Kancelář na sekretariátu Dynama se pro Pavla Rohlíka stala v posledních týdnech druhým domovem. Trávil v ní i noci po nervy drásajících zápasech play-out.
Nyní v ní má obří tabuli se jmény několika desítek hokejistů. Třídí je a vybírá tak, aby Pardubice měly v příští sezoně takový kádr, který bude hrát v extralize důstojnější roli než v té letošní.
„Ulevilo se mi hodně, že jsme se nakonec baráži vyhnuli. Ale stále převládá zklamaní z toho, jak ta sezona dopadla. Chtěli jsme hrát alespoň předkolo play-off, ale nakonec musíme brát to, že nejsme v baráži. Odpovědnost vůči fanouškům, městu a partnerům byla ohromná, byl to velký stres,“ říká Rohlík, který na postu generálního manažera Dynama vystřídal na podzim Ondřeje Šebka.
Čekal jste, že bude boj o záchranu až takto těžký a vypjatý?
Čekal. Věděl jsem to. Nedělal jsem si žádné iluze, že když přijdu já, budeme najednou hrát šesté místo. Už jsem podobnou situaci zažil před lety u mládeže, kdy jsme soutěž zachraňovali také až v posledním zápase. Věděl jsem, že to bude až do dna, a bylo.
Jsou to čtyři roky, co klub získal titul. Od té doby to však s Dynamem šlo z kopce. Už máte analýzu toho, co se tady stalo?
Ten pokles trval minimálně tři roky, a to nejen ve sportovní části klubu. Propad tady určitě byl, a co jsem se třeba bavil se staršími hráči, tak ti mně říkali, že takto jako letos to mohlo už dopadnout před rokem. Nyní musíme kormidlem otočit, aby se klub vrátil do pozic, na které byli lidé zvyklí. Máme pořád silnou podporu akcionářů, partnerů, fanoušků i města. Nemůžeme s touto důvěrou víc hazardovat.
Logickou otázkou tedy je, jestli Zbyněk Kusý byl tak výjimečný manažer. Za něj neměl klub dvě špatné sezony za sebou a bez něj přišel strmý propad.
Také neměl všechny sezony úplně povedené. Byl to ale bezesporu schopný manažer, který měl vliv, prostředky a dokázal si stáhnout kvalitní hráče. Myslím, že jsem se v tomto od něj hodně naučil, a pokusím se to v rámci dnešní doby využít pro dobro našeho klubu.
Co majitel Roman Šmidberský? Bez jeho podpory Dynamo měnit nepůjde. Už jste se spolu bavili na téma, jak klub pozvednout?
Určitě to není o tom, jestli majitel vytáhne z peněženky miliony. Chci ale při této příležitosti zdůraznit, že přes nepovedenou sezonu Roman Šmidberský za klubem stojí a i nadále jej výrazně finančně podporuje, a to nejen A tým. V rámci extraligy máme velmi slušný rozpočet, který by nás měl řadit minimálně do středu tabulky. I přes všechny sportovní problémy stále platí, že Dynamo je stabilní a finančně zajištěný klub, který má velkou podporu ze strany majitelů i města. Nyní je to hlavně o tom, neutrácet zbytečně za hráče, kteří nám moc nepomohli. Máme vyčíslené, kolik nás stály neúspěšné nákupy. Musíme mít o hráčích všechny dostupné informace, nesmíme se v tom už dál mýlit.
To mě přivádí ke sportovnímu manažerovi Dušanu Salfickému, který byl za nákupy na papíře odpovědný. Jak bude vypadat jeho budoucnost v klubu?
Je to součást analýzy, kterou o skončené sezoně připravuji. Jinak platí, že to je věc, kterou rozhoduje představenstvo klubu. To má zasedání na konci dubna, poté hned sdělíme, jak bude vypadat realizační tým pro příští sezonu.
Taky se musím zeptat na jméno bývalého moderátora zápasu Aleše Javůrka, kterého jste vytáhli na pozici marketingového manažera, ale za tři dny skončil v klubu úplně.
To se mi těžko komentuje do novin. Aleš měl poměrně velké osobní problémy, které mu zabránily pokračovat u nás. Více bych to nerad komentoval.
Fanoušky také zarazil nečekaný odchod Petra Mudrocha z pozice vedoucího mužstva...
Petra znám ještě z doby, kdy jsem ho trénoval, osobní problém v tom nebyl. Jeho odvolání si přál hlavní trenér. Jako důvod bych asi uvedl, že byl příliš velký kamarád s hráči.
