Kromě klasických vánočních pozdravů do Pardubic dovezl lanškrounský farář Zbygniew Czendlik také kritiku charitativní pomoci. Podle něj se lidé ve snaze pomoci příliš nechávají ovlivnit tím, co je zrovna mediálně známé.
Známý farář se ve středu objevil v kavárně na třídě Míru, aby převzal peněžitou pomoc od starosty Dukly Jiřího Hájka.
„Každému se to asi líbit nebude, ale například nechápu, jak může existovat celostátní akce Daruj hračku dětem z dětského domova,“ řekl v úvodu setkání. „Jenom učíme tyto děti, že je vše zadarmo, že stačí jen natáhnout ruku. Děti by měly o Vánocích dárky samy vyrábět a obdarovat jiné lidi,“ vysvětlil farář.
Uvedl také, že státní dotace pro dětské domovy jsou na takové úrovni, že děti rozhodně netrpí materiální nouzí. Jakkoliv zní slovo o tom, že by děti v dětských domovech neměly dostávat příliš dárků, neobvykle, souhlasí s tím například i ředitel jednoho takového zařízení v Horní Čermné Pavel Skřeček.
„Pro mě to není nijak nová myšlenka. Je pravda, že když jsou Vánoce, tak dárek potěší, ale mnohdy se lidé předhánějí v dárcích, aby si na tom udělali kampaň, a děti jsou pak zvyklé, že mohou mít všeho hodně,“ řekl Skřeček.
Jak ředitel domova, tak farář se shodují v tom, že dětem spíše chybí přímý kontakt, zájem jiných lidí, spočívající třeba v pozvání do rodiny nebo v krátkém hostitelském pobytu.
Czendlik v sobě navíc nezapřel člověka, který je zvyklý chodit pro inspiraci i do jiných světů: „Všem dětem bych přál mít vedle sebe anděla, který je rozesměje, potěší a bude jim před spaním šeptat do ouška.“
Zapravdu jim dává i senátorka a ředitelka Školy Svítání Miluše Horská. Ta uvedla, že už samotné dětské domovy jsou špatným řešením. „Proto prosazujeme pěstounskou péči. I simulovaná rodina má ten nejlepší dopad na další vývoj dítěte,“ řekla.
Také ona poukázala na to, jak je pomoc dětským domovům mnohdy jen důsledek nějaké kampaně public relation agentur. „Víte, ona fotka nějaké miss v dětském domově vždycky vypadá lépe než nějaká obyčejná rodina,“ dodala s tím, že Česká republika se donedávna honosila největším počtem dětí právě v dětských domovech.
Charita je mnohdy jako kampaň
Czendlik v této souvislosti poukázal na to, jak se před Vánocemi zneužívá slovo charita. Všichni v ten čas předstírají pomoc potřebným a jsou schopni poslat peníze kamkoliv, ale třeba nemohoucího souseda ve vlastní ulici si ani v tuto dobu nevšimnou.
Podle něj je takové jednání mimo jiné také projevem jisté ztráty důvěry k nejbližšímu okolí. „My jsme ochotni poslat peníze do Afriky nebo na Filipíny, ale ne do vedlejší vesničky někomu, kdo je také potřebuje. My si totiž moc nevěříme,“ řekl Czendlik.
Hned uvedl jeden názorný příklad z Lanškrouna, kde působí. Tam když před dvaceti lety přišel, byl prý v celém městě jeden jediný bezdomovec.
„A protože se na něj snášela sociální pomoc celého města a všech lidí, tak ten člověk se měl jako prase v žitě. Dnes jich máme dvanáct a nikdo si jich nevšímá,“ řekl farář z Lanškrouna.
Czendlik se domluvil s místní sociálkou a obchodním řetězcem, že se pokusí bezdomovcům a sociálně slabým o Vánocích přilepšit takzvanými vouchery, neboli poukázkami na zboží. Mají hodnotu 200 korun a obdarovaní lidé si za ně ve zmíněném řetězci mohou nakoupit potraviny nebo osobní potřeby kromě alkoholu.
