirka Drbohlav mi povídá: Přines hrníček s vodou naplněnou po okraj tak, aby z něj nevytékala voda. Dal ho na dalekohled a řekl: Projděte se po ochozu. Všechno dobře dopadlo, voda z hrníčku nepřetekla, dělaly se jen kroužky na vodní hladině. My všichni jsme byli spokojeni,“ řekl muž, po kterém dnes planetka 1989 BR1 nese jméno 6301 Bohumil Ruprecht.

V roce 2004 první teleskop nahradil automatizovaný dalekohled stejného typu i výroby o průměru 45 cm, v roce 2009 pokřtěný rovněž jménem Artura Krause. Jde o přístroj, který se dodnes řadí mezi největší astronomické přístroje určené pro veřejná pozorování v Česku.

„V podstatě je existence naší hvězdárny takový malý astronomický zázrak, který tu zanechaly generace dobrovolníků, astronomů-amatérů, kteří navázali na historickou tradici popularizace astronomie, která v Pardubicích začala před 110 lety,“ váží si práce všech lidí na hvězdárně její vedoucí, který je jejím jediným zaměstnancem. 

Nemalá část aktivit je tak v rukách externích pracovníků hvězdárny a nadšených odrostlých členů astronomických kroužků, kteří dnes třikrát týdně pracují se zhruba 30 dětmi zajímajícími se o astronomii.

Astrofyzik Grygar: Kraus je nedoceněný

Hvězdárnu barona Artura Krause poctil den po svých šestaosmdesátinách vědec, popularizátor astronomie a astrofyzik Jiří Grygar. Před 30 lety, v březnu 1992, byl u toho, když se v dnešním Domě dětí a mládeže ALFA otvírala pardubická observatoř.

Čím byl podle vás Artur Kraus?
Je stále ještě nedoceněn. Jako člověk pro český národ udělal nesmírně mnoho věcí. Nejenže stál u zrodu České astronomické společnosti, byl tak trochu dobrodruh, ale v každém případě jeho odkaz je daleko širší, než je ten astronomický. Jako první přeložil například pravidla tenisu nebo jako letový ředitel Jana Kašpara financoval jeho historický let z Pardubic do Prahy. Pardubičtí by měli být na takového člověka velmi hrdí. Není mnoho takových srovnatelných příkladů v republice.

Zajímají se dnes lidé o astronomii víc?
Daleko více. Dnes se dají sehnat finančně dostupné pozorovací přístroje, kde nemusí být optika sice nejlepší, ale v podstatě je to hodně dobré proti tomu, co jsem zažil já, když jsem začínal. To byly dalekohledy hodně podprůměrné.

Vzpomínáte si na svůj první dalekohled?
První obstojný dalekohled jsem měl v 19 letech. V železářství jsem si koupil rouru od kamen, do které jsem vsadil deseticentimetrovou čočku, která se používala v dalekohledech pro dělostřelectvo německé armády. Po válce se rozprodávala. Byl jsem student, mohl jsem si koupit jenom jednu. Stativ mi svařil jeden kamarád. Výsledek by na tu dobu slušný. Na Měsíci byly vidět detaily, u planet jejich měsíce.

To vás utvrdilo, že se chcete věnovat astrofyzice a astronomii?
Že chci být astronom, jsem se rozhodl ve svých devíti letech. Dostal jsem od rodičů pod stromeček knížku o astronomii. Jmenovala se Vesmír novýma očima. Po jejím přečtení jsem rodičům sdělil, že budu hvězdář. Oni si mysleli, že je to epizoda na 14 dní, a až budu číst jinou knížku, budu chtít být něčím jiným.

Po invazi na Krym jste předpovídal další světovou válku. Mnozí se dnes obávají jaderného vyhrožování ze strany Ruska. Co si o tom myslíte?
Putin je blázen. Jestli ho někdo nezlikviduje, bude jaderná válka. Lidstvo sice nezanikne, ovšem míst k přežití nebude mnoho. V Austrálii a na Novém Zélandu to přežijí, rovněž na polární stanici na jižním pólu.

Skončí lidstvo na planetě Zemi dřív, než to udělá matka příroda?
Obávám se, že daleko pravděpodobnější je, že se lidstvo zlikviduje samo. Teď je pro to první příležitost. Jisté je, že jednou Slunce zhasne, stane se z něj červený obr, který udělá ze Země neobyvatelnou planetu.

Jak často jezdíte do Pardubic?
Docela často, protože dcera tady žije. Pracuje jako lékařka v pardubické nemocnici. Rodinu mám na východě Čech poměrně koncentrovanou.

Observatoř se prostřednictvím několika automatických měřicích stanic zapojila i do odborné činnosti sahající od meteorologie přes radioastronomii po meziplanetární hmotu. Díky technologii 3D tisku je tak aktuálně možné měřicí přístroje nejen zdokonalovat, ale vyvíjet vlastní, což se lidem z hvězdárny podařilo v případě nově instalované celooblohové kamery, která vznikla jako dlouhodobý studentský projekt založený právě na této technologii.

Za hvězdárnou stojí i řada expedic za úplným zatměním Slunce Saros, jejímž pokračovatelem je dnes astrofotograf Petr Horálek, který neváhá vyrazit do nejvzdálenějších končin světa.

Hvězdárna se brzy dočká také velké modernizace. „V únoru se podařilo schválit finanční prostředky ve výši 450 tisíc korun na zpracování projektové dokumentace na kompletní rekonstrukci kopule, včetně pořízení nového dalekohledu. Odbor majetku a investic pracuje na přípravě zadání pro výběrové řízení,“ sdělil náměstek primátora Jakub Rychtecký.

První fáze by měla začít v nejbližších dvou letech, kdy by mělo dojít na obměnu dosluhující kopule včetně technologie pohonu. „Průzor, kterým dnes hledíme na noční oblohu, je značně limitující. Navíc štěrbina se otvírá klikou, takže všichni jsme za ty roky na hvězdárně posílili,“ usmívá se Petr Komárek.