Emoce vzbudilo i to, že ho nahradil váš příbuzný Tomáš Hrubý...
Hledali jsme člověka uvnitř klubu a on se prostě nabízel jako ideální řešení. Více v tom není.
Během sezony mě několikrát překvapilo, jak otevřeně třeba Petr Čáslava nebo Peter Drasaitl veřejně mluvili o problémech v klubu. Co jste říkal na jejich často ostrou kritiku?
Chápu, že kluci to mysleli dobře, že to jsou srdcaři, kteří chtějí pro klub to nejlepší. Pravda je, že si i tady v kancelářích musíme zamést před vlastním prahem. Přestat se schovávat jeden za druhého, ale více dřít a přitom neřešit, kolik je zrovna hodin. Prostě musí skončit pohoda. V tom kritikům dávám za pravdu. Ovšem taková vyjádření v emocích po zápase nejsou úplně to, co potřebujeme. I proto jsme dali do kupy kodex toho, jak by se členové realizačního týmu měli chovat. Určitě by kluci neměli říkat do novin něco o vedení, i kdyby měli pravdu. To by si třeba v NHL určitě nedovolili.
Zeptám se i na komunikaci s fanoušky na webu. Ti si často stěžovali na to, že je zanedbáváte...
Za to bych se jim chtěl omluvit. Udělali jsme dva větší videorozhovory, poslední byl na konci přestupního období. Pak už nic, to je pravda. Chtěl jsem tak ale chránit mužstvo, protože většina dotazů se týkala toho, kdo hraje špatně, kdy odejde, koho vytrejdujeme a tak podobně. V té těžké době jsem o tom ale mluvit nemohl. To nyní můžu napravit. Jinak počítáme s tím, že s fanoušky budeme komunikovat více. Naši příznivci si zaslouží veliké poděkování za ohromnou podporu, která vyvrcholila vyprodaným posledním zápasem v play out.
Fanoušky samozřejmě vždy nejvíce zajímají změny v kádru. Vím, že zatím nemůžete oznámit jména posil, ale přece jen nějaké změny už jsou jasné, že?
V klubu určitě končí obránci Martin Štajnoch a Blaž Gregorc. Nakonec neprodloužíme smlouvu ani Tyleru Redenbachovi, byť ten tady odevzdal dobrou práci. Na místě prvního centra si však představujeme někoho, kdo ještě více boduje. Jinak o dalším pokračování se budeme bavit s Tomášem Marcinkem, Honzou Kolářem nebo Jirkou Cetkovským. Samozřejmě také sháníme nová jména. Odhadoval bych, že jich přijde tak pět. Potřebujeme třeba prvního centra nebo produktivního obránce na přesilovku.
Pavel RohlíkSoučasný generální manažer HC Dynamo Pardubice se narodil v roce 1972 v Hlinsku. Už v dětském věku začal hrát hokej za Pardubice. V nejvyšší soutěži odehrál 44 zápasů s bilancí 8 branek a 10 asistencí. Všechny starty v extralize rozdělil zhruba půl na půl mezi Vajgar Jindřichův Hradec a Vsetín, se kterým v roce 1995 slavil jeho první mistrovský titul. S hokejem kvůli zdraví musel skončit už ve 23 letech. Velkých úspěchů dosáhl také jako triatlonista. Poté se vrátil do Pardubic jako kondiční trenér, později pracoval jako asistent trenéra u „A“ týmu nebo kouč juniorského týmu. Později řídil celou mládež. Jako hlavní kouč vedl Chrudim v druhé nejvyšší soutěži. |
Jak jste byl spokojený s angažováním kouče Petera Drasaitla?
Peter byl jediným osloveným trenérem, který byl ochoten převzít náš tým v takto těžké situaci v průběhu sezony. Za to si jej velmi vážím. Po jeho příchodu jsme si nastavili mety: první byla dostat tým do předkola, což se mu nepodařilo, druhou, budeme-li hrát play-out, vyhnout se baráži, toho docílil. Rád bych mu za to poděkoval.
Bude se podílet i na sestavování kádru pro příští sezonu?
Určitě s ním budu vše důležité konzultovat, nepřivedu žádného hráče, kterého by nechtěl. Ovšem trenér nemůže sestavovat tým, to musí dělat generální manažer, který zná smlouvy hráčů i finanční situaci klubu. Chci tady proto prohlásit, že kádr bude skládat jen a jen Pavel Rohlík. Budu mít za to odpovědnost. Kolektivní vedení nefunguje, to už víme.
