„Vybírám si dovolenou a od 1. dubna nastupuji v novém zaměstnání,“ má o své budoucnosti jasno pětatřicetiletý Jan Stanovský. Ve firmě pracoval třináct let, nyní nerad, ale odchází.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit, že tak velká fabrika, která uměla vyrobit v podstatě cokoliv, půjde k zemi. Je mi to líto, ale něčím se živit musím a bez výplat to není ono,“ říká muž, který si práci našel relativně rychle.
„Nejhorší na tom všem je, že nás skoro nikdo o ničem neinformuje, vše se dozvídáme z třetí ruky. Třeba výpovědi. Máme dostat dvouměsíční výpovědní lhůtu, to by znamenalo, že tady budeme muset být další dva měsíce zadarmo. To spoustu lidí naštvalo, tipuji, že tak devadesát procent, brzy odejde na paragraf 56 (podle něj může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po uplynutí období splatnosti, pozn. red.).“
Platy jim proplatí na úřadu práce
Stejný paragraf zákoníku práce chce využít i Radim Seidel. „Tři měsíce nás neplatí, další dva by nás neplatili, proto dám výpověď podle padesát šestky,“ prozradil své plány Seidel.
Výpověď ale nechce dávat hned. Navíc stále trochu doufá, že se továrnu podaří zachránit.
„Výpověď chci podat 16. dubna, abych měl nárok na všechny tři výplaty, které mi proplatí na úřadu práce. Pořád mám naději, že to nekrachne, rádi bychom zůstali, ale musíme platit nájem a další věci, nechci skončit jako bezdomovec,“ dodává další důvod, proč z firmy zřejmě nakonec odejde.
Fakt, že zatím zaměstnanci Vítkovických strojíren spíše vyčkávají, potvrdila i Kateřina Beránková, tisková mluvčí Úřadu práce České republiky.
„Zatím jsme větší počet výpovědí nezaznamenali, lidé možná čekají na nějaké konkrétní datum,“ řekla mluvčí. „Každopádně jsme již v areálu továrny zahájili provoz poradenského střediska, kde se mohou zaměstnanci přijít poradit, jaké jsou jejich možnosti.“
Rozhořčení zaměstnanců společnosti, která do minulého roku patřila do vítkovického strojírenského holdingu Jana Světlíka, chápe i současný majitel firmy František Pivoda.
„Rozumím, že jsou lidé napjatí, ale my musíme postupovat podle insolvenčního zákona, máme v tomto směru svázané ruce,“ vysvětluje podnikatel. „Nechceme, aby továrna úplně skončila, aby lidi přišli o práci. Snažíme se o zachování výroby, byť zřejmě ve značně omezeném rozsahu, snad budeme brzy vědět více.“
Firmu koupili za sedm milionů
Do problému se provozy Mostárny a Kotlárny, dříve fungující pod značkou Vítkovice Power Engineering (VPE), dostaly na konci dubna 2016, kdy na společnost podala insolvenční návrh brněnská firma Wetag. Úspěšně. Soud návrh přijal a postupně přišly i další insolvenční návrhy na vítkovické firmy.
V srpnu loňského roku podali manažeři společnosti VPE překvapivý návrh na konkurz, čímž narušili plány na reorganizaci firmy, jak zamýšlely mateřské Vítkovice.
V nastalé soutěži o koupi firmy uspěla společnost Taxton Property, která za závody VPE, včetně zaměstnanců, nabídla nejvíce, sedm milionů korun.
Problémy přišly po několika měsících, kdy prodej podniku napadla někdejší mateřská společnost Vítkovice, a. s. Podle zástupců Vítkovických strojíren znamenala žaloba nejistotu pro banky, které se odmítly podílet na provozním financování, podle zástupců Vítkovic jde jen o výmluvy. Výsledkem každopádně bylo, že zaměstnanci nedostali v únoru peníze.
