Stále méně lidí míří každý víkend na proslulou Stodolní ulici, která se v průběhu minulého desetiletí stala největší ostravskou turistickou atrakcí a svého druhu fenoménem, jaký dosud nemá v republice obdoby.
Nejslavnější časy Stodolní už jsou ale dávno pryč. "Abych pravdu řekl, na Stodolní už minimálně deset let nechodím," říká frontman ostravské kapely Buty Radek Pastrňák.
Stodolní baví Ostravu už víc než sto letJako ostravské centrum zábavy a hlavně hříchu sloužila známá ulice už na začátku minulého století. V jejím okolí byly nejen dva velké hotely, dodnes sloužící Brioni a Hotel Slavia, ale i další podniky, do kterých většinou dámy nechodily. Na Stodolní byly hned tři veřejné domy, jeden provozoval sodovkář Fikaček, vedlejší „Bordelhaus“ Tereza Brettnerová a nedaleko stál i další veřejný dům známý jako„Lüsthaus“. |
"Kdysi jsem hodně chodil do Černého pavouka, chodili tam totiž pro mne zajímaví lidi, kteří měli co říct. Pak už to ale šlo se Stodolní z mého úhlu pohledu z kopce, zavřel se Černý pavouk, skončil Krokodýl a v těch dalších barech člověk neslyší vlastní slovo. Raději chodím jinam, nejraději do Hudebního bazaru v Přívoze," dodal Radek Pastrňák, který hrál ve středu na Stodolní živý koncert v klubu Sherlock. Koncert výjimečný, protože s koncem klubu Templ živá hudba z ulice prakticky vymizela.
Místo klubů vznikají herny
"Mezi lidmi teď je taková nálada, že na Stodolní mizí kluby. Já bych ale tak negativní nebyl, něco zmizí, na jejich místě zase něco jiného vyroste," říká Aleš Ďurka, spolumajitel agentury stodolni.cz.
Za deset let se prý sami návštěvníci Stodolní výrazně změnili. "V případě Stodolní ulice je ale škoda, že se tam místo zaniklého klubu téměř pokaždé objeví herna. Stejný problém ale je i ve zbytku Ostravy," myslí si Ďurka.
Klub Boomerang dlouho sázel na živé kapely.
Klub E99 Stodolní ulici svou polohou prakticky uzavírá. Zaměřuje se hlavně na reprodukovanou hudbu.
Ani s klubovou scénou to už není, jaké to bylo. "My se sice snažíme v klubu Sherlock každý měsíc představit alespoň jednu zajímavou jazzovou kapelu, ale my nejsme klasický hudební klub - ty tady už skoro nejsou. Na jaře se ale zase otevřou zahrádky a bude líp," neztrácí naději na zlepšení.
"Ostrava se za ty roky otevřela, dnes tady chodí hodně cizinců, často jezdí Poláci, v oblibě to zde mají i zahraniční manažeři velkých firem," dodává.
Lidí chodí méně, přibývá cizinců
Úbytku návštěvníků Stodolní si všimla i Petra Juřicová, provozní klubu Bastila, který funguje přes deset let. "Lidi chodí méně, ubylo i klubů, toho si nejde nevšimnout," popisuje aktuální situaci na Stodolní. "Ten úbytek návštěvnosti je jasně vidět. Nás se to naštěstí netýká, lidi, kteří chodili do klubů, co zanikly, pak jdou většinou k nám, my máme pořád plno," dodává.
Klub Bastila už ve Stodolní ulici funguje déle než deset let.
Pamětníkem začátku slávy Stodolní je i nenápadný hudební obchůdek na rohu Masné ulice. Lidé, kteří chodí na Stodolní jen v noci, o jeho umístění možná vůbec neví, prodejnu noc co noc kryjí klasické vlněné rolety. "Na Stodolní se už živě skoro nehraje. Klubová scéna s uzavřením Templu prakticky skončila, už jsou tady jen hospody. Kdysi to bylo jiné. Byl tady Černý pavouk, Desperado, Barvy," vzpomíná vedoucí hudebnin Michal Střebák na tři kluby, které stály u zrodu slávy Stodolní.
Dneska se podle něj dá na živou hudbu jít možná do Hudebního bazaru v Přívoze, do Garáže v Martinově nebo do Parníku. "Začínající kapely to ale mají těžké, na Stodolní se nemají kde chytit," dodává.